Mlíko přímo od krávy

V Kralupech u teska instalovali mlékomat, provozovaný farmou HOLE. Na zprovoznění jsem se těšila, opravdu jsem měla zájem si kupovat čerstvé neupravené biomlíko přímo od vemene. (Mimochodem - při čepování mléka jsem zaznamenala pozoruhodný sociologický jev: K mlíkomatu jsem přišla sama, široko daleko nikdo, ale jak jsem strkala mince do automatu, srotilo se kolem mě asi 10 potencionálních zákazníků, kteří ze mě nespouštěli oči a bedlivě sledovali postup, ti bystřejší napodobovali moje úkony, tedy nákup lahve, strčení do dvířek a načepování mléka - návod je zřejmě málo blbuvzdorný a příklady prostě táhnou).
Po načepování jsem mléko nedočkavě ochutnala, ale výsledkem jsem byla poněkud rozčarovaná. Mlíko chutná úplně standardně jako z krabice, chuť je nevýrazná, řídká, vůně nijaká. Doma jsem ho dle pokynů výrobce převařila a hned napoprvé napekla na hrnec. Stejný poznatek jsem učinila i s druhým litrem, který jsem ohřívala na úplně malinkém plameni - výsledek totožný, mléko probublávalo, ale neutíkalo, škraloup veškerý žádný..
Mlíkomat byl pro mě opravdu velké zklamání, doufala jsem, že konečně budu moci dopřát dětem chuť stejného nefalšovaného mléka, jaé jsme pili ve Mšeně od Černých nadojené od krávy - bylo nasládné, husté, tučné, samá smetana, při vaření jsme čekali na stráži u hrnce a do utíkajícího mléka foukali, z vychladlého jsme sbírali centimetrový škraloup.. Tak nevím, možná krávy před 20 lety dojily tučnější mlíko nebo je teď krmí nějakými granulemi, co způsobí latexovou krabicovou chuť?? To už je lepší biomlíko od Olmy nebo našebio z Billy.. Možná vyzkouším automat jiného farmáře.
Nebo si pořídím krávu.

Proč se Pražáci stěhují na venkov..

"My jsme se přestěhovali na vesnici, protože mamina moc utrácela, tak jí tam táta koupil dům, protože tam se nedá moc nakupovat."....

Netřeba komentáře.. :o)

(Magazín Víkend MF Dnes, 21.10.2010, číslo 42, téma Co na to děti, odpověď osmiletého Jakuba na dotaz Proč se lidé z vesnice stěhují do města).

Až vyrostu, chci být...

Včera při hraní s legem Martínek prohlásil, že až vyroste, chce být rytířem.. Bude prý jezdit na Dandovi a bude mít meč. A bude bojovat proti bojovákům..

Předpokládám, že bude následovat potápěč, zvěrolékař a popelář...

Třiďte odpad, má to smysl..

.. aneb jak se na severu vozí plasty do kontejneru..

Policejní příručka

Shlédla jsem reportáž na TV Nova o příručce pro policisty, ve které jsou údajně nesmysly, které přece zná každé malé dítě. Některé reportáže TV Nova jsou opravdu stupidní, tahle ale doposud s přehledem vede, navíc doplněná rádoby vtipnými animovanými scénkami..

Autorům reportáže zjevně uniklo, že existuje zákon, který přikazuje zaměstnavateli zajistit pro zaměstnance takové pracovní podmínky, aby nedošlo k jejich ohrožení nebo zranění (Zákoník práce, část V. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci). Zaměstnavatel taky musí vytvořit kategorizaci rizik, kde všechna možná rizika klasifikuje a stanoví opatření. V naší firmě se rizik vyskytuje jen omezené množství, policajty v terénu ohrožuje několikanásobně víc faktorů.. I když se některá opatření jeví jako stupidní a známá i předškolákům. Ono je to sranda až do okamžiku, kdy se stane zaměstnanci nějaký úraz. A pak se po nedostatečné dokumentaci vozí jak příslušné úřady, tak toho může zneužít i zaměstnanec. Že si zlomil nohu v nártu, když mu na ní spadla paleta? Ale vždyť mu nikdo neřekl, že žabky nejsou vhodná obuv do skladu a že má mít kožené boty s pevnou špičkou... Rozdíl v tom mít nebo nemít zpracovanou BOZP je především v tom, kolik a zda vůbec bude muset zaměstnavatel zaplatit zaměstnanci za jeho úraz.

Po několika absolvovaných kontrolách ze strany různých úřadů sledujících bezpečnost práce a ochranu zaměstnanců a vzhledem k tomu, že se nějakou dobu BOZP zabývám, mi jakákoliv nařízení, příručky a předpisy stupidní nepřipadají, spíš naopak. A instruktážní video nebo názornou ukázku si lidi zapamatují snadněji, než 10 stránkový manuál - ověřeno na našich lidech v provozu..

