Hurá na dostihy

Ač máme koně už nějakých 8 let, nikdy nás nenapadlo jít do Chuchle na koníčky.. Faktem je, že plnokrevníci v tréninku s postavou závodního chrta mi nikdy přitažliví nepřipadali, ale co, když už jsme dostali lístky zadarmo... Na programu byla Cena Skanska a dalších 7 dostihů různé kategorie (neděle 22.5.). Program docela odsýpal, co půl hodiny, to nový rozběh, v mezičase chodili koně v paddocku nebo po doběhu jeden po druhém pod hadici, takže se dětičky ani nestihly nudit. Samozřejmě jsme si šli vsadit. V prvním dostihu vybral Martínek koně, který měl na zadku vyholenou šachovnici a v ocase zapletené perličky. Doběhl šestý z osmi. Ve druhém dostihu jsem vsadila na šampióna podle kurzu. Doběhl pátý. Do třetice všeho dobrého a dokud nevyhrajeme, tak budeme muset sázet dál, takže jsme vsadili na koně v kombinaci šachovnice a kurzu a vzhledem k tomu, že jsme se na konci programu dočetli o možnostech sázení, vsadili jsme na doběh na 1.-3. místě. Náš favorit doběhl druhý, takže jsme šli inkasovat :o) Za celkem vsazené tři stovky za všechny 3 vsazené rozběhy jsme vyhráli celých 80 korun!! :o) Umím si představit prosázet celou výplatu.. Odpoledne jsme završili návštěvou místního kolotoče a trampolín a večeří u mekáče.. Na koníčky znovu klidně zase půjdeme, je to vzrůšo a u rovinových dostihů nehrozí, že by děti koukaly na nějaká jatka, ovšem třeba takovou Velkou pardubickou shlédneme radši v televizi..

¨

Všechny fotky

Záchrana dravé zvěře

Při návštěvě koňů na pastvině jsme jim z napajedla vylovili dravce, vypadal jak zmoklé kuře, i zhruba tolik vážil. Zavolali jsme mu dravčí záchranku AVES. Nakonec se z dravce vyklubal obyčejný poštolák, navíc prý nažraný a možná by uschnul i sám.. Ts, takové zneuznání....

Fotky

Larví 4. narozeniny (15.3.2011)

Ach jo, další rok v háji, a to jsme ho ještě předevčírem po nocích nosili, aby neřval, a přes den jsem ho kodrcala v kočárku (aby neřval..).. Miluju je, oba.

K narozeninám samozřejmě dostali dárky všichni červi, Aninka s Amálkou dostaly od babičky Zdeny úžasné princeznovské šatičky, které sklidily zasloužený úspěch. Martínek měl asi největší radost ze sady štít-meč-přilba. S Aninkou si to vyměňoval střídavě za šatičky. Slušelo mu obojí :o) Další den mu teta Péťa nadělila sadu "malý archeolog" - měl si sám ze sádrového kvádru vykutat archeologickým kladívkem vlastního tyranosaura. Na to, že do byla hračka 8+, tak to Martínek zvládnul za 2 hodiny celé sám i s poskládáním dílů kam patří, a to skoro bez pomoci.

Všechny fotky

Livigno 12.-19.2.2011

Když už teda rosnička hlásí horké letní teploty, říkala jsem si, že není od věci se trochu zchladit, takže přihazuju fotky z letošní lyžodovolené v italském Livignu. Livigno je malé městečko na severu Itálie u hranic s Rakouskem a Švýcarskem. Leží v údolí obklopeném svahy s mraky sjezdovek. Je to duty-free zóna, takže lyžaři večer pořádají nájezdy na prodejny s parfémy a cigaretami.

Jela jsem sama s Martínkem (a dědou Honzou a Marcelou), sice jsem z toho měla trochu obavy, ale nakonec se ukázalo, že úplně zbytečné. Na cestu jsem přibalila notebook a na externím disku nahraných asi 50 pohádek, což se ukázalo jako geniální řešení. Martínek vydržel cestu v autě výborně, asi dvě hodiny konverzoval a 4 hodiny spal, ale pak už nebylo jak ho chudinku zabavit, takže nastoupily pohádky. Jen musím napříště pořídit sluchátka, protože přes hluk z auta nebylo pořádně slyšet.

