Cyklovýlet Máchovým krajem

8. července jsme si naplánovali cestu kolem Mácháče. Cyklotras je tam hodně v různých délkách až k Bezdězu, byli jsme ale omezení tím, že jsem musela být v 6 v Praze u doktora, tak jsme nakonec vybrali jen 15 kilometrů kolem samotného Mácháče. Autem jsme dojeli do Doks, zapřáhli a vyjeli. Brali jsme to od hlavního parkoviště doleva po značené cyklotrase, která vedla příjemnou asfaltkou lesem, pak se ale napojila na silnici vedoucí přes Staré splavy okolo jezera, což se nám nechtělo, tak jsme vjeli do lesa a pokračovali po turistické značce. Cesta byla nádnerná, na to, že není dělaná pro cyklisty byla sjízdná, široká, sice sem tam kořen, ale jinak paráda. V lese to krásně vonělo (...kde borový zaváněl háj...), sem tam hrdlička, úchvatný pohled na jezero.. se nedivim, že Mácha byl tak nadšený, my jsme byli taky. Celá cesta nám trvala jestli hodně tak 2 hodiny, a to jenom proto, že jsme každou chvilku stavěli a kochali se :o)

A protože jsme to zvládli tak rychle, zašli jsme asi 2 hodinky na pláž. Byl všední den, takže byla i přes nádherné počasí skoro prázdná, o víkendu bych to neriskovala. Fakt jsme strávili příjemný den, určitě se sem zas vrátíme.

Fotogalerie

Shrnutí:

délka: 14,9 km

pohodový čas: samotná jízda by se dala zvládnout tak za hodinu a půl, jinak i s koupáním 5,5 hodiny

náklady: vstupné na Mácháč 2 x 50,- Kč, oběd a nanuky asi 300,-

index NTC (netrénovaný cyklista s dítětem): 4/10 (počítáno na turistické, nikoli cyklostezce)

Mapa:

Cyklovýlet Prahou křížem krážem

Na začátku byl článek v MF Dnes na téma cyklovýlety. Vystříhla jsem si trasu "Ze Stromovky ke zřícenině Baba" a přilepila na ledničku, že se hodí.. Což nastalo v sobotu 31. července. Podle popisu autora trasa vypadala idylicky (minimálně pro ty, co nemají představu o rozloze Prahy a propojení jednotlivých městských částí..). Mapu jsem nevzala, na co taky, že jo, když to bylo tak hezky popsané..

Autem jsme dojeli k Výstavišti. Okruh začal ve Stromovce - a taky po pár minutách jízdy skončil, když jsme dojeli k restauraci Vozovna, před kterou je vybudované naprosto luxusní dětské hřiště. Dali jsme si aspoň po ránu kafíčko a děti střídaly prolézačky.. Když jsme dětičky asi po hodině servali z houpačky, pokračovali jsme dál Stromovkou. Mimochodem, nedivím se, že tam Pražáci jezdí trávit volno. Stromovka je perfektně upravená, dají se tam najezdit kilometry po cyklotrasách, bruslotrasách nebo koňotrasách nebo chodit pěšky a válet se na trávníku.. Průjezd Stromovkou trval tak 20 minut, míjeli jsme Rudolfovu štolu, zbořeninu Šlechtovy restaurace a Místodržitelský letohrádek. Dále autor článku mluvil o tom, že pojedeme po břehu Vltavy až pod romantickou zříceninu Baba.. No jo, ale na konci Stromovky žádná cedule "břeh Vltavy" nebyla.. Naštěstí jsme potkali milého ochotného tatínka cyklistu, který nám trasu vysvětlil.. Po břehu jsme dojeli k plavebním komorám na Podbabě, "romatická zřícenina" ovšem byla nad námi na kopci a nebylo z ní vidět nic, stejně nestojí za to se k ní drápat, jsou to ve skutečnosti jen 3 pobořené zdi :o( Pokračovali jsme směrem do Šáreckého údolí, kde jsme sice jeli po silnici mezi vilami, ale auta tam nejezdila a prostředí je to pro bydlení nádherné (když pominu, že 80 % vilek mělo při povodních vodu až na půdě..).

Ze Šáreckého údolí jsme po chvilce bloudění lesem kolem Šáreckého potoka vyjeli na Jenerálku a hnusným táhlým kopcem do Nebušic, kde už byl čas někde dát oběd.. Celkem mě překvapilo, že ve vesnici takhle blízko Prahy a plné nových redidenčních bloků se není kde pořádně najíst, nakonec jsme zvolili restauraci U Ády, protože tam měli venkovní posezení, stojany na kola a hlavně dětské hřišťátko..