Zaslechla jsem z televize zejména:

1) Opatřením proti zakopnutí je vhodná obuv a sledování cesty - a co je na tom jako divnýho nebo zábavnýho??? Když si policajt nabije hubu po uklouznutí v pantoflích, tak je to jeho blbost a nemůže očekávat kompenzaci ze strany zaměstnavatele. Naši lidi si berou na plac v létě sandály. Vědí to a jsou srozuměni s tím, že v případě, když jim na nohu spadne balík, tak se mají v tichosti odplazit a ošetřit ve své dovolené, jinak jim za porušení směrnice o BOZP a nepoužití předepsané ochranné obuvi hrozí okamžitý vyhazov..

2) Opatření proti zasažení bleskem - neschovávat se pod strom - že to ví každé malé dítě? A ví taky to, že primárně ho nemusí zabít spadlá větev, ale především proud, který projede kořeny do půdy v okruhu několika metrů od stromu..? Tuhle byl na koňské diskuzi dotaz jak se zachovat, když jezdce na koni zastihne uprostřed holé pláně bouřka. Autoři reportáže by se asi divili, kolik dospělých lidí by sice z koně slezlo a lehlo by si na zem aby nevyčnívali a nepřitahovali blesky, ale drželi by přitom svého stojícího koně za otěže, aby jim náhodou v bouřce neutekl...

3) Opatřením proti zranění zvířetem nebo hmyzem je nestrkat pazoury kam nemám a nedráždit zbytečně dobytek.. Kolik pražských dětí například vidělo živou krávu nebo ví, že beran před útokem pár kroků zacouvá?? Pokud zaměstnanec úmyslně vleze do ohrady krav s telaty a bude telata tahat za ocas, zaměstnavatel pak nemusí hradit pozůstalým kompenzaci za ušlapaného člena rodiny..

4) Ochranou proti zimě je teplé oblečení a nápoje - opět nechápu, co shledává reportér zábavným. Zátěž teplem a chladem je jedním z rizik, dokonce jsou předepsané i druhy nápojů a jejich minimální množství..

Perlička z našich vlastních předpisů: riziko únavy očí a boleti hlavy při práci se zobrazovacími jednotkami - opatřením je po každé hodině práce na počítači 5 minut koukat do zdi nebo z okna a kroutit očima..

Vysmívanou příručku o revitalizačních cvičeních jsem si prolétla a nijak blbá mi nepřipadá. Uvedené cviky jsou užitečné, i když.. přiznávám.. představa příslušníka v uniformě protahujícího si lýtkové svaly před zahájením udělování pokut za rychlou jízdu mi přijde mírně úsměvná.. :o)

TV Nova se zas jednou vyznamenala.. jsem zvědavá, jaké směrnice o BOZP mají například její terénní reportéři nebo kameramani.. vsadila bych se, že o moc odlišné od těch policejních nebudou..

Jde vaše zviřátko s módou?

Dlouhou dobu jsem považovala diamantové přívěšky na obojek, barevné oblečky, botičky na tlapičky a lak na drápky za největší úchylnost páchanou na ubohém zvířeti, nicméně jsem zjistila, že jsem dost nemoderní. Teď totiž frčí zvířecí paruky!! Vyrábí se v mnoha barvách, délkách, velikostech a stylech pro pejsky i kočičky. Jejich nošením zvíře vyjdařuje svou stylovost a dobrý vkus v módě.. Paruku můžete pořídit za pár dolarů třeba na E-bay.. To by mě zajímalo, co by mi na podobný módní výstřelek řekla Anetka (na červený svetřík se sobem loni o vánocích, co jsem na ni narvala, se koukala teda dost nevraživě.. až najdu fotku, přihodím ji)..

Jak si zvednout krevní tlak..

Přišel nám do schránky Středočeský magazín, tak jsem se do něj se zájmem začetla na záchodě a po pár prolétnutých stránkách jsem se docela rozčílila. Ještě, že mi ráno před odběrem krve naměřili tlak 90/70, takže se to docela kompenzovalo.. Středočeský magazín je totiž, jak jsem později zjistila, plátek vydávaný Středočeským krajem, zjevně vytvořený na objednávku MUDr. Ratha na jeho soukromou propagaci. Na každé stránce je alespoň jednou vyfocený s patřičně oslavným komentářem co kde zařídil, zajistil, zachránil a kde přestříhnul pásku. Proloženo napadáním ODS za veškerá příkoří páchaná na Středočeském kraji bývalým vedení... Dlužno podotknout, že MUDr. Rath má skvěle zvládnuté PR, dokáže se včas objevit a vyfotit na správném místě, přivlastní si všechny úspěchy a neúspěchy elegantně hodí na někoho jiného.. Za celý časopis jen pár věcí, které mě zarazily:

1) Přestavba kolínské nemocnice - ano, článek jen tak okrajově přiznává, že přestavba je dlouhodobou záležitostí Středočeského kraje, ale dokončení některých pavilonů připadlo na letošek, takže je to pochopitelně zásluha současného hejtmana..

