Cyklovýlet Vinice 21.5.2011

Protože počasí a ostatní události cykloradovánkám na jaře nepřály, zahájili jsme letošní cyklo-vozíko-sezónu decentně tréninkově. Z nedostatku invence jsme vyrazili za babičkou Máňou na Vinice na oběd.. Vzali jsme to značenou cyklotrasou přes mlíkojedský most podél Labe, kvalita cesty dost hrozná, ale výhled na spolanské chladící věže zrcadlící se v šedavé hlubině byl inspirující (nekecám, pro industriální stavby mám slabost). Okolo Labe pár metrů od Spolany se všude rozkládá chráněná krajinná oblast, kdybyste to náhodou nevěděli. Potkali jsme chráněného brouka a žábu. Vyjeli jsme někde ve Větrušicích, kde jsme vjeli na pole a polmo pokračovali obloukem kolem státovky až ke kopci nahoru na Vinice. Zpět jsme to dali po silnici přes Záboří, Červenou Písku, Tišice a domů.

Délka: 21 km
Pohodový čas: cca 2,5 hodiny (přes pole a kolem řeky to šlo pomalu, po silnici zpět jsme frčeli)

Index MTCD (mírně trénovaný cyklista s dítětem): 2/10 (záporně hodnotím cyklotrasu kolem Labe, tam prostě žádná vhodná pro trekové kolo není..).

Fotky

Trasa na BikeMap

Poslední cyklovýlet 2010 - Ctěnice

Loňskou cyklosezónu jsme zakončili výletem do Ctěnic, kde je zámeček a muzeum kočárů. Ani si moc nepamatuju, jak jsme tam jeli, drželi jsme se podél státovky na Prahu.. Ve Ctěnicích jsme si dali v parku piknik a mrkli na kočáry, děti objevily skákací hrad, my dospěláci zase báječnou kavárnu s výbornými dortíky. Ze Ctěnic jsme vyrazili směr Brandejs a odtamtud podél vody na Kostelec. Z Brandejsa vede luxusní eurocyklostezka za 55 milionů (zajisté vybudovaná díky našemu středočeskému chlebodárci MUDr. Rathovi...), která končí v Kostelci. Celé je to součást Polabské cyklotrasy. Je s podivem, že EU neinvestuje aspoň polovinu z těch prachů do inftrastruktury Brandýsa nebo třeba do obnovy tamního mostu.. Ale co, o dotacích EU vím houby, tak nebudu kritizovat..

Bohužel do Nera trasa pokračuje na druhém břehu po šílené cestě dlážděné kameny, kde se naprosto nedá jezdit, brní z toho ruce a děsně to drncá, ani pérování u vozíku ty otřesy nedokázalo odpružit..

Shrnutí:

trasa: Libiš - Neratovice - Ctěnice - Brandýs nad Labem - Kostelec nad Labem - Libiš

délka: 53 km

pohodový čas: celodenní výlet (včetně zastávek na jídlo, muzeum a skákání na hradu)

náklady: asi 300,- za kafe a dorty a vstupné do muzea (měla rekonstrukci, tak jsme platili pár korun, jinak je vstupné celkem drahé)

index NCD (netrénovaný cyklista s dítětem): 3/10 (jeden prudký kopec, jinak pohodička, podél vody do Kostelce utrpení).

Index NCD budu muset do sezóny 2011 změnit - už si náhodou tak netrénovaní nepřipadáme :o)

Všechny fotky

Cyklovýlet Máchovým krajem

8. července jsme si naplánovali cestu kolem Mácháče. Cyklotras je tam hodně v různých délkách až k Bezdězu, byli jsme ale omezení tím, že jsem musela být v 6 v Praze u doktora, tak jsme nakonec vybrali jen 15 kilometrů kolem samotného Mácháče. Autem jsme dojeli do Doks, zapřáhli a vyjeli. Brali jsme to od hlavního parkoviště doleva po značené cyklotrase, která vedla příjemnou asfaltkou lesem, pak se ale napojila na silnici vedoucí přes Staré splavy okolo jezera, což se nám nechtělo, tak jsme vjeli do lesa a pokračovali po turistické značce. Cesta byla nádnerná, na to, že není dělaná pro cyklisty byla sjízdná, široká, sice sem tam kořen, ale jinak paráda. V lese to krásně vonělo (...kde borový zaváněl háj...), sem tam hrdlička, úchvatný pohled na jezero.. se nedivim, že Mácha byl tak nadšený, my jsme byli taky. Celá cesta nám trvala jestli hodně tak 2 hodiny, a to jenom proto, že jsme každou chvilku stavěli a kochali se :o)

