Lyžování 2010

19.12.2010 - Bouřňák

Na Bouřňák je to od nás něco přes hodinku a čtvrt cesty (pokud člověk nezabloudí a neprojede se kolem Ústí..). Pro děti je výborná sjezdovka Údolíčko, i když než se tam člověk pěšky dohrabe, tak by chcípnul.. Na první loňské lyžování to ušlo - s vypětím všech sil jsem s Martínkem sjela 7x (vláčela jsem ho na hůlkách a na pomě před sebou na noze..). Jeli jsme všichni, ale pro nelyžaře (Aninka + Michal) tu není naprosto žádná možnost vyžití (když nepočítám, že Michal pěšky vyšel sjezdovku s Aninkou na sáňkách a pak sjeli dolů..). Martínek sám na lyžích nejezdil, maximálně ujel dva metry a šlehnul sebou.

Podruhé jsme zajeli na Bouřňák hned zkraje nového roku (jen já sama s Martínkem), Marťa po prvním sjezdu chytil slinu, nějak mu docvaklo, jak má dělat obloučky, vzpomněl si na harrachovskou školičku (viz dále) a zbytek dne sjezdovku krosil jak drak úplně samostatně.. A sám jezdil i na vleku..

Plusy: je to blízko, levné permanentky (děti jsou zadarmo), bezvadný cvičný svah pro děti (mírná modrá), málo lidí i o víkendu, základní vybavenost (občerstvení, záchod, půjčovna lyží) v místě, dětský vlek pro úplná prťata (zprovozní na vyžádání), milí vlekaři

Mínusy: zastaralý areál, modrá sjezdovka je tak 300 metrů pěšky od pokladny do kopce (v lyžákách, s lyžema na zádech a s dítětem zavěšeným na hůlkách se člověk docela zapotí..), malá kapacita parkoviště (jakmile člověk nepřijede ráno, nemá šanci, ve vesnici se parkovat nedá..), žádná možnost zábavy pro nelyžaře.

Další fotky

Harrachov, 23.12.2010

Místo předvánočního šílenství jsme s dědou Honzou vyrazili do Harrachova. Vánoční nákupy a vaření se dost kladně projevilo na návštěvnosti - bylo příjemně poloprázdno. Dole byla mlha jak mlíko, nahoře na kopci nádherné sluníčko. Martínek absolvoval dvě hodiny v lyžařské školičce, kde se naučil dělat pizzu (plužit) a špagety (lyže vedle sebe) a jezdit a dětském vleku. Nakonec dal skoro sám modrou sjezdovku. Nahoře v bufetu mi vyžahnul půl kelímku vaječného koňaku a sežral všechnu šlehačku.

Plusy: moderní areál, lanovka s velkou kapacitou, školička pro děti, příjemné sjezdovky pro začátečníky i pro lyžaře, veškeré vybavení v místě

Mínusy: je tu poměrně draho (i když děti do 4 let zdarma) a na jednodenní výlet je to od nás daleko.

Další fotky

Ještěd 30.12.2010

Na volnou neděli na konec roku jsme vyrazili opět v plné sestavě na Ještěd. Nechala jsem se nalákat, jak to tam pěkně vypadá, a že je tam i sáňkařská dráha.. Martínka jsem zas dala na hodinku do školičky, ale ten týpek, co ho učil, byl nějak divnej.. Mezitím jsem si koupila permici na 2 hodinky, že si pak Martínka vyzvednu a sjedeme si párkrát modrou. Za hodinu jsem stihla sjet kopec přesně jednou - zbytek jsem pročekala ve frontě. S Martínkem jsme se pak probojovali nahoru na svah a přejeli na druhou stranu kopce, kde je nádherná široká mírná louka, kde se fakt báječně jezdilo. Sjeli jsme za 10 minut k lanovce a dalších 40 minut jsme čekali ve frontě.. V půli čekání mi propadla permice, tak jsem prostě podlezla turniket.. co taky jinýho.. :o(( Z dvou zaplacených hodin jsem pročekala hodinu a čtvrt na vleky. Kromě téhle loučky byly ostatní sjezdovky otřesné - úzké cestičky vysekané v lese, kde člověk horko těžko vytočil oblouček, jako bonus celé zledovatělé, sem tam čouhal kořen, miliarda lidí.. Co se týče sáněk, tak se s nimi dá vyjet normálně lanovkou (sedačky mají zezadu háčky), ovšem dráha byla jedno velké ledové koryto, nedalo se brzdit, navíc posledních 400 metrů vedla dráha do kopce, takže člověk musel šlapat po svých.. Ještěd už nikdy, aspoň tedy ne v zimě na lyžování..