2) Nemocnice v Brandýse n. L. - článek hovoří o naprosto otřesném stavu nemocnice, budovy na spadnutí, nedostatek personálu. A kdo za to může? Bývalý hejtman z ODS a prodej nemocnice soukromému subjektu.. Před pár lety jsem vezla tchýni k doktorovi právě tam, to byla ještě nemocnice krajská, a - překvapení - budovy na spadnutí, nedostatek personálu. Kromě porodnice si nepamatuju, že by tam něco fungovalo, nepamatují si to ani pamětníci..

3) ODS a fotovoltaická elektrárna u Mělníka - vinou, jak jinak, ODS, byla vybudovaná fv. elektrárna na orné půdě nejvyšší bonity u Nové Vsi, místo aby ji nechali postavit v bývalém vojenském prostoru v Milovicích.. Tedy, nejsem si jistá, kolik institucí musí schvalovat stavbu elektrárny, ale docela bych pochybovala, že to závisí na jednou razítku od krajsého ředitelství ODS.. Předpokládám, že schválení takového projektu závisí mimo jiné na povolení od Ministerstva lesů, vod a strání, KÚ, úřadu pro energetiku, povolení obce atd. atd. a určitě to netrvá pár dní, ale spíše pár měsíců, spíše let. Shodou okolností byla v MF Dnes reportáž o fotovoltaice, kde se rozebíral i vznik zákona na podporu "zelené energie".

Ve zkratce:

• listopad 2003 - vláda V. Špidly (ČSSD) schvaluje návrh zákona o podpoře "zelené energie"
• březen 2004 - stejná vláda schvaluje 8 % hrubé spotřeby elektřiny z obnovitelných zdrojů do roku 2010
• únor 2005 - poslankyně I. Šedivá (ČSSD) navrhuje, aby výkupní ceny "zelené energie" mohly klesat o max. 3 % ročně, návrh prošel
• leden 2006 - výkupní cena "zeleného proudu" stoupla dvojnásobně
• 2008 - podíl obnovitelných zdrojů stoupná na 13 % do roku 2020, s podporou vlády Mirka Topolánka (ODS), ceny technologií klesají, stabilní výkupní ceny ale mají provozovatelé zajištěné na 20 (!!!) let předchozí vládou
• únor 2010 - ČEZ s okamžitou platností zamítá další žádost na připojení do sítě, včetně solárních panelů k ohřevu vody instalované na rodinných domech
• duben - srpen 2010 - nová vláda snižuje výkupní ceny, stanovují se nové limity na zelený proud.

Tedy celý boom se solární energií vznikl za vlády ČSSD, ať se to Dr. Rathovi líbí nebo ne..

Časopis byl ukončený kritikou deníku MF Dnes, která údajně schválně stříhá skupinové fotky, aby se tam Rathův obličej ani jiní levicoví politici neobjevili.. No, co na to říct...

Martínek poprvé ve školce

Včerejší rozhovor mezi maminkou a Martínkem:

Maminka: Martínku, zítra jdeš do školky, těšíš se?

Martínek: Ano!

Maminka: A to se ti nebude stýskat? Budeš tam sám, BEZ MAMINKY (doplněno významným pohledem..)..

Martínek: Neboj se maminko, dyť si pro mě zas přijdeš..

Maminka: Tak víš co, já si tě nechám doma, jo?

Martínek: Nénéné, maminko, já musím do školky, musim se naučit moc věcí!!

Maminka: A co se musíš broučku naučit?

Martínek: No přece stát na hlavě!!

Dnes v 8 nastoupil Martínek poprvé do školky, jen na hodinku na aklimatizaci, vůbec nebrečel a ani se mu nechtělo domů.. Ano, přiznávám, jeho reakce ve stylu věšení se mamince na nohu a řev, že maminku neopustí, by mě zahřála u srdce.. nějak se musím začít smiřovat s tím, že z něj roste velkej samostatnej chlap.. :o(((

Pár fotek

Aninky druhé narozeniny

Se zpožděním přidávám pár obrázků z Aninčiných druhých narozenin.

U příležitosti druhých narozenin Aninka měří 93 cm a váží 12,9 kg. Je strašně ukecaná, pamatuje si spoustu básniček a písniček, šlape si na jazyk při vyslovování "š" (mysssssss), chodí sama na záchod, sama se svlíkne a občas si i něco sama oblíkne, umí udělat komín z lega, tvrdí, že umí plavat (ve skutečnosti plave jako cihla) a pořád ještě odmítá opustit svojí růžovou bundu, na které je závislá už od vánoc..