A protože jsme to zvládli tak rychle, zašli jsme asi 2 hodinky na pláž. Byl všední den, takže byla i přes nádherné počasí skoro prázdná, o víkendu bych to neriskovala. Fakt jsme strávili příjemný den, určitě se sem zas vrátíme.

Fotogalerie

Shrnutí:

délka: 14,9 km

pohodový čas: samotná jízda by se dala zvládnout tak za hodinu a půl, jinak i s koupáním 5,5 hodiny

náklady: vstupné na Mácháč 2 x 50,- Kč, oběd a nanuky asi 300,-

index NTC (netrénovaný cyklista s dítětem): 4/10 (počítáno na turistické, nikoli cyklostezce)

Mapa:

Cyklovýlet Prahou křížem krážem

Na začátku byl článek v MF Dnes na téma cyklovýlety. Vystříhla jsem si trasu "Ze Stromovky ke zřícenině Baba" a přilepila na ledničku, že se hodí.. Což nastalo v sobotu 31. července. Podle popisu autora trasa vypadala idylicky (minimálně pro ty, co nemají představu o rozloze Prahy a propojení jednotlivých městských částí..). Mapu jsem nevzala, na co taky, že jo, když to bylo tak hezky popsané..

Autem jsme dojeli k Výstavišti. Okruh začal ve Stromovce - a taky po pár minutách jízdy skončil, když jsme dojeli k restauraci Vozovna, před kterou je vybudované naprosto luxusní dětské hřiště. Dali jsme si aspoň po ránu kafíčko a děti střídaly prolézačky.. Když jsme dětičky asi po hodině servali z houpačky, pokračovali jsme dál Stromovkou. Mimochodem, nedivím se, že tam Pražáci jezdí trávit volno. Stromovka je perfektně upravená, dají se tam najezdit kilometry po cyklotrasách, bruslotrasách nebo koňotrasách nebo chodit pěšky a válet se na trávníku.. Průjezd Stromovkou trval tak 20 minut, míjeli jsme Rudolfovu štolu, zbořeninu Šlechtovy restaurace a Místodržitelský letohrádek. Dále autor článku mluvil o tom, že pojedeme po břehu Vltavy až pod romantickou zříceninu Baba.. No jo, ale na konci Stromovky žádná cedule "břeh Vltavy" nebyla.. Naštěstí jsme potkali milého ochotného tatínka cyklistu, který nám trasu vysvětlil.. Po břehu jsme dojeli k plavebním komorám na Podbabě, "romatická zřícenina" ovšem byla nad námi na kopci a nebylo z ní vidět nic, stejně nestojí za to se k ní drápat, jsou to ve skutečnosti jen 3 pobořené zdi :o( Pokračovali jsme směrem do Šáreckého údolí, kde jsme sice jeli po silnici mezi vilami, ale auta tam nejezdila a prostředí je to pro bydlení nádherné (když pominu, že 80 % vilek mělo při povodních vodu až na půdě..).

Ze Šáreckého údolí jsme po chvilce bloudění lesem kolem Šáreckého potoka vyjeli na Jenerálku a hnusným táhlým kopcem do Nebušic, kde už byl čas někde dát oběd.. Celkem mě překvapilo, že ve vesnici takhle blízko Prahy a plné nových redidenčních bloků se není kde pořádně najíst, nakonec jsme zvolili restauraci U Ády, protože tam měli venkovní posezení, stojany na kola a hlavně dětské hřišťátko..

