Cyklovýlet 3 - Bášť, 9.5.2010

Protože domácí meteostanice "domeček s panáčkem a panenkou" hlásila na dnešní den pěkné počasí (tss, meteopress kecá, venku byla panenka, takže pršet zaručeně nebude..), vyrazili jsme na cyklovýlet. Výchozí stanicí byla Libiš, což samo o sobě omezuje případné cíle - v příjemně dojezdné vzdálenosti nějakých 25 km doromady tam a zpět totiž není nic, co by stálo za to se tam vláčet, případně co bychom už neměli zkouknuté.. Nakonec jsme vyrazili do Baště, kde je středověká hospoda. Vyrazili jsme ve složení Michal + vozík + obě dětičky + batoh s nákladem a já pouze s kolem (rozdělení zátěže považuji za adekvátní..).
Trasa tam: Libiš - Kojetice - Předboj - Bašť. V Předboji je krásný rybník, kde se zrovna mrskali obří kapři (pozn. - povolenky prodává místní úřad). Do Předboje vede táhlý kopeček, což je ale jediný zátěžový úsek na trase. V hospodě jsme si objednali česnečku (30,- Kč, výborná), středověkou obíračku (350 g, 165,- Kč, kuřecí křidýlka a stehýnka, prasečí žebra) a pečené koleno s křenem (asi tak kilo, 216,- Kč). Jenom té obíračky bylo pro 4 lidi, takže jsme pořádný kus kolena nechali zabalit s sebou. Obíračka byla slušná, maso chuťově spíše mdlé, ale dobré a čerstvé, koleno bylo vynikající. Hostinec mě nikterak neuchvátil, interiér byl pěkný, ale strašně stylově nesourodý a přeplácaný, číšník neměl ani středověkou halenu, ale zato tam měli obrovského papouška Pepu. Venku mívali dětské hřiště, pokud si pamatuju, teď tam nebylo nic, tak děti aspoň nosily kamínky z parkoviště..
Obloha začala vypadat hrozivě, tak jsme radši po obědě hned naložili děti a vyrazili domů.
Trasa zpět: Předboj - Horňátky - Byškovice - Libiš. Dolů z Horňátek je šílená cesta samá díra.
Dětičky to zalomily už v první zatáčce za Baští. Domů to svištělo skoro samo. U Předboje jsem dostala žihadlo do levého stehna hned u sedla a hned na to do ruky. Koukám, Michal staví kolo a intenzivně si tře příslušné oblasti, na "žihadla" si stěžoval taky. Žádný hmyz to nebyl, normálka jsme dostali elektrickou ránu - nad námi totiž právě procházely dráty vysokého napětí. Doma jsem hned koukla na web a zjevně je to normální - viz úryvky z diskuze, které mě zaujaly a vysvětlují zmíněný jev:

http://www.nakole.cz/diskuse/508-staticka-elektrina.html

Vysvětlení 1) pro studenty FEL: "Nabízím model 1. řádu. Řekněme, že jsou ty dráty 10 m nad zemí. Tak si představ deskový kondenzátor s plochou desek 1 m2 (to by mohl být řádově půdorys člověka na kole) a s vzdáleností desek 10 m. Pro vzduchové dielektrikum vychází kapacita 0.89 pF. Pro střídavý proud 50 Hz je jeho kapacitance (zdánlivý odpor) 3.6 Gohm, takže při napětí 440 kV jím teče proud 0.12 mA. To není zrovna málo, to člověk ucítí."

Vysvětlení 2) pro normální smrtelníky: "Můžu tě ujistit, je to naprosto normální jev. Rozhodující je hlavně výška drátů 400kV, od určité výšky se pole vodičů navzájem ruší a jev zcela zmizí. Mě se to stává každý den na cestě do práce. Jelikož na kole sedím izolovaně, nabíjím se na jiný potenciál než kolo samotné a dochází k přeskokům. Osvědčený způsob, jak tomu předejít: Po celou dobu projíždění pod dráty se dotýkat prstem kovové části, např. brzdové páky (za předpokladu, že je vodivě spojená se zbytkem kola). Potom výboj nemá šanci. Ještě zajímavá věc - když jedu potmě, můžu nechat přeskakovat fialové jiskry mezi prstem a brzdovou pákou. V létě je to častější jev, protože dráty se vlivem teploty prohnou možná i o metr.

Vida vida, netušila jsem, že cyklistovi hrozí úraz elektrickým proudem..

Jo a počasí bylo krásné, bouřka začala až večer.

Shrnutí:
délka trasy: 20 km
pohodový čas: 4 hodiny včetně zastávky na oběd
index NCD (netrénovaný cyklista s dítětem): 2/10
náklady: oběd ve Středověkém hostinci Bašť 500,- Kč

Fotogalerie