Když už teda rosnička hlásí horké letní teploty, říkala jsem si, že není od věci se trochu zchladit, takže přihazuju fotky z letošní lyžodovolené v italském Livignu. Livigno je malé městečko na severu Itálie u hranic s Rakouskem a Švýcarskem. Leží v údolí obklopeném svahy s mraky sjezdovek. Je to duty-free zóna, takže lyžaři večer pořádají nájezdy na prodejny s parfémy a cigaretami.
Jela jsem sama s Martínkem (a dědou Honzou a Marcelou), sice jsem z toho měla trochu obavy, ale nakonec se ukázalo, že úplně zbytečné. Na cestu jsem přibalila notebook a na externím disku nahraných asi 50 pohádek, což se ukázalo jako geniální řešení. Martínek vydržel cestu v autě výborně, asi dvě hodiny konverzoval a 4 hodiny spal, ale pak už nebylo jak ho chudinku zabavit, takže nastoupily pohádky. Jen musím napříště pořídit sluchátka, protože přes hluk z auta nebylo pořádně slyšet.
V Livignu jsme byli ubytovaní v chatě, která na první pohled vypadala jako stáj na krávy, trochu jsem se obávala, jestli nebudeme spát na slamníku. Domeček byl nicméně uvnitř krásně moderně, pohodlně zařízený a vybavený. Jídlo jsme měli vlastní, bylo tam pár samoobsluh, cena jídla byla srovnatelná s našimi cenami. A mají tam výborný sýr, přímo v Livignu je mlékárna.
Na druhý den jsme vyrazili na sjezdovky. Kupodivu ani v Alpách nebylo tolik sněhu, možná tak půl metru maximálně, to snad i u nás ho bylo v té době víc.. Sjezdovky jsou po celém údolí a je jich asi 135 kilometrů, všechny perfektně upravené a ve všech stupních obtížnosti, včetně vysloveně dětských svahů s různě postavenými zvířátkovými slalomy a další zábavou pro děti. Permice pochopitelně platí na celé údolí.
Děda Honza se o Martínka vzorně staral a učil ho lyžovat, takže jsem měla skoro každý den čas si sama pár hodin zajezdit (nááádhera - urolbovaná sjezdovka v ranním slunci je prostě luxus..). Martínek si první jízdu rozbil hubu, když najel do haldy sněhu, následně nechtěl lyžovat jinak, než připoutaný na laně. Ale jak získal sebevědomí, začal si troufat a poslední den zvládnul i černou sjezdovku (dostali jsme se na ni omylem, jinak jsme jezdili modré nebo dětské).
Překvapilo mě, kolik tam bylo Čechů, čeština byla slyšet pomalu víc než na Václaváku.
Velkou nevýhodou je, že mimo ubytování přímo v centru leží ostatní chaty dost daleko od sjezdovek. Sice jezdí každou chvíli skibus, ale jen jednosměrný, musí se přestupovat, k nám jezdila jen jedna linka. Jet s Martínkem ze sjezdovky na oběd by znamenalo, že se zpět už nedostaneme než zavřou vleky, takže jsme volili buď brumíka z batohu nebo jídlo někde ve skibaru (výborné, leč za nekřesťanské ceny, za jídlo pro dospěláka a dítě jsme dali 25 Eur, ani jsme nemrkli) a pak Martínek lyžoval až někdy do 3 nebo jak vydržel, usnul mi obvykle někde v autobuse...
Všeobecně jsem byla z dovolené s Martínkem nadšená, jela bych zas, doufám, že se někam dostaneme. Martínkovi jsem slíbila koupit hůlky, předpokládám, že s prvním sněhem si na ně vzpomene.. Jak na tom bude Andulka se uvidí, Michal objevil kouzlo snowboardu (resp. si nezlomil žádnou nohu), je možné, že vyrazíme všichni 4..
Ještě mám spoustu videí, až přijdu na to, jak je stáhnout a nahrát, tak přidám odkaz..
Žádné komentáře:
Okomentovat