V Livignu jsme byli ubytovaní v chatě, která na první pohled vypadala jako stáj na krávy, trochu jsem se obávala, jestli nebudeme spát na slamníku. Domeček byl nicméně uvnitř krásně moderně, pohodlně zařízený a vybavený. Jídlo jsme měli vlastní, bylo tam pár samoobsluh, cena jídla byla srovnatelná s našimi cenami. A mají tam výborný sýr, přímo v Livignu je mlékárna.

Na druhý den jsme vyrazili na sjezdovky. Kupodivu ani v Alpách nebylo tolik sněhu, možná tak půl metru maximálně, to snad i u nás ho bylo v té době víc.. Sjezdovky jsou po celém údolí a je jich asi 135 kilometrů, všechny perfektně upravené a ve všech stupních obtížnosti, včetně vysloveně dětských svahů s různě postavenými zvířátkovými slalomy a další zábavou pro děti. Permice pochopitelně platí na celé údolí.

Děda Honza se o Martínka vzorně staral a učil ho lyžovat, takže jsem měla skoro každý den čas si sama pár hodin zajezdit (nááádhera - urolbovaná sjezdovka v ranním slunci je prostě luxus..). Martínek si první jízdu rozbil hubu, když najel do haldy sněhu, následně nechtěl lyžovat jinak, než připoutaný na laně. Ale jak získal sebevědomí, začal si troufat a poslední den zvládnul i černou sjezdovku (dostali jsme se na ni omylem, jinak jsme jezdili modré nebo dětské).

Překvapilo mě, kolik tam bylo Čechů, čeština byla slyšet pomalu víc než na Václaváku.

Velkou nevýhodou je, že mimo ubytování přímo v centru leží ostatní chaty dost daleko od sjezdovek. Sice jezdí každou chvíli skibus, ale jen jednosměrný, musí se přestupovat, k nám jezdila jen jedna linka. Jet s Martínkem ze sjezdovky na oběd by znamenalo, že se zpět už nedostaneme než zavřou vleky, takže jsme volili buď brumíka z batohu nebo jídlo někde ve skibaru (výborné, leč za nekřesťanské ceny, za jídlo pro dospěláka a dítě jsme dali 25 Eur, ani jsme nemrkli) a pak Martínek lyžoval až někdy do 3 nebo jak vydržel, usnul mi obvykle někde v autobuse...

Všeobecně jsem byla z dovolené s Martínkem nadšená, jela bych zas, doufám, že se někam dostaneme. Martínkovi jsem slíbila koupit hůlky, předpokládám, že s prvním sněhem si na ně vzpomene.. Jak na tom bude Andulka se uvidí, Michal objevil kouzlo snowboardu (resp. si nezlomil žádnou nohu), je možné, že vyrazíme všichni 4..

Všechny fotky.

Ještě mám spoustu videí, až přijdu na to, jak je stáhnout a nahrát, tak přidám odkaz..

Jediný zimní karneval - Clam-Gallasův palác

V únoru jsme byli na jediném karnevalu, který jsme zvládli, aniž by byly obě děti nebo oba dospělí nemocní. Těšila jsem se, že půjdeme ještě do Mšena a Aninka s Amálkou provětrají nové princeznové šatičky, ale zánět průdušek to jistil.. Komentář napsal Marťa, netřeba se opakovat, takže pouze přidávám další fotky. My jsme taky nevydrželi až do konce, to se fakt nedalo. Dětem jsme výlet zpestřili návštěvou mekáče..

Všechny fotky

Útok moderní techniky

Ve čtvrtečním magazínu MF dnes je skoro vzadu rubrika "televizní novinky", kde "najdete každý týden novinky ze světa televize". Teď tam byl článek o nové televizi, která rozpozná divákův obličej a podle toho nastaví nabídku podle jeho preferencí. Taky umí převést 2D obraz na 3D, aniž by musel mít člověk na očích speciální brýle, stačí si speciálně sednout. Vyšší řady mají i webkameru, aby člověk mohl přes televizi videotelefonovat.. Ufff, tohle je teda na mě moc. Tuhle jsem strčila do naší TV flashku a ona si sama našla videa k přehrání a pustila dětem pohádku. Byla jsem u vytržení, jakou máme doma hi-tech vymoženost. Evidentně jsem hooodně pozadu, nejspíš bych měla začít trávit před televizí víc času, abych ji náležitě ocenila....

Záznam z minulého tisíciletí

Bráša mi poslal naprosto unikátní záznam z oslav 75. výročí založení DG v Kralupech, které se konalo v listopadu 1998 (tedy z dnešního pohledu hluboký středověk). Součástí akce byla akademie v kulturáku Vltava, kde se skladbou "Happy Birthday" vystupoval kralupský taneční kroužek. Podobnost některých (dvou) aktérů se členy naší rodiny je čistě náhodná :o))))

http://www.youtube.com/watch?v=S8hrJJ5wWTs

Myšlenka dne...