Plusy: krásný moderní areál, perfektní přístup autem, po dálnici je to od nás něco přes hodinu, několik velkých parkovišť, školička v místě, vybavení v místě (jídlo, servis a půjčovna apod.). Naprosto unešená jsem byla ze záchodů umístěných nahoře u lanovky, celkem slušné ceny

Mínusy: naprosto nezvládnutá logistika, všude fronty, obsluha u občerstvení příšerně pomalá (nakonec jsme párek a čaj vzdali po 20 minutách čekání a stavili se radši cestou v mekáči..), kvalita sjezdovek mizerná, sáňkařská dráha sice ano, ale aby musel člověk půlku šlapat po svých, to je fakt hloupý...

Další fotky

Mikuláš 2010

5. prosince jsme začali u koní - vyjížďkou ve složení Michal na Majce a já s dětičkama na sáňkách za Dandou. Bylo to príma, až na tu ukrutnou zimu... Po odpoledním spaní jsme vyrazili lovit čerty do Neratovic. Oproti loňsku jsme pár ochotných skupinek potkali, ovšem děti to naprosto sabotovaly. Martínek na mě vylezl preventivně pokaždé, když v dálce viděl skupinku lidí.. Co kdyby... Aninka si na celou ulici zpívala "uftuptééé jen uftuptééé nebuď stuašná ceftičkooooo"..

Ostatní fotky

Reklama na IKEU

Další fotky

Dinopark potřetí

Třetí ročník návštěvy do plzeňského Dinoparku jsme absolvovali 28. října 2010. Netušili jsme, že na státní svátek budou mít vstupné pro dospělé 28 korun a pro děti zdarma, takže byla ZOO i park naprosto narvané návštěvníky až k prasknutí. Aninka se stejně jako minule ničeho nebála a pořád se smála, Martínka jímaly záchvaty hrůzy už jen při pomyšlení, že by prošel kolem Tyranosaura blíž jak na 50 metrů, nakonec jsme mu musela prozradit, že ty hrůzostrašné zvuky jsou jenom jako a hrajou z repráku.. Zašli jsme i do ZOO, kde byla zrovna úžasná ukázka výcviku dravců, měli tam parádní orly (skalní, mořský), které nechávali přelétat divákům přes hlavy. Cestu zpět jsem absolvovali dokonce tentokrát bez rozseknuté brady :o)

Fotky z minulých ročníků jsou TADY.

Další fotky

Nový živočišný druh - Tyranosaurus Aninka

Google Translator?????

Obdržela jsem e-mail s textem:
"Btw, Zuzka bude chtit wifi v zasedacce, bo tam neni signal - melo by to byt pod stejnym ssis a idealne by to melo roumovat, aby se neztracela konektivita, tak zjisti jestli to ta kumda umi mezi dvema ap. Dyztak jsem pro kumdu strcit do, jak jsem rikal na zacatku a posadit tam neco sofistikovanejsiho typu noveho routeru."

Jsem ráda, když mě můj bratříček oblažuje kopiemi zpráv primárně určených pro stejně mentálně stižené jedince (rozuměj pro ajťáky), ovšem mně podobně textované maily připadají spíš jako zápisky v klingonštině projeté přes google translator..

Andulka umí zapnout knoflík

Dneska si Aninka poprvé zcela samostatně zapnula knoflíky u svetru. Je strááášně šikovná.

Kadeřnické zamyšlení

Nechala jsem Andulku pohlídat a vrátila se mi domů s ostříhanou ofinou. Když pominu, že byla dva roky plešatá, oslavuju každý nový narostlý vlásek, snažila jsem se nechat jí vlasy vyrůst na stejnou délku pro účely svázání do culíku, bude trvat další rok, než jí to odroste a s ofinou á la hrnec vypadá jako pitomeček, tak mě neskutečně uráží sebestřednost některých jedinců, kteří si myslí, že si můžou s mým dítětem dělat co chtějí bez toho, že by projevili základní mezipříbuzenskou slušnost a třeba se zeptali, zda-li s tím vůbec souhlasím a nebude mi to vadit.. Ne, nesouhlasím a vadí mi to. S čím přijde příště? S trvalou? Nabarvená na zrzavo? Nebo rovnou ošmikaná na ježka? Ocenila bych, kdyby příště pachatel/ka experimentoval/a na svých vlastních vlasech a moje děti vynechal/a.

