Hurá na dostihy

Ač máme koně už nějakých 8 let, nikdy nás nenapadlo jít do Chuchle na koníčky.. Faktem je, že plnokrevníci v tréninku s postavou závodního chrta mi nikdy přitažliví nepřipadali, ale co, když už jsme dostali lístky zadarmo... Na programu byla Cena Skanska a dalších 7 dostihů různé kategorie (neděle 22.5.). Program docela odsýpal, co půl hodiny, to nový rozběh, v mezičase chodili koně v paddocku nebo po doběhu jeden po druhém pod hadici, takže se dětičky ani nestihly nudit. Samozřejmě jsme si šli vsadit. V prvním dostihu vybral Martínek koně, který měl na zadku vyholenou šachovnici a v ocase zapletené perličky. Doběhl šestý z osmi. Ve druhém dostihu jsem vsadila na šampióna podle kurzu. Doběhl pátý. Do třetice všeho dobrého a dokud nevyhrajeme, tak budeme muset sázet dál, takže jsme vsadili na koně v kombinaci šachovnice a kurzu a vzhledem k tomu, že jsme se na konci programu dočetli o možnostech sázení, vsadili jsme na doběh na 1.-3. místě. Náš favorit doběhl druhý, takže jsme šli inkasovat :o) Za celkem vsazené tři stovky za všechny 3 vsazené rozběhy jsme vyhráli celých 80 korun!! :o) Umím si představit prosázet celou výplatu.. Odpoledne jsme završili návštěvou místního kolotoče a trampolín a večeří u mekáče.. Na koníčky znovu klidně zase půjdeme, je to vzrůšo a u rovinových dostihů nehrozí, že by děti koukaly na nějaká jatka, ovšem třeba takovou Velkou pardubickou shlédneme radši v televizi..

¨

Všechny fotky

Záchrana dravé zvěře

Při návštěvě koňů na pastvině jsme jim z napajedla vylovili dravce, vypadal jak zmoklé kuře, i zhruba tolik vážil. Zavolali jsme mu dravčí záchranku AVES. Nakonec se z dravce vyklubal obyčejný poštolák, navíc prý nažraný a možná by uschnul i sám.. Ts, takové zneuznání....

Fotky

Larví 4. narozeniny (15.3.2011)

Ach jo, další rok v háji, a to jsme ho ještě předevčírem po nocích nosili, aby neřval, a přes den jsem ho kodrcala v kočárku (aby neřval..).. Miluju je, oba.

K narozeninám samozřejmě dostali dárky všichni červi, Aninka s Amálkou dostaly od babičky Zdeny úžasné princeznovské šatičky, které sklidily zasloužený úspěch. Martínek měl asi největší radost ze sady štít-meč-přilba. S Aninkou si to vyměňoval střídavě za šatičky. Slušelo mu obojí :o) Další den mu teta Péťa nadělila sadu "malý archeolog" - měl si sám ze sádrového kvádru vykutat archeologickým kladívkem vlastního tyranosaura. Na to, že do byla hračka 8+, tak to Martínek zvládnul za 2 hodiny celé sám i s poskládáním dílů kam patří, a to skoro bez pomoci.

Všechny fotky

Livigno 12.-19.2.2011

Když už teda rosnička hlásí horké letní teploty, říkala jsem si, že není od věci se trochu zchladit, takže přihazuju fotky z letošní lyžodovolené v italském Livignu. Livigno je malé městečko na severu Itálie u hranic s Rakouskem a Švýcarskem. Leží v údolí obklopeném svahy s mraky sjezdovek. Je to duty-free zóna, takže lyžaři večer pořádají nájezdy na prodejny s parfémy a cigaretami.

Jela jsem sama s Martínkem (a dědou Honzou a Marcelou), sice jsem z toho měla trochu obavy, ale nakonec se ukázalo, že úplně zbytečné. Na cestu jsem přibalila notebook a na externím disku nahraných asi 50 pohádek, což se ukázalo jako geniální řešení. Martínek vydržel cestu v autě výborně, asi dvě hodiny konverzoval a 4 hodiny spal, ale pak už nebylo jak ho chudinku zabavit, takže nastoupily pohádky. Jen musím napříště pořídit sluchátka, protože přes hluk z auta nebylo pořádně slyšet.

V Livignu jsme byli ubytovaní v chatě, která na první pohled vypadala jako stáj na krávy, trochu jsem se obávala, jestli nebudeme spát na slamníku. Domeček byl nicméně uvnitř krásně moderně, pohodlně zařízený a vybavený. Jídlo jsme měli vlastní, bylo tam pár samoobsluh, cena jídla byla srovnatelná s našimi cenami. A mají tam výborný sýr, přímo v Livignu je mlékárna.