Starý indián vyprávěl svému vnukovi o boji, který probíhá uvnitř každého člověka. Řekl mu, že takový boj se dá přirovnat ke krutému souboji dvou vlků.

Jeden z nich je zlý - je to závist, žárlivost, smutek, nenávist, hrubost, sebelítost, domýšlivost a sebestřednost. Ten druhý je dobrý - je to radost, láska, vyrovnanost, skromnost, laskavost, empatie, věrnost, soucit a důvěra.

Vnuk o tom všem přemýšlel a po chvilce se zeptal: "A který z nich vyhraje?"

Starý indián odpověděl: "Přece ten, kterého krmíš!"

(indiánská pohádka, zdroje se nepodařilo vypátrat)

Kvíz na Facebooku

Michal objevil, že na FB funguje jakýsi kvíz - jména přátel se propojují s náhodnými otázkami, když se klikne na odpověď, připisují se body, dotyčnému přijde hláška, že si o něm někdo myslí, že.. Otázky jsou typu: Myslíš, že XY chlastá? Myslíš, že by se XY měl/a ostříhat? Myslíš, že se XY někdy předávkoval léky? Je XY povrchní? U některých otázek jsem se opravdu ve spojení s konkrétním jménem pobavila a některé fakt pasovaly. Nicméně podobné FB aktivity mi přijdou docela nebezpečné a úchylné. Za 50 nasbíraných bodů totiž můžete odhalit, která osoba o vás odklikala například to, že se domnívá, že jste tlustý ochlasta nebo že jste gay. Je tohle ještě nevinná zábava? Přijde to puberťákům vtipné? Nebo je to cílené šťourání se lidem v soukromí a umělé vyvolávání konfliktů mezi nimi, když zjistí, co si kdo o nich "opravdu" myslí? Uff, jsem ráda, že profil na FB ani jiné sociální síti nemám a zarytě odmítám si jakýkoli vytvořit..

Nejlepší řidiči? Štíři!

Dvanáct znamení zvěrokruhu provází lidské životy dlouhou dobu. V souvislosti s jejich vlivem na mysl člověka a stav věcí se někdy mluví o souhrnu náhod, jindy se zmiňuje ovlivňování charakteru, zdraví nebo vztahů. Ve statistikách České pojišťovny se v souvislosti s dopravními nehodami objevují všechna znamení. Některá více, jiná méně. Nicméně po prozkoumání pojistných události za loňský rok přináší ČP jasné sdělení – rozdíl mezi mistry bouraček Berany a nejlepšími řidiči Štíry činí téměř 30 procent.

Nejčastějšími viníky dopravních nehod jsou podle aktuálního zjištění České pojišťovny motoristé Berani, kteří v loňském roce způsobili o 12,4 % více škod, než je průměr u řidičů ostatních znamení. Lidé narození ve znamení Berana věří ve vlastní schopnosti, snaží se co nejrychleji dosáhnout cíle, který si stanovili, a často překračují meze. Jsou průbojní a ambiciózní, když se pro něco nadchnou, a chtěli by mít všechno hned. Ani řidiči a řidičky narození ve znamení Býka a Raka si však příliš oddechnout nemohou. Také pro ně dle statistik ČP dopravní nehoda rozhodně není výjimečnou situací.

Naproti tomu nejméně často se u dopravního karambolu potkáte se Štíry. Způsobují o 14,2 % méně nehod, než je průměr ostatních znamení. I v tomto případě existuje jistá provázanost se štířím charakterem. Štíři bývají všímaví, bystří, vše pozorně sledují a máloco jim unikne. Mívají silně vyvinutou intuici. Na první pohled se zdají být pasivní a nenápadní, ale uvnitř skrývají spoustu energie. Muži Štíři jsou vytrvalí, a pokud se pro něco rozhodnou, nevzdají to. Štíři figurují v tomto srovnání nejen jako ti, kteří zaviní nejméně dopravních nehod, ale také se v nejmenší míře u nehod vyskytují jako poškození. S trochou nadsázky tak čísla České pojišťovny říkají: pokud chcete dojet bez nehody, posaďte za volant Štíra. Nebo Střelce či Kozoroha – právě oni doplňují trio nejméně bourajících znamení.