Po obědě jsme zkoušeli pokračovat podle popisu v článku, ale označení cyklotras bylo pro nás bez mapy naprosto zmatené (vim houby, jestli Džbán je směrem do Vokovic nebo Střešovic..). Zachránila nás džípíeska co mám na Nokii s volbou tras pro pěší.. sláva sláva sláva, byli bychom bez mapy beznadějně zabloudili někde na periferii.. Trasa vedla Divokou Šárkou, což je fakt krásná oblast a potokem a skálami, ani by člověk neřekl, že je pořád v Praze.. Míjeli jsme koupaliště Divoká Šárka, ale protože v článku byl napsaný Džbán, pokračovali jsme až tam. Na Džbán je vstupné neskutečně přemrštěných 50 korun za osobu, výšku Martínka jsme zapřeli (do 100 cm zdarma). Ze strany od Šárky je pláž vyhrazená pro nudisty, normální část je vzdálená ještě nějaký ten kilák. Džbán nás dost zklamal, veškeré budovy a zařízení je zchátralé, skokanské můstky a klouzačky bych řekla že až životu nebezpečné (samozřejmě jsou zavřené, což ale puberťáky evidentně láká), voda samé bláto a bordel, byl tam kiosek, kde by se člověk bál, že chytne týfus... Aspoň měli posekaný trávník.. Džbán teda už nikdy, leda bychom se dali na nudismus, podle toho, jak velká část pláže byla nahatci obsazená je Džbán zřejmě pro vyznavače naturismu dost populární. Aspoň jsme dali zmrzlinu, vymáčeli děti a zkoušeli vymyslet, jak domů. Podle článku v novinách bychom měli jet přes Veleslavín a Střešovice a Letnou do Holešovic, což se nám ale zdálo dost krkolomné, dlouhé a ve vedru úmorné, chtěli jsme co nejdřív domů (resp. zpět do Stromovky na pivo a prolézačky do Vozovny), podle GPS jsme zkusili risknout Evropskou a projet zpět k řece. Po celé Evropské je parádní upravená cyklostezka, naprosto bezpečná, jeli jsme 3,5 kilometrů z kopce bez práce :o)

Ve Vozovně jsme si dali konečně to pivo - zamilovali jsme se do Hoegaardenu (lehký, se zajímavou chutí a v krásné sklenici). No a hurá domů, příště, až bude 35 ve stínu, zůstaneme radši doma na zahrádce :o)

1. poučení na konec: bez cyklomapy příště ani ránu

2. poučení na konec: nevěř reportérovi

Fotogalerie

Shrnutí

délka trasy: podle autora 23 km, v reálu s blouděním a změnou části trasy 29,6 km

pohodový čas: asi tak 7 hodin se spoustou zastávek, obědem a koupáním

náklady: oběd cca 500,-, pivo a kafe cca 200,- vstupné na Džbán 100,-

index NCD (netrénovaný cyklista s dětmi): 3/10 (Praha investovala do cyklostezek miliony a je to vidět, trasy jsou označené, upravené a bezpečné, i když vedou kolem rušných silnic)

Hodnocení restaurace U Ády

jídlo: hospodský výběr i chuť, neoslní, neurazí

možnosti dětského jídla: speciální žádné, ale dá se něco vybrat z lístku pro dospěláky

zařízení pro děti: pískoviště s prolézačkou

cyklozařízení: stojany na kola a dost místa i na parkování vozíku

index DH/CH (dobrá hospoda/cyklohospoda): 4/10 (prostředí průměrné, jídlo průměrné, ceny vysoké vzhledem ke kvalitě jídla, obsluha milá, příště už bych tam nešla)

Hodnocení restaurace Vozovna

jídlo: nevím, nejedli jsme tam, ale co nosili na okolní stoly vypadalo velice lákavě

pivo: několik druhů, zkoušeli jsme Hoegaarden (vynikající)

zařízení pro děti: hned vedle je obrovské dětské hřiště

cyklozařízení: nejspíš mají nějaké vlastní stojany, ale většina cyklistů parkovala prostě pod stromem

index DH/CH (dobrá hospoda/cyklohospoda): 6/10 (přívětivé prostředí, milá obsluha, pivo a kafe dobré, ceny průměrné pražské, určitě se rádi vrátíme a příště jídlo zkusíme - třeba pak budeme hodnotit ještě výš)

Jak ideálně spát? Sám a v neustlané posteli

Četla jsem v novinách u babičky v Kralupech (Právo, 12.8.2010) zajímavý článek, který by bylo škoda nechat zrecyklovat v kontejneru na tříděný odpad, takže z něj přidávám shrnutí. Článek byl zveřejněný v sekci Věda, autor Alexandr Petrželka.