Po obědě jsme zkoušeli pokračovat podle popisu v článku, ale označení cyklotras bylo pro nás bez mapy naprosto zmatené (vim houby, jestli Džbán je směrem do Vokovic nebo Střešovic..). Zachránila nás džípíeska co mám na Nokii s volbou tras pro pěší.. sláva sláva sláva, byli bychom bez mapy beznadějně zabloudili někde na periferii.. Trasa vedla Divokou Šárkou, což je fakt krásná oblast a potokem a skálami, ani by člověk neřekl, že je pořád v Praze.. Míjeli jsme koupaliště Divoká Šárka, ale protože v článku byl napsaný Džbán, pokračovali jsme až tam. Na Džbán je vstupné neskutečně přemrštěných 50 korun za osobu, výšku Martínka jsme zapřeli (do 100 cm zdarma). Ze strany od Šárky je pláž vyhrazená pro nudisty, normální část je vzdálená ještě nějaký ten kilák. Džbán nás dost zklamal, veškeré budovy a zařízení je zchátralé, skokanské můstky a klouzačky bych řekla že až životu nebezpečné (samozřejmě jsou zavřené, což ale puberťáky evidentně láká), voda samé bláto a bordel, byl tam kiosek, kde by se člověk bál, že chytne týfus... Aspoň měli posekaný trávník.. Džbán teda už nikdy, leda bychom se dali na nudismus, podle toho, jak velká část pláže byla nahatci obsazená je Džbán zřejmě pro vyznavače naturismu dost populární. Aspoň jsme dali zmrzlinu, vymáčeli děti a zkoušeli vymyslet, jak domů. Podle článku v novinách bychom měli jet přes Veleslavín a Střešovice a Letnou do Holešovic, což se nám ale zdálo dost krkolomné, dlouhé a ve vedru úmorné, chtěli jsme co nejdřív domů (resp. zpět do Stromovky na pivo a prolézačky do Vozovny), podle GPS jsme zkusili risknout Evropskou a projet zpět k řece. Po celé Evropské je parádní upravená cyklostezka, naprosto bezpečná, jeli jsme 3,5 kilometrů z kopce bez práce :o)

Ve Vozovně jsme si dali konečně to pivo - zamilovali jsme se do Hoegaardenu (lehký, se zajímavou chutí a v krásné sklenici). No a hurá domů, příště, až bude 35 ve stínu, zůstaneme radši doma na zahrádce :o)

1. poučení na konec: bez cyklomapy příště ani ránu

2. poučení na konec: nevěř reportérovi

Fotogalerie

Shrnutí

délka trasy: podle autora 23 km, v reálu s blouděním a změnou části trasy 29,6 km

pohodový čas: asi tak 7 hodin se spoustou zastávek, obědem a koupáním

náklady: oběd cca 500,-, pivo a kafe cca 200,- vstupné na Džbán 100,-

index NCD (netrénovaný cyklista s dětmi): 3/10 (Praha investovala do cyklostezek miliony a je to vidět, trasy jsou označené, upravené a bezpečné, i když vedou kolem rušných silnic)

Hodnocení restaurace U Ády

jídlo: hospodský výběr i chuť, neoslní, neurazí

možnosti dětského jídla: speciální žádné, ale dá se něco vybrat z lístku pro dospěláky

zařízení pro děti: pískoviště s prolézačkou

cyklozařízení: stojany na kola a dost místa i na parkování vozíku

index DH/CH (dobrá hospoda/cyklohospoda): 4/10 (prostředí průměrné, jídlo průměrné, ceny vysoké vzhledem ke kvalitě jídla, obsluha milá, příště už bych tam nešla)

Hodnocení restaurace Vozovna

jídlo: nevím, nejedli jsme tam, ale co nosili na okolní stoly vypadalo velice lákavě

pivo: několik druhů, zkoušeli jsme Hoegaarden (vynikající)

zařízení pro děti: hned vedle je obrovské dětské hřiště

cyklozařízení: nejspíš mají nějaké vlastní stojany, ale většina cyklistů parkovala prostě pod stromem

index DH/CH (dobrá hospoda/cyklohospoda): 6/10 (přívětivé prostředí, milá obsluha, pivo a kafe dobré, ceny průměrné pražské, určitě se rádi vrátíme a příště jídlo zkusíme - třeba pak budeme hodnotit ještě výš)