Když se loni na silnicích střetla vozidla, v největším počtu případů šlo o kombinaci Beran (viník) a Rak (poškozený). Raci se obecně s ostatními znameními dostávají do křížku nejčastěji – ať už v roli bourajícího nebo nabouraného. Raci mívají zasněný a sentimentální charakter. Jejich povaha tak může být příčinou toho, že na silnicích patří mezi „otloukánky“.

Charakteristiku řidičů a jejich nehodovost podle znamení zvěrokruhu můžete brát s větší či menší rezervou. Jedno však platí určitě: dejte na silnici pozor a jezděte opatrně bez ohledu na to, v jakém znamení jste narození.

(Zdroj)

Analýza nehodovosti v naší rodině (nerozlišuju pachatel x oběť):

Štír: 0

Rak: 4 (ale za ten nárazník fakt skoro nemůžu, soused tam prostě neměl stát!!)

Býk: 2 (+ jedno sejmutí zákazu vjezdu, ale to bych nepočítala)

Vodnář: 3 (ok, jedno z toho byl jen nárazník)

Řřřřřřřřřřřřř

Dneska mi Martínek cestou ze školky nadšeně vyprávěl, že jezdil na motokáŘřřře. Byla jsem tak zaujatá tím, že řekl zřetelně "ř", že jsem ani moc nevnímala, jak to s tou motokárou vlastně dopadlo.

Asi 14 dní jsem ho učila říkat kuržekuržekurže, slovo kuře nakonec dal snadno, ale u ostatní ř-slov se nechytal. Dneska mu tam ten jazýček skočil úplně sám :o)

Po zbytek dne hulákal "voře voře jan přiletělo k němu devět vran", "mařeno řekni ř neřeknu ty vořechu" a "kmotře petře nepřepepři toho vepře", až mi z toho dřřřřnčela hlava..

Hluboká v obrazech (výlet 4.-5.11.2010)

Fotky

Halloween 2010

Zámeček Dětenice a následně menší večeře v dětenické hospodě. Park i zámeček byl plný oživlých mrtvol.

Všechny fotky

Maminko, vyfoť mě...

Poslední cyklovýlet 2010 - Ctěnice

Loňskou cyklosezónu jsme zakončili výletem do Ctěnic, kde je zámeček a muzeum kočárů. Ani si moc nepamatuju, jak jsme tam jeli, drželi jsme se podél státovky na Prahu.. Ve Ctěnicích jsme si dali v parku piknik a mrkli na kočáry, děti objevily skákací hrad, my dospěláci zase báječnou kavárnu s výbornými dortíky. Ze Ctěnic jsme vyrazili směr Brandejs a odtamtud podél vody na Kostelec. Z Brandejsa vede luxusní eurocyklostezka za 55 milionů (zajisté vybudovaná díky našemu středočeskému chlebodárci MUDr. Rathovi...), která končí v Kostelci. Celé je to součást Polabské cyklotrasy. Je s podivem, že EU neinvestuje aspoň polovinu z těch prachů do inftrastruktury Brandýsa nebo třeba do obnovy tamního mostu.. Ale co, o dotacích EU vím houby, tak nebudu kritizovat..

Bohužel do Nera trasa pokračuje na druhém břehu po šílené cestě dlážděné kameny, kde se naprosto nedá jezdit, brní z toho ruce a děsně to drncá, ani pérování u vozíku ty otřesy nedokázalo odpružit..

Shrnutí:

trasa: Libiš - Neratovice - Ctěnice - Brandýs nad Labem - Kostelec nad Labem - Libiš

délka: 53 km

pohodový čas: celodenní výlet (včetně zastávek na jídlo, muzeum a skákání na hradu)

náklady: asi 300,- za kafe a dorty a vstupné do muzea (měla rekonstrukci, tak jsme platili pár korun, jinak je vstupné celkem drahé)

index NCD (netrénovaný cyklista s dítětem): 3/10 (jeden prudký kopec, jinak pohodička, podél vody do Kostelce utrpení).

Index NCD budu muset do sezóny 2011 změnit - už si náhodou tak netrénovaní nepřipadáme :o)

Všechny fotky

Cyklovýlet Mšeno - silnice 5.7.2010

Libiš - Mšeno po silnici a zpátky vláčkem, 5. července 2010

délka: 36 km

pohodový čas: jízda na kole cca 4,5 hodiny včetně oběda a opravy píchlé duše..

náklady: to už si nepamatuju, oběd U báby Šubrový mohl vyjít tak na 500, vlak jsme platili pár korun, děti zdarma a ještě jsme dostali za 4 lidi množstevní slevu :o)..

index NCD (netrénovaný cyklista s dítětem): vzhledem k nebezpečnosti první poloviny trasy hodnotím 6/10, jinak většinou rovinka, ze Lhotky do Ráje paráda, Rájský kopec je tradičně brutální..