Hlavně sám!

Noci strávené v manželském loži mají neblahý vliv na kvalitu spánku. Lidi totiž nebyli vyvinutí k tomu, aby se po nocích k někomu tulili, ale naopak, aby si sami někam zalezli a v klidu čerpali síly po lovení mamutů.. Ono je poměrně únavné se neustále s někým dohadovat, čí půlka postele je větší, poslouchat cizí zvuky nebo nechat do sebe kopat - ubírá to drahocenné minuty noční regenerace.. Podle průzkumů je spánek kvalitnější a více osvěžující za předpokladu, že spící osoba sdílí celou postel sobecky sama. Oddělené ložnice tedy nejsou důkazem rozvodového řízení, ale logickou snahou manželů se pořádně vyspat. O kočce šlapajících spícímu na hlavu a usilovně mu oblizujících ruce článek nemluvil, tak předpokládám, že ji mám z ložnice vykopnout společně s manželem..

Ustlanou postelí k astmatu

Chcete-li se do budoucna vyvarovat dýchacích potíží, vykašlete se na stlaní postele. Pod peřinou je během noci totiž krásně teploučko a vlhkoučko, což po ráno pečlivým uhlazeným přikrývky nebo nacpáním dek do peřiňáků parádně zakonzervujete a roztoči a jiné brebery mají ideální živnou půdu pro nerušené množení. Když deku je tak rozhodíte a necháte ji i matraci přes den vydýchat, stačí vyschnout a většina roztočů pochcípá.. Babičky věděly, proč nechávat peřiny vystavené v okně na sluníčku..

Jít spát, to už dávno není jen tak si lehnout a zavřít oči - je to hotová věda!

Cyklovýlet Mšeno - Harasov a zpět

Neděle slibovala příjemné počasí - poslední letošní letní teploty - takže byl cyklovýlet jasnou volbou. Z nedostatku inspirace jsme si řekli, že pojedeme do Mšena autem a něco už vymyslíme. Martínek to vyřešil za nás, když vyslovil návrh "jet k tý velký vodě jak se tam koupou motorky" (neboli na Harasov, kde Martínek zahlédl onehdá parkovat asi 20 chopperů). Nakonec, proč ne, trasa to není zvlášť náročná, Kokořínským údolím se jezdí příjemně a koupání v odpoledním parnu taky přijde vhod..

Vyrazili jsme klasicky - Debří, vydrápat se k hájovně, dolů do Ráje, na rozcestí vlevo, kolem Pokliček a pak už žádná zrada není. Cestou jsme měli naplánovaný oběd, tak jsme zastavili v hospodě U Sportovce v Kokořínském Dole (tedy jen proto, že jsme si spletli umístění prověřené restaurace U báby Śubrový, o které jsme si mysleli, že je až za Harasovem, což by děti už vzhůru nepřežily, ve skutečnosti byla jen pár desítek metrů za Sportovcem..). Venku to pěkně vonělo z udírny. Návštěva téhle hospody mě inspirovala k založení nové statistiky - Hodnocení hospod/cyklohospod. Zážitek byl totiž naprosto otřesný - zaprasená dlažba pod lavicemi venku, neskutečně pomalá obsluha (které i při obsazenosti pouhými dvěma dalšími lidmi trvalo všechno věčnost), hnusné jídlo (z mého sýru tekl olej, Michalovo maso bylo oproti jídeláku poloviční), nic pro děti neměli (objednané palačinky jim došly), vše hooodně vlažné, ale aspoň to děti mohly hned jíst.. Servírka při placení omluvně dodala, že jim nepřišel kuchař a dnes vaří pan šéf (zjevně původním zamětsnáním hlídač v tesku, podle úrovně jeho kulinářských dovedností).. Celkově hrozný zážitek umocnila ještě návštěva toalet za barákem venku- cesta lemovaná bordelem, vyřazenými lednicemi, špínou, na záchodě na podlaze vložky..

Po "obědě" jsme hladoví a otrávení dojeli až na Harasov, kde se děti chvíli rochnily v blátě a snažily se neumrznout ve vodě. Na zpáteční trase jsme se chtěli vyhnout nudným silnicím, takže jsme se vrátili k Pokličkám, odkud vede 5,5 km dlouhá cyklotrasa do Mšena lesem. Prvních půl kilometru Michal vozík vláčel za sebou blátem a dohadovali jsme se, jestli se vrátit nebo ne. Pak jsme vyjeli na příjemnou lesní cestu a frčeli dobrých 200 metrů za nejbližší zatáčku, kde jsme zapadli do koryta vymletého od nedávné průtrže mračen. Vrátit se už nemělo smysl. Další zhruba 3 kilometry jsme šli pěšky, dětičky se ve vozíku příjemně bavily, obzvlášť v okamžiku, kdy jsme se snažili podlézt napadané stromy.. Vyplazili jsme se nahoru do Bílek, ukradli z pole pár mladých kukuřiček, spadla jsem do ostružin, projeli kopřivami a za chvíli jsme už byli u babči.