Cyklovýlet Mšeno - Harasov a zpět

Neděle slibovala příjemné počasí - poslední letošní letní teploty - takže byl cyklovýlet jasnou volbou. Z nedostatku inspirace jsme si řekli, že pojedeme do Mšena autem a něco už vymyslíme. Martínek to vyřešil za nás, když vyslovil návrh "jet k tý velký vodě jak se tam koupou motorky" (neboli na Harasov, kde Martínek zahlédl onehdá parkovat asi 20 chopperů). Nakonec, proč ne, trasa to není zvlášť náročná, Kokořínským údolím se jezdí příjemně a koupání v odpoledním parnu taky přijde vhod..

Vyrazili jsme klasicky - Debří, vydrápat se k hájovně, dolů do Ráje, na rozcestí vlevo, kolem Pokliček a pak už žádná zrada není. Cestou jsme měli naplánovaný oběd, tak jsme zastavili v hospodě U Sportovce v Kokořínském Dole (tedy jen proto, že jsme si spletli umístění prověřené restaurace U báby Śubrový, o které jsme si mysleli, že je až za Harasovem, což by děti už vzhůru nepřežily, ve skutečnosti byla jen pár desítek metrů za Sportovcem..). Venku to pěkně vonělo z udírny. Návštěva téhle hospody mě inspirovala k založení nové statistiky - Hodnocení hospod/cyklohospod. Zážitek byl totiž naprosto otřesný - zaprasená dlažba pod lavicemi venku, neskutečně pomalá obsluha (které i při obsazenosti pouhými dvěma dalšími lidmi trvalo všechno věčnost), hnusné jídlo (z mého sýru tekl olej, Michalovo maso bylo oproti jídeláku poloviční), nic pro děti neměli (objednané palačinky jim došly), vše hooodně vlažné, ale aspoň to děti mohly hned jíst.. Servírka při placení omluvně dodala, že jim nepřišel kuchař a dnes vaří pan šéf (zjevně původním zamětsnáním hlídač v tesku, podle úrovně jeho kulinářských dovedností).. Celkově hrozný zážitek umocnila ještě návštěva toalet za barákem venku- cesta lemovaná bordelem, vyřazenými lednicemi, špínou, na záchodě na podlaze vložky..

Po "obědě" jsme hladoví a otrávení dojeli až na Harasov, kde se děti chvíli rochnily v blátě a snažily se neumrznout ve vodě. Na zpáteční trase jsme se chtěli vyhnout nudným silnicím, takže jsme se vrátili k Pokličkám, odkud vede 5,5 km dlouhá cyklotrasa do Mšena lesem. Prvních půl kilometru Michal vozík vláčel za sebou blátem a dohadovali jsme se, jestli se vrátit nebo ne. Pak jsme vyjeli na příjemnou lesní cestu a frčeli dobrých 200 metrů za nejbližší zatáčku, kde jsme zapadli do koryta vymletého od nedávné průtrže mračen. Vrátit se už nemělo smysl. Další zhruba 3 kilometry jsme šli pěšky, dětičky se ve vozíku příjemně bavily, obzvlášť v okamžiku, kdy jsme se snažili podlézt napadané stromy.. Vyplazili jsme se nahoru do Bílek, ukradli z pole pár mladých kukuřiček, spadla jsem do ostružin, projeli kopřivami a za chvíli jsme už byli u babči.

Maximálně jsme ocenili jízdní vlastnosti našeho dvojmístného Croozeru - naprosto stabilní v jakémkoli prostředí, nikde jsme ho nepřeklopili, kola fungovala i zabořená do půli v bahně, externí odpružení se taky pořádně amortizovalo..