Na druhý den jsme vyrazili na sjezdovky. Kupodivu ani v Alpách nebylo tolik sněhu, možná tak půl metru maximálně, to snad i u nás ho bylo v té době víc.. Sjezdovky jsou po celém údolí a je jich asi 135 kilometrů, všechny perfektně upravené a ve všech stupních obtížnosti, včetně vysloveně dětských svahů s různě postavenými zvířátkovými slalomy a další zábavou pro děti. Permice pochopitelně platí na celé údolí.

Děda Honza se o Martínka vzorně staral a učil ho lyžovat, takže jsem měla skoro každý den čas si sama pár hodin zajezdit (nááádhera - urolbovaná sjezdovka v ranním slunci je prostě luxus..). Martínek si první jízdu rozbil hubu, když najel do haldy sněhu, následně nechtěl lyžovat jinak, než připoutaný na laně. Ale jak získal sebevědomí, začal si troufat a poslední den zvládnul i černou sjezdovku (dostali jsme se na ni omylem, jinak jsme jezdili modré nebo dětské).

Překvapilo mě, kolik tam bylo Čechů, čeština byla slyšet pomalu víc než na Václaváku.

Velkou nevýhodou je, že mimo ubytování přímo v centru leží ostatní chaty dost daleko od sjezdovek. Sice jezdí každou chvíli skibus, ale jen jednosměrný, musí se přestupovat, k nám jezdila jen jedna linka. Jet s Martínkem ze sjezdovky na oběd by znamenalo, že se zpět už nedostaneme než zavřou vleky, takže jsme volili buď brumíka z batohu nebo jídlo někde ve skibaru (výborné, leč za nekřesťanské ceny, za jídlo pro dospěláka a dítě jsme dali 25 Eur, ani jsme nemrkli) a pak Martínek lyžoval až někdy do 3 nebo jak vydržel, usnul mi obvykle někde v autobuse...

Všeobecně jsem byla z dovolené s Martínkem nadšená, jela bych zas, doufám, že se někam dostaneme. Martínkovi jsem slíbila koupit hůlky, předpokládám, že s prvním sněhem si na ně vzpomene.. Jak na tom bude Andulka se uvidí, Michal objevil kouzlo snowboardu (resp. si nezlomil žádnou nohu), je možné, že vyrazíme všichni 4..

Všechny fotky.

Ještě mám spoustu videí, až přijdu na to, jak je stáhnout a nahrát, tak přidám odkaz..

Jediný zimní karneval - Clam-Gallasův palác

V únoru jsme byli na jediném karnevalu, který jsme zvládli, aniž by byly obě děti nebo oba dospělí nemocní. Těšila jsem se, že půjdeme ještě do Mšena a Aninka s Amálkou provětrají nové princeznové šatičky, ale zánět průdušek to jistil.. Komentář napsal Marťa, netřeba se opakovat, takže pouze přidávám další fotky. My jsme taky nevydrželi až do konce, to se fakt nedalo. Dětem jsme výlet zpestřili návštěvou mekáče..

Všechny fotky

Útok moderní techniky

Ve čtvrtečním magazínu MF dnes je skoro vzadu rubrika "televizní novinky", kde "najdete každý týden novinky ze světa televize". Teď tam byl článek o nové televizi, která rozpozná divákův obličej a podle toho nastaví nabídku podle jeho preferencí. Taky umí převést 2D obraz na 3D, aniž by musel mít člověk na očích speciální brýle, stačí si speciálně sednout. Vyšší řady mají i webkameru, aby člověk mohl přes televizi videotelefonovat.. Ufff, tohle je teda na mě moc. Tuhle jsem strčila do naší TV flashku a ona si sama našla videa k přehrání a pustila dětem pohádku. Byla jsem u vytržení, jakou máme doma hi-tech vymoženost. Evidentně jsem hooodně pozadu, nejspíš bych měla začít trávit před televizí víc času, abych ji náležitě ocenila....

Záznam z minulého tisíciletí

Bráša mi poslal naprosto unikátní záznam z oslav 75. výročí založení DG v Kralupech, které se konalo v listopadu 1998 (tedy z dnešního pohledu hluboký středověk). Součástí akce byla akademie v kulturáku Vltava, kde se skladbou "Happy Birthday" vystupoval kralupský taneční kroužek. Podobnost některých (dvou) aktérů se členy naší rodiny je čistě náhodná :o))))

http://www.youtube.com/watch?v=S8hrJJ5wWTs

Myšlenka dne...

Starý indián vyprávěl svému vnukovi o boji, který probíhá uvnitř každého člověka. Řekl mu, že takový boj se dá přirovnat ke krutému souboji dvou vlků.

Jeden z nich je zlý - je to závist, žárlivost, smutek, nenávist, hrubost, sebelítost, domýšlivost a sebestřednost. Ten druhý je dobrý - je to radost, láska, vyrovnanost, skromnost, laskavost, empatie, věrnost, soucit a důvěra.

Vnuk o tom všem přemýšlel a po chvilce se zeptal: "A který z nich vyhraje?"

Starý indián odpověděl: "Přece ten, kterého krmíš!"

(indiánská pohádka, zdroje se nepodařilo vypátrat)