Jak se šlape zelí

Jak cennou zeleninou je zelí, pochopila nejen naše babča, ale už staří Římané, kteří hlávky vcelku uchovávali nasolením. Dnešní variace kysaného zelí ke Slovanům prý připutovala spolu s Tatary. Bečky naloženého zelí chránily i námořníky před kurdějemi na zámořských výpravách. Zelí totiž obsahuje celou řadu vitamínů a minerálů. Nejdůležitější je ale obrovské množství vitamínu C - když sníte 20 dkg kysaného zelí, dostali jste ho do sebe tolik že si s ním vystačíte na celý den.

Díky působení bakterií mléčného kvašení je kysané zelí o hodně zdravější než čerstvé. Nejlepší je mlsat ho za syrova, protože jakákoli tepelná úprava znamená radikální úbytek vitamínů. (v textu jsem se inspirovala článkem na ProŽeny.cz)

Babička zakoupila kameninový hrnec na kysání zelí za nekřesťanských 1800,- Kč, váha je asi tak 240 kilo.. (aspoň hodnoceno podle toho, když jsem ho musela nedávno vymývat od toho zelného hnusu...). Zelí je potřeba před naskládáním nakrouhat na struhadle podobnému středověkému mučícímu přístroji - odříznuté kusy kůže a prsty je třeba ze zelí pečlivě vybírat, jinak se zkazí.. Hrnec zjevně není projektovaný na dospělácké nohy - než jsem se došlapala až k okraji, měla jsem po obvodu lýtek modřiny.. A nohy vymrzlé až po kyčle. A žádné ozdravné účinky na mě skrz vyvařené ponožky a igelitové pytlíky nemělo... Ale dětem se to líbilo, jako ostatně každá blbina, které se můžou účastnit... :o)

Další fotky

Myšlenka dne...

Nevěřte světlu v mužových očích - to jen slunce prosvítá skrze jeho dutou hlavu.. (indické přísloví)

Duha nad Bukolí

Takovéhle je počasí, zrovna když člověk nemá zrcadlovku, ale jenom kompakt :o(((

Další fotky

Noční Praha

Při prohledávání fotek jsem narazila na složku s nočními fotkami z Olympusu E-520, co jsem dostala od můti k narozeninám.. Vyrazili jsme s můťou nejdřív na Štěpán fotit zapadajíci slunce (24.8.2010) a týden na to (4.9.2010) do Prahy na nábřeží fotit Pražský hrad. Po pár hodinách v Praze jsem byla naprosto vymrzlá, cítila jsem se jak trotl, co umí fotit tak maximálně mobilem a všechny fotky mi přišly rozmazaný, přepálený nebo podexponovaný, špatně rozvržený a všeobecně hnusný. Po stažení na počítač jsem zjistila, že vlastně některý docela ujdou, čímž jsem asi na 1 nanosekundu pojala pocit, že jsem fotograf..

Další fotky

Novoroční vyjížďka 2011

Oproti loňsku jsme letošní novoroční vyjížďku absolvovali opravdu 1. ledna. Děti, pochopitelně, vstávaly v půl 7, i přes půl probdělé noci, takže jsme se ke koním dostali celkem brzo.. A protože jsme chtěli letos vzít vymrznout i dětičky, museli jsme volit alternativní způsoby využití koní - Michal si vzal pod sedlo Majku a já jsem zapřáhla za Danýska sáně, naložila děti a hurá na pole. Škoda, že při klusu mi děti odpadávaly ze saní, přeci jen to docela drncalo.. Jinak bychom si dali na poli klusácké závody :o) Svítilo chvilku sluníčko, sněhu bylo dost na to, aby nikde nekoukala hlína, akorát bylo 2° nad nulou, tak nám doslova mizel pod kopyty.. Ptala jsem se Martínka, zda se mu víc líbí sedět koníčkovi na zádech nebo jet s maminkou na sáňkách za koníčkem a on mi upřímně odpověděl, že se mu nejvíc líbí lyžovat... grrrrr... však já do něj tu lásku ke koním nějak namlátim!!!!

Dětičky byly ovšem nejvíce nadšené, když jsme je po návratu při krmení koní umístili mezi balíky sena a slámy, kde mohly nerušeně hupsat...

Další fotky

Rrrrrrrrrrrrrrrrrrr....podruhé

Do nového roku Martínek vykročil s výslovností všech kombinací souhlásek a samohlásek s hláskou R - zvládá ho na konci, uprostřed i na začátku slova a když něco řekne špatně, tak se opravuje sám sebe tak dlouho, dokud mu jazýček nedrrrrnčí správně. Teď už mu zbývá jen Ř--