Jo a musím podotknout, že Michal zjevně není kompletní chlap - on totiž zvládá víc věcí najednou - táhnout vozík, povídat si s dětmi, odpovídat mě, hledat z kola houby a ještě sledovat, kde leží ve škarpě nějaký důchodce se srdeční slabostí (jednoho jsme zvedali a hledali jsme mu příbuzenstvo, tak to snad s dědou dopadlo nakonec dobře, když si jeho rodina naložila do auta).

Fotogalerie

Shrnutí

délka trasy: 24,5 km

pohodový čas: 6 hodin včetně oběda, koupání a vláčení vozíku lesem

náklady: oběd 330,- Kč

index NCD (netrénovaný cyklista s dětmi): 8/10 (nebýt té zničené lesní cyklostezky, hodnotila bych maximálně 5/10)

Hodnocení hospody U Sportovce, Kokořínský Důl

jídlo: téměř nepoživatelné, mastné, zřetelně menší váha

pivo: na ceduli Bažant, ve skutečnosti plzeň (dobrá, studená)

možnosti dětského jídla: žádné, palačinky jim došly

zařízení pro děti: žádné

cyklozařízení: orezlé rozbité stojany na kola

index DH/CH (dobrá hospoda/cyklohospoda): 2/10 (při snaze o maximální objektivitu bych kladně hodnotila pouze pěkný interiér (stejně jsme seděli venku), přítomnost stojanů na kola (byť rozmlácených) a nalezené hříbky, které jsem s dětma ulovila během čekání na jídlo)

Cyklovýlet 3 - Bášť, 9.5.2010

Protože domácí meteostanice "domeček s panáčkem a panenkou" hlásila na dnešní den pěkné počasí (tss, meteopress kecá, venku byla panenka, takže pršet zaručeně nebude..), vyrazili jsme na cyklovýlet. Výchozí stanicí byla Libiš, což samo o sobě omezuje případné cíle - v příjemně dojezdné vzdálenosti nějakých 25 km doromady tam a zpět totiž není nic, co by stálo za to se tam vláčet, případně co bychom už neměli zkouknuté.. Nakonec jsme vyrazili do Baště, kde je středověká hospoda. Vyrazili jsme ve složení Michal + vozík + obě dětičky + batoh s nákladem a já pouze s kolem (rozdělení zátěže považuji za adekvátní..).
Trasa tam: Libiš - Kojetice - Předboj - Bašť. V Předboji je krásný rybník, kde se zrovna mrskali obří kapři (pozn. - povolenky prodává místní úřad). Do Předboje vede táhlý kopeček, což je ale jediný zátěžový úsek na trase. V hospodě jsme si objednali česnečku (30,- Kč, výborná), středověkou obíračku (350 g, 165,- Kč, kuřecí křidýlka a stehýnka, prasečí žebra) a pečené koleno s křenem (asi tak kilo, 216,- Kč). Jenom té obíračky bylo pro 4 lidi, takže jsme pořádný kus kolena nechali zabalit s sebou. Obíračka byla slušná, maso chuťově spíše mdlé, ale dobré a čerstvé, koleno bylo vynikající. Hostinec mě nikterak neuchvátil, interiér byl pěkný, ale strašně stylově nesourodý a přeplácaný, číšník neměl ani středověkou halenu, ale zato tam měli obrovského papouška Pepu. Venku mívali dětské hřiště, pokud si pamatuju, teď tam nebylo nic, tak děti aspoň nosily kamínky z parkoviště..
Obloha začala vypadat hrozivě, tak jsme radši po obědě hned naložili děti a vyrazili domů.
Trasa zpět: Předboj - Horňátky - Byškovice - Libiš. Dolů z Horňátek je šílená cesta samá díra.
Dětičky to zalomily už v první zatáčce za Baští. Domů to svištělo skoro samo. U Předboje jsem dostala žihadlo do levého stehna hned u sedla a hned na to do ruky. Koukám, Michal staví kolo a intenzivně si tře příslušné oblasti, na "žihadla" si stěžoval taky. Žádný hmyz to nebyl, normálka jsme dostali elektrickou ránu - nad námi totiž právě procházely dráty vysokého napětí. Doma jsem hned koukla na web a zjevně je to normální - viz úryvky z diskuze, které mě zaujaly a vysvětlují zmíněný jev:

