Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A když se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se podívá na boty a říká:
"Paní učitelko, my jsme dali ty botičky obráceně."
Paní učitelka se také podívala a opravdu, botičky byly obráceně. Zachovala klid, znovu je sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu.
Potom se chlapeček podívá na nohy a říká: "To ale nejsou moje botičky!"
Učitelka se kousla do jazyka a místo, aby zařvala: "Ty hovado, tos to nevěděl dřív???", tak s námahou botičky zase sundala.
Když byly boty dole, povídá chlapeček: "To jsou botičky mého brášky. Maminka říkala, že je teď budu nosit já".
Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat, a znovu pomohla chlapečkovi do bot. Když mu po té úporné práci ještě pomohla do kabátku, tak se zeptala: "A kde máš rukavičky?". Chlapeček odvětil: "Rukavičky mám schované v botičkách"..
Trestní proces s paní učitelkou začíná příští měsíc...
2007/11/16
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat