Četla jsem v novinách u babičky v Kralupech (Právo, 12.8.2010) zajímavý článek, který by bylo škoda nechat zrecyklovat v kontejneru na tříděný odpad, takže z něj přidávám shrnutí. Článek byl zveřejněný v sekci Věda, autor Alexandr Petrželka.
Noci strávené v manželském loži mají neblahý vliv na kvalitu spánku. Lidi totiž nebyli vyvinutí k tomu, aby se po nocích k někomu tulili, ale naopak, aby si sami někam zalezli a v klidu čerpali síly po lovení mamutů.. Ono je poměrně únavné se neustále s někým dohadovat, čí půlka postele je větší, poslouchat cizí zvuky nebo nechat do sebe kopat - ubírá to drahocenné minuty noční regenerace.. Podle průzkumů je spánek kvalitnější a více osvěžující za předpokladu, že spící osoba sdílí celou postel sobecky sama. Oddělené ložnice tedy nejsou důkazem rozvodového řízení, ale logickou snahou manželů se pořádně vyspat. O kočce šlapajících spícímu na hlavu a usilovně mu oblizujících ruce článek nemluvil, tak předpokládám, že ji mám z ložnice vykopnout společně s manželem..
Ustlanou postelí k astmatu
Chcete-li se do budoucna vyvarovat dýchacích potíží, vykašlete se na stlaní postele. Pod peřinou je během noci totiž krásně teploučko a vlhkoučko, což po ráno pečlivým uhlazeným přikrývky nebo nacpáním dek do peřiňáků parádně zakonzervujete a roztoči a jiné brebery mají ideální živnou půdu pro nerušené množení. Když deku je tak rozhodíte a necháte ji i matraci přes den vydýchat, stačí vyschnout a většina roztočů pochcípá.. Babičky věděly, proč nechávat peřiny vystavené v okně na sluníčku..
Jít spát, to už dávno není jen tak si lehnout a zavřít oči - je to hotová věda!
Žádné komentáře:
Okomentovat