http://www.nakole.cz/diskuse/508-staticka-elektrina.html

Vysvětlení 1) pro studenty FEL: "Nabízím model 1. řádu. Řekněme, že jsou ty dráty 10 m nad zemí. Tak si představ deskový kondenzátor s plochou desek 1 m2 (to by mohl být řádově půdorys člověka na kole) a s vzdáleností desek 10 m. Pro vzduchové dielektrikum vychází kapacita 0.89 pF. Pro střídavý proud 50 Hz je jeho kapacitance (zdánlivý odpor) 3.6 Gohm, takže při napětí 440 kV jím teče proud 0.12 mA. To není zrovna málo, to člověk ucítí."

Vysvětlení 2) pro normální smrtelníky: "Můžu tě ujistit, je to naprosto normální jev. Rozhodující je hlavně výška drátů 400kV, od určité výšky se pole vodičů navzájem ruší a jev zcela zmizí. Mě se to stává každý den na cestě do práce. Jelikož na kole sedím izolovaně, nabíjím se na jiný potenciál než kolo samotné a dochází k přeskokům. Osvědčený způsob, jak tomu předejít: Po celou dobu projíždění pod dráty se dotýkat prstem kovové části, např. brzdové páky (za předpokladu, že je vodivě spojená se zbytkem kola). Potom výboj nemá šanci. Ještě zajímavá věc - když jedu potmě, můžu nechat přeskakovat fialové jiskry mezi prstem a brzdovou pákou. V létě je to častější jev, protože dráty se vlivem teploty prohnou možná i o metr.

Vida vida, netušila jsem, že cyklistovi hrozí úraz elektrickým proudem..

Jo a počasí bylo krásné, bouřka začala až večer.

Shrnutí:
délka trasy: 20 km
pohodový čas: 4 hodiny včetně zastávky na oběd
index NCD (netrénovaný cyklista s dítětem): 2/10
náklady: oběd ve Středověkém hostinci Bašť 500,- Kč

Fotogalerie

Cyklovýlet 2 - Houska, 15.8.2009

Při pohledu na mapu okolí Mšena jsem zvolili výlet na hrad Houska, kde se shodou okolností (což jsme zjistili až na místě) konaly dobové slavnosti - Jarmark "Před branou do pekel" a měli tam i čerty a strašidla. Podle legendy byl totiž hrad zbudován na skále, ve které vedla průrva až do pekla.

Cestu jsme začali obligátně Debří na Romanov, z kpce dolů do Ráje a na křižovatce pro změnu doprava směr Houska. Přes Konrádov, kde je úchvatná tůň do Tubože, kde jsme odbočili na lesní cestu vedoucí na Housku. Začátek stoupání na Housku byl příjemný - cesta lemovaná stromořadím, skoro by tam člověk viděl zámecké pány v kočáru se spřežením.. Jenže po pár stech metrech začal regulérní stoupák, který by nevyplazily ani ty hajtry :o(( No co, počítali jsme, že Houska je na kopci, dětem se funící rodiče rvoucí kola do krpálu s úhlem minimálně 60° nesmírně líbili.. Na Housce jsme byli uvnitř na prohlídce a pak ve sklepě, kde měli regulérní čerty (báječně namaskované, i s ocasy a kopytem místo ruky a spícím ďábelským chrtem). Martínek řval strachy, Anince to přišlo vtipný a smála se na celý kolo..

