Jak cennou zeleninou je zelí, pochopila nejen naše babča, ale už staří Římané, kteří hlávky vcelku uchovávali nasolením. Dnešní variace kysaného zelí ke Slovanům prý připutovala spolu s Tatary. Bečky naloženého zelí chránily i námořníky před kurdějemi na zámořských výpravách. Zelí totiž obsahuje celou řadu vitamínů a minerálů. Nejdůležitější je ale obrovské množství vitamínu C - když sníte 20 dkg kysaného zelí, dostali jste ho do sebe tolik že si s ním vystačíte na celý den.
Díky působení bakterií mléčného kvašení je kysané zelí o hodně zdravější než čerstvé. Nejlepší je mlsat ho za syrova, protože jakákoli tepelná úprava znamená radikální úbytek vitamínů. (v textu jsem se inspirovala článkem na ProŽeny.cz)
Babička zakoupila kameninový hrnec na kysání zelí za nekřesťanských 1800,- Kč, váha je asi tak 240 kilo.. (aspoň hodnoceno podle toho, když jsem ho musela nedávno vymývat od toho zelného hnusu...). Zelí je potřeba před naskládáním nakrouhat na struhadle podobnému středověkému mučícímu přístroji - odříznuté kusy kůže a prsty je třeba ze zelí pečlivě vybírat, jinak se zkazí.. Hrnec zjevně není projektovaný na dospělácké nohy - než jsem se došlapala až k okraji, měla jsem po obvodu lýtek modřiny.. A nohy vymrzlé až po kyčle. A žádné ozdravné účinky na mě skrz vyvařené ponožky a igelitové pytlíky nemělo... Ale dětem se to líbilo, jako ostatně každá blbina, které se můžou účastnit... :o)
Žádné komentáře:
Okomentovat