Maximálně jsme ocenili jízdní vlastnosti našeho dvojmístného Croozeru - naprosto stabilní v jakémkoli prostředí, nikde jsme ho nepřeklopili, kola fungovala i zabořená do půli v bahně, externí odpružení se taky pořádně amortizovalo..

Jo a musím podotknout, že Michal zjevně není kompletní chlap - on totiž zvládá víc věcí najednou - táhnout vozík, povídat si s dětmi, odpovídat mě, hledat z kola houby a ještě sledovat, kde leží ve škarpě nějaký důchodce se srdeční slabostí (jednoho jsme zvedali a hledali jsme mu příbuzenstvo, tak to snad s dědou dopadlo nakonec dobře, když si jeho rodina naložila do auta).

Fotogalerie

Shrnutí

délka trasy: 24,5 km

pohodový čas: 6 hodin včetně oběda, koupání a vláčení vozíku lesem

náklady: oběd 330,- Kč

index NCD (netrénovaný cyklista s dětmi): 8/10 (nebýt té zničené lesní cyklostezky, hodnotila bych maximálně 5/10)

Hodnocení hospody U Sportovce, Kokořínský Důl

jídlo: téměř nepoživatelné, mastné, zřetelně menší váha

pivo: na ceduli Bažant, ve skutečnosti plzeň (dobrá, studená)

možnosti dětského jídla: žádné, palačinky jim došly

zařízení pro děti: žádné

cyklozařízení: orezlé rozbité stojany na kola

index DH/CH (dobrá hospoda/cyklohospoda): 2/10 (při snaze o maximální objektivitu bych kladně hodnotila pouze pěkný interiér (stejně jsme seděli venku), přítomnost stojanů na kola (byť rozmlácených) a nalezené hříbky, které jsem s dětma ulovila během čekání na jídlo)

Už máte svojí Google reklamu?

Zrovna jsem v televizi zahlédla kousek reklamy Google - Život je hledání. Říkala jsem si tak v duchu, jestli Google vůbec potřebuje reklamu, nestihla jsem pointu, tak jsem si ji našla na youtube a musím říct, že mě naprosto uchvátila. Tedy všechny tři reklamy vytvořené Googlem - příběh s vtipnou pointou je vytvořený pouze na základě reálných výsledků vyhledávání a možnostech zobrazení Googlu. A co je geniální - člověk si může vytvořit z šablony svůj vlastní googlí příběh. Po dlouhé době opravdu reklama, která mě pobavila a nadchla. Doporučuju ke zkouknutí a třeba i vytvoření vlastního příběhu (já tedy budu usilovně vymýšlet a třeba mě něco vtipného napadne, o co bych se mohla podělit)..

Tři Googlí reklamy - Život je hledání

Láska z Paříže

iNováček

Na cestě

Myšlenka dne..

Zaznamenáno někde na diskuzi v souvislosti s povodněmi na Liberecku..

"Už od pátku prší a naše vláda s tím jako obvykle nic nedělá!!"

(smála jsem se jako blázen, vrátíme se zpět do socialismu a poručíme větru děšti :o))

Martínek dneska poprvé na kole

Když to nejde po dobrém, vemte si větší kladivo.. ve smyslu tohoto rčení Martínek vyndával přídavné kolečko od kola z mříže kanálu. Mříž vydržela, kolečko se zlomilo v půli (mimochodem, to je teda pěknej šmejd, co kdyby se dítěti zlomilo za jízdy????). Tak jsem mu slíbila, že mu koupím a namontuju nový, ale jeho zklamání ze zkažené jízdy na kole bylo tak velké, že Michal nevydržel, odmontoval i druhé kolečko a jal se Martínka učit jezdit bez nich na jednostopém vozidle, aby jako už nový nepotřeboval. Martínek to normálka pochopil asi za 30 metrů!! Naučil se za pár jízd rovnou i zatáčet, otáčet se, rozjíždět a brzdit. Jsem na něj strašně hrdá, je mooooc šikovnej :o))) Respektive je to malej šmejd, protože spoustu věcí umí, ale nepřizná to...

Fotogalerie