Říkali jsme si, že po silnici (I/9) nám to bude frčet a budeme ve Mšeně za chvilku. A když to dáme autem, tak proč ne na kole.. Přiznávám bez mučení, že vybrat si pro cyklovýlet silnici první třídy je kardinální pitomost. I když aut moc nejezdilo, i tak jich bylo hodně, frčelo to kolem nás, zvlášť vyhýbající se kamiony, při objíždění naší "kolony" byli řidiči dost nevrlí (no jasně, jela jsem pomalu vprostřed silnice, aby si mě všimli a museli nás objet). A zas tak rychle jsme se na Mělník nedostali, nikdy jsem si třeba nevšimla, že v Klích je tak děsně táhlej hnusnej kopec.. A další je nahoru do Borku, nechápu, jak to Michal mohl vyjet i s dětma.. Po sjezdu do Lhotky mi začaly plavat řidítka, letmou kontrolou jsem zjistila, že jedu po ráfku.. Jasně, lepení jsme jako správně vybavení cyklisti samozřejmě měli, jen tam jaksi už nikdo nepřibalil návod. Zjevně je to ostatním cyklistům jasný, kterou stranou se to má nalepit, když má každá jinou barvu :o((( Nicméně kolo neuchází ani po zimě, tak jsme to asi trefili, napříště musím koupit rovnou celý náhradní duše. Dětičky mezitím našly mimořádně odpornou velikou chlupatou housenku a dobrých 20 minut na ní vydržely koukat. Když jsem jí popsala ve Mšeně babičce, prohlásila, že to je stoprocentně přástevník medvědí. Normálka nekecala, vyhledala jsem si ho a fakt to byl on! Nechápu, jak podle mýho popisu "hnusná černočervená chlupatá pěticentimetrová stvůra" mohla něco poznat..

Cestu zpět nám zajistila můťa - dojela pro kola a sešli jsme se na Mělníku na nádraží, kam jsme dojeli vláčkem, domů pak autem.

Fotky

Aninka a polštář..

Situace: Aninka mi rve zpod hlavy polštářek ve tvaru osla..

Aninka: Dej mi ho dej mi ho dej mi ho dej mi ho

Já: A co takhle kdybys poprosila..

Aninka: Hmmm... Tak já ho nechci.

Jak rozpoznat koní povahu

Tuhle jsem na diskuzi na equichannel.cz narazila na parádní příspěvek, který přesně pojednává o povaze zrzavých koní a vztahu bílých odznaků k celkové nesnesitelnosti dotyčného ryzého jedince. S touto myšlenkou se naprosto ztotožňuju :o)

"Lysinka na hlavě značí ODKUD - KAM je to vypatlaný"..

Aninka, kašel a Harry Potter

(pátek 4.2.2011)

Situace: Aninka se napila šťávy a zakuckala se.

Aninka: "Vidiš, já po tý šťávě kašlu".

Martínek odpovídá: "To neni šťávou, to je tim, že nesmrkáš..".

Situace: Martínek soustředěně kouká na Harry Pottera, Aninka hupsá kolem a neustále mele.

Martínek: "Slyšíš, jak to dítě křičí?? Kéž bych slyšel co řiká Harry a né to dítě!"

Lyžování 2010

19.12.2010 - Bouřňák

Na Bouřňák je to od nás něco přes hodinku a čtvrt cesty (pokud člověk nezabloudí a neprojede se kolem Ústí..). Pro děti je výborná sjezdovka Údolíčko, i když než se tam člověk pěšky dohrabe, tak by chcípnul.. Na první loňské lyžování to ušlo - s vypětím všech sil jsem s Martínkem sjela 7x (vláčela jsem ho na hůlkách a na pomě před sebou na noze..). Jeli jsme všichni, ale pro nelyžaře (Aninka + Michal) tu není naprosto žádná možnost vyžití (když nepočítám, že Michal pěšky vyšel sjezdovku s Aninkou na sáňkách a pak sjeli dolů..). Martínek sám na lyžích nejezdil, maximálně ujel dva metry a šlehnul sebou.