Dali jsme si párek a pivo, Martínek se vyfotil s papouškem a pak jsme nasedli, že teda pojedeme domů, vezmeme to spodem kolem Vrátenské hory a za hodinku jsme doma. Cesta z Housky byla nově vysfaltovaná, jelo se parádně, ovšem stavitelé pozapomněli k né silnici instalovat i cedule, kamže to vlastně jedem. Ptali jsme se na cestu, místní týpek nás poslal někam do lesa, prý je tam rozcestí a tam už to najdem.. Rozcestí bylo, našli jsme i ukazatele na cyklostezku do Mšena. Ovšem chtěla bych vidět magora, který usoudil, že touhle cestou by měli jezdit lidi na kole. Cesta šla z kopce do kopce, přes kořeny, skály, kola jsme táhli do půlky zahrabaná do písku (děti pokojně spinkaly).. po úmorném hodinovém boji o přežití jsme vylezli na kopci z lesa a co nevidíme - pár metrů od nás rozhledna na Vrátenské hoře (spolku turistů za značení stezek třikrát zmar!!). Michalův návrh vylézt na rozhlednu (když už tady jsme) a pokochat se okolím jsem brala jako provokaci. Dolů to šlo naštěstí skoro samo, v Libovici jsme přes údolí uviděli mšenský kostel, což v nás vyburcovalo poslední zbytky energie k dojezdu zpět na základnu k babče (lehnout na trávu a chcípnout). Ale co, Martínek měl aspoň zážitek s čertem (i když na Housku příště klidně autem..).

Shrnutí:
délka trasy: původní plán 18 km po silnici, realita 18 kilometrů lesem nelesem
pohodový čas: plánovali jsme asi 5 hodin, protáhlo se to od 11 do 7 večer..

index NCD (netrénovaný cyklista s dítětem): 8/10
náklady: vstupné do hradu, párek s pivem, fotka Martínka s ptákem, hrníček, pamětní mince.. celkem asi 500,-

Fotogalerie

Cyklovýlet 1 - 9.8.2009

Současné hnusoidní počasí mě inspirovalo k tomu, abych zavpomínala na léto.. Rozhodli jsme se amortizovat vypůjčený vozíček, do kterého jsme naložili Aninku a bagáž, Martínek jel na sedačce a jali jsme se dobývat krásy Kokořínska.. Už jsme si vyzkoušeli na výletu do Zelčína, že coby lidský pohon přežijeme a dětem se cyklovýlety moc líbí.

Centrálu jsme zvolili u babči ve Mšeně, další cesta vedla Debří nahoru na Romanov (za houbou v kopci jsem to už chtěla otočit a jet domů, tlačit kolo po kluzkých šutrech se zmítající se zátěží 15 kg na sedačce je o život.. Z Romanova šusem dolů na rozcestí do Ráje, tam vlevo směrem na Vojtěchov. Cesta asfaltkou lesem kolem tůní je naprosto úžasně příjemná, akorát bych tam udělala cyklostezku, projíždějící auta byly fakt otravný.. Zastávku na pivo a nanuka jsem si udělali na Harasově, kde přes sezónu funguje zájezdní stánek v novém srubu. Martínek s tatínkem hupli do vody, která měla asi tak 5 stupňů.. Romantickou náladu mi zkazila asi miliarda vos, které jsme nestačila odhánět nejen ze zmrzliny a piva, ale dokonce i z dětského krému se sušenkovou vůní :o(( Jedna mrcha mi dala žihadlo zezadu do stehna, zbytek trasy mi celá noha dřevěněla a následující 3 neděle jsem měla na noze flek velikosti dlaně dospělého chlapa.. Z Harasova jsme to vzali mírným kopečkem do Nebužel a odtud nás čekal poslední úsek, dost otravný - po rozpálené silnici cca 7 kiláků zpátky do Mšena se zastávkou na trhání jablek (Martínek dodnes hlásí při průjezdu autem kolem: "maminko tady sme tlhali ty jabka že jo"!!).

U babči si Michal roztrh rozrok u kalhot, když se pokoušel na zahrádce udělat rozštěp (důvod už si nepamatuju, ale určitě pro to nějaký závažný měl...)..

Shrnutí:

délka trasy: 23 kilometrů

pohodový čas: 6 hodin i s koupáním na Harasově a zastávkami na focení a čůrání

index NCD (netrénovaný cyklista s dítětem): 5/10

náklady: pivo a zmrzka celkem asi 50,- korun

trasa na Google maps

Fotogalerie