Vyhoďme ho z kola ven..

Mezinárodní astronomická unie se minulý čtvrtek na mezinárodní konferenci v Praze dohodla, že vyřadí Pluto ze seznamu planet Sluneční soustavy. Zařadí se mezi ostatní vesmírná tělesa, jako jsou například asteroidy.

V Praze se tak přepsaly dějiny astronomie. Konference dala zapravdu hlasům, které Pluto v minulosti do seznamu planet ani zařadit nehodlaly. Debaty o tom, zda je Pluto planeta, dvojplaneta nebo jen planetka, se vedly desetiletí.
Jeho přesunutí mezi planetky začalo být pravděpodobnější po objevení nového tělesa UB313 s neoficiálním názvem Xena, který je sice vzdálenější od slunce, ale zároveň je větší a těžší než Pluto.

Druhou variantou, kterou vědci projednávali, byla opačná možnost - rozšíření Sluneční soustavy o tři planety, celkem na 12. Pokud by se tato možnost schválila, byla by zavedena nová klasifikace vesmírných těles a nové objekty by spadaly do takzvaných trpasličích planet. Mezi nová tělesa by se zařadil i Cháron, v současné době měsíc Pluta, dále pak těleso Ceres, obíhající mezi drahami Marsu a Jupiteru, a již zmíněná Xena. Ta je součástí Kuiperova pásu, tedy oblasti asteroidů za drahou Neptuna.

Mezi nejdůležitější body konference byla definice planety. Komise navrhovala, aby za planetu bylo považováno pouze těleso obíhající kolem hvězdy, které díky své dostatečné hmotnosti a gravitaci má kulový tvar. To sice platí například pro Měsíc, který sice tyto podmínky splňuje, ale jeho centrum gravitace se nachází pod povrchem Země.
Cháron s Plutem jsou však upořádáni tak, že jejich gravitace se navzájem příliš neovlivňují, a mohou tak být považovány za dvojplanetku. Konference ale tento návrh zamítla, čímž de facto vyřadila Pluto ze seznamu planet.

PLUTO
Objeveno: 18. února 1930, objevitel Clyde Tombaugh na Lowellově observatoři v Arizoně
Doba oběhu kolem Slunce: 247,7 let
Průměr: 2300 km
Hmotnost: 1,29 x 10 na dvaadvacátou
Střední vzdálenost od Slunce: 5,9 mld km
Složení atmosféry: Metan a dusík
Průměrná teplota: -236,15 °C

Zdroj: www.novinky.cz, foto: NASA

Komerce na divokém západě..

Před měsícem jsme navštívili s Majkem a babčou westernové městačko Šiklův Mlýn. Přiznávám - nejsilnějším rozhodovacím prvkem byly volné vstupenky pro dárce krve :o) Cesta byla příšerná, jestli jsme snad 3 hodiny, jelikož městečko je pěkně ukryté před civilizací.. Denní program zahrnuje "akční divadlo", nějaké ukázky, sem tam westernové závody, večerní programy.. Můžete shlédnout indiánskou osadu (tedy spíš dětský stanový tábor), pěkné dřevěné kulisy starozápadního městečka, koupit si zcela newesternovou cukrovou vatu nebo gumového hada, zapůjčit si za mírný peníz zaručeně oroginální westernové oblečení, nechat povozit dítě do kolečka na poníkách (s westernovými sedly!), mrknout přes ohradu na koně nebo krávu, navštívit minizoo s fakt božíma prasatama, zubrem nebo lamou, eventuelně stejně jako babča zahučet do neoznačené díry a zlomit si prsteníček... No, kdyby to bylo 30 kilometrů za Prahou, ani bych se nezlobila, nakonec to byl příjemně strávený den. Ale přiznám, že jsem čekala něco trochu jiného. Všudypřítomná komerce se zde projevuje více než viditelně - hlava na hlavě, program zaměřený hlavně na dětičky, všechno předražené.. Ale co, vydělávat se nějak musí.. Co mě opravdu potěšilo, byl velký talíř uzených žeber za 70,- korun, ze kterého jsme se najedli všichni 3 :o)) Pro inspiraci přikládám fotky (->tááádýýýý<-, klik na úvodní obrázek).

Všichni na koně! Ale já mám vlka... Tak na vlka!!!

Bráška se svou drahou polovičkou projevili zájem potýrat koníčka.. Zřejmě aby mi udělali radost, hehe :o)) Nejdřív jela Janička - nutno podotknout, že po počátečním vyjasňování vztahů s koněm prostřednictvím konverzace člověk-kůň jí to velmi dobře šlo a vypadala na koni jako jezdec, nikoliv jako pytel brambor, dokonce zvládla brilantně i vysedat v klusu. Záznam rozhovoru - Dandy: A já si budu pěkně žrát trávu a na tebe kašlu.. Janička: Ne, nebudeš.. Dandy: A budu si žrát a donuť mě.. Janička: A nebudeš, dáš hlavu nahoru a půjdeš pěkně dopředu.. Dandy: Hehehe, co se mi to zmítá na zádech? To bude asi nějakej hmyz... Následně Janička použila hrubou sílu a s využitím celých svých 30ti kil koně přesvědčila, že tu hlavu teda dá nahoru.. :o)))
Po zhruba 4 kilometrech vyskočil do sedla Marťa, měl svoje motorkářské boty, ale bohužel velmi brzy zjistil, že "to" nemá ani spojku, ani ruční brzdu, takže když se "to" na jeho pokyn rozběhlo, tak "to" nějak nešlo zastavit. Ale udržel se dokonce i v nedobrovolném cvalu - useděl minimálně 20 cvalových skoků. Pro škodolibé - potom nespadnul, ale přeřadil na nižší rychlost, zřejmě tam ta spojka přeci jen někde je... A protože je to chlap a jakožto chlap uznává pouze dvě rychlost - stát a trysk - tak zbytek vyjížďky z neznalosti pobídky k natryskání nutil to malé zrzavé ubožátko alespoň klusat... :o))) Přidávám dvě fotky - Martínek tříletý a Martínek 25ti letý. K povšimnutí doporučuji především shodný sveřepý výraz :o)))

Bajky aneb poučení z živočišné říše...

O kočičce

Běží kočička přes koleje, zrovna jede lokomotiva a ujede jí kousek ocásku. Kočička se otočí a říká si: "Škoda ocásku." A tak se vrátí, vezme ujetý ocásek do tlamičky a vtom jede lokomotiva zpět a přejede jí celou hlavu. A to je konec bajky.
Ponaučení: Nejedna kočička i pro malý ocásek ztratí celou hlavu.

O zajíčkovi

Zajíček si koupil nové ferrari a ujíždí s ním po lese. Náhle uslyší volání o pomoc. Vystoupí, koukne do hluboké díry a vidí v ní vlka. A vlk povídá: "Zajíčku, zajíčku, když mne vytáhneš ven, tak budeme nadosmrti kamarádi a nesežeru tě." Zajíček uvěří, zapřáhne lano za ferrari, nastartuje motor a vytáhne vlka ven z díry. Druhý den si to vlk peláší po lese a najednou zaslechne: "Pomóóóc, pomóóóc", tak se koukne do díry a v ní je zajíc. Poklepe si na čelo a říká: "No dobře, zajíci, včeras pomohl ty mně, dneska já tobě." Vlk se tedy otočí zadkem k díře, spustí dolů svůj ocas, zajíček se ho chytne a pak už vlk jen škubne a zajíček je zachráněn. A to je konec bajky.
Ponaučení: Když máš pořádnej ocas, nepotřebuješ žádný ferrari!