Podruhé jsme zajeli na Bouřňák hned zkraje nového roku (jen já sama s Martínkem), Marťa po prvním sjezdu chytil slinu, nějak mu docvaklo, jak má dělat obloučky, vzpomněl si na harrachovskou školičku (viz dále) a zbytek dne sjezdovku krosil jak drak úplně samostatně.. A sám jezdil i na vleku..

Plusy: je to blízko, levné permanentky (děti jsou zadarmo), bezvadný cvičný svah pro děti (mírná modrá), málo lidí i o víkendu, základní vybavenost (občerstvení, záchod, půjčovna lyží) v místě, dětský vlek pro úplná prťata (zprovozní na vyžádání), milí vlekaři

Mínusy: zastaralý areál, modrá sjezdovka je tak 300 metrů pěšky od pokladny do kopce (v lyžákách, s lyžema na zádech a s dítětem zavěšeným na hůlkách se člověk docela zapotí..), malá kapacita parkoviště (jakmile člověk nepřijede ráno, nemá šanci, ve vesnici se parkovat nedá..), žádná možnost zábavy pro nelyžaře.

Další fotky

Harrachov, 23.12.2010

Místo předvánočního šílenství jsme s dědou Honzou vyrazili do Harrachova. Vánoční nákupy a vaření se dost kladně projevilo na návštěvnosti - bylo příjemně poloprázdno. Dole byla mlha jak mlíko, nahoře na kopci nádherné sluníčko. Martínek absolvoval dvě hodiny v lyžařské školičce, kde se naučil dělat pizzu (plužit) a špagety (lyže vedle sebe) a jezdit a dětském vleku. Nakonec dal skoro sám modrou sjezdovku. Nahoře v bufetu mi vyžahnul půl kelímku vaječného koňaku a sežral všechnu šlehačku.

Plusy: moderní areál, lanovka s velkou kapacitou, školička pro děti, příjemné sjezdovky pro začátečníky i pro lyžaře, veškeré vybavení v místě

Mínusy: je tu poměrně draho (i když děti do 4 let zdarma) a na jednodenní výlet je to od nás daleko.

Další fotky

Ještěd 30.12.2010

Na volnou neděli na konec roku jsme vyrazili opět v plné sestavě na Ještěd. Nechala jsem se nalákat, jak to tam pěkně vypadá, a že je tam i sáňkařská dráha.. Martínka jsem zas dala na hodinku do školičky, ale ten týpek, co ho učil, byl nějak divnej.. Mezitím jsem si koupila permici na 2 hodinky, že si pak Martínka vyzvednu a sjedeme si párkrát modrou. Za hodinu jsem stihla sjet kopec přesně jednou - zbytek jsem pročekala ve frontě. S Martínkem jsme se pak probojovali nahoru na svah a přejeli na druhou stranu kopce, kde je nádherná široká mírná louka, kde se fakt báječně jezdilo. Sjeli jsme za 10 minut k lanovce a dalších 40 minut jsme čekali ve frontě.. V půli čekání mi propadla permice, tak jsem prostě podlezla turniket.. co taky jinýho.. :o(( Z dvou zaplacených hodin jsem pročekala hodinu a čtvrt na vleky. Kromě téhle loučky byly ostatní sjezdovky otřesné - úzké cestičky vysekané v lese, kde člověk horko těžko vytočil oblouček, jako bonus celé zledovatělé, sem tam čouhal kořen, miliarda lidí.. Co se týče sáněk, tak se s nimi dá vyjet normálně lanovkou (sedačky mají zezadu háčky), ovšem dráha byla jedno velké ledové koryto, nedalo se brzdit, navíc posledních 400 metrů vedla dráha do kopce, takže člověk musel šlapat po svých.. Ještěd už nikdy, aspoň tedy ne v zimě na lyžování..

Plusy: krásný moderní areál, perfektní přístup autem, po dálnici je to od nás něco přes hodinu, několik velkých parkovišť, školička v místě, vybavení v místě (jídlo, servis a půjčovna apod.). Naprosto unešená jsem byla ze záchodů umístěných nahoře u lanovky, celkem slušné ceny

Mínusy: naprosto nezvládnutá logistika, všude fronty, obsluha u občerstvení příšerně pomalá (nakonec jsme párek a čaj vzdali po 20 minutách čekání a stavili se radši cestou v mekáči..), kvalita sjezdovek mizerná, sáňkařská dráha sice ano, ale aby musel člověk půlku šlapat po svých, to je fakt hloupý...

Další fotky