Další fotky

Cyklovýlet Máchovým krajem

8. července jsme si naplánovali cestu kolem Mácháče. Cyklotras je tam hodně v různých délkách až k Bezdězu, byli jsme ale omezení tím, že jsem musela být v 6 v Praze u doktora, tak jsme nakonec vybrali jen 15 kilometrů kolem samotného Mácháče. Autem jsme dojeli do Doks, zapřáhli a vyjeli. Brali jsme to od hlavního parkoviště doleva po značené cyklotrase, která vedla příjemnou asfaltkou lesem, pak se ale napojila na silnici vedoucí přes Staré splavy okolo jezera, což se nám nechtělo, tak jsme vjeli do lesa a pokračovali po turistické značce. Cesta byla nádnerná, na to, že není dělaná pro cyklisty byla sjízdná, široká, sice sem tam kořen, ale jinak paráda. V lese to krásně vonělo (...kde borový zaváněl háj...), sem tam hrdlička, úchvatný pohled na jezero.. se nedivim, že Mácha byl tak nadšený, my jsme byli taky. Celá cesta nám trvala jestli hodně tak 2 hodiny, a to jenom proto, že jsme každou chvilku stavěli a kochali se :o)

A protože jsme to zvládli tak rychle, zašli jsme asi 2 hodinky na pláž. Byl všední den, takže byla i přes nádherné počasí skoro prázdná, o víkendu bych to neriskovala. Fakt jsme strávili příjemný den, určitě se sem zas vrátíme.

Fotogalerie

Shrnutí:

délka: 14,9 km

pohodový čas: samotná jízda by se dala zvládnout tak za hodinu a půl, jinak i s koupáním 5,5 hodiny

náklady: vstupné na Mácháč 2 x 50,- Kč, oběd a nanuky asi 300,-

index NTC (netrénovaný cyklista s dítětem): 4/10 (počítáno na turistické, nikoli cyklostezce)

Mapa:

Cyklovýlet Prahou křížem krážem

Na začátku byl článek v MF Dnes na téma cyklovýlety. Vystříhla jsem si trasu "Ze Stromovky ke zřícenině Baba" a přilepila na ledničku, že se hodí.. Což nastalo v sobotu 31. července. Podle popisu autora trasa vypadala idylicky (minimálně pro ty, co nemají představu o rozloze Prahy a propojení jednotlivých městských částí..). Mapu jsem nevzala, na co taky, že jo, když to bylo tak hezky popsané..

Autem jsme dojeli k Výstavišti. Okruh začal ve Stromovce - a taky po pár minutách jízdy skončil, když jsme dojeli k restauraci Vozovna, před kterou je vybudované naprosto luxusní dětské hřiště. Dali jsme si aspoň po ránu kafíčko a děti střídaly prolézačky.. Když jsme dětičky asi po hodině servali z houpačky, pokračovali jsme dál Stromovkou. Mimochodem, nedivím se, že tam Pražáci jezdí trávit volno. Stromovka je perfektně upravená, dají se tam najezdit kilometry po cyklotrasách, bruslotrasách nebo koňotrasách nebo chodit pěšky a válet se na trávníku.. Průjezd Stromovkou trval tak 20 minut, míjeli jsme Rudolfovu štolu, zbořeninu Šlechtovy restaurace a Místodržitelský letohrádek. Dále autor článku mluvil o tom, že pojedeme po břehu Vltavy až pod romantickou zříceninu Baba.. No jo, ale na konci Stromovky žádná cedule "břeh Vltavy" nebyla.. Naštěstí jsme potkali milého ochotného tatínka cyklistu, který nám trasu vysvětlil.. Po břehu jsme dojeli k plavebním komorám na Podbabě, "romatická zřícenina" ovšem byla nad námi na kopci a nebylo z ní vidět nic, stejně nestojí za to se k ní drápat, jsou to ve skutečnosti jen 3 pobořené zdi :o( Pokračovali jsme směrem do Šáreckého údolí, kde jsme sice jeli po silnici mezi vilami, ale auta tam nejezdila a prostředí je to pro bydlení nádherné (když pominu, že 80 % vilek mělo při povodních vodu až na půdě..).

Ze Šáreckého údolí jsme po chvilce bloudění lesem kolem Šáreckého potoka vyjeli na Jenerálku a hnusným táhlým kopcem do Nebušic, kde už byl čas někde dát oběd.. Celkem mě překvapilo, že ve vesnici takhle blízko Prahy a plné nových redidenčních bloků se není kde pořádně najíst, nakonec jsme zvolili restauraci U Ády, protože tam měli venkovní posezení, stojany na kola a hlavně dětské hřišťátko..

Po obědě jsme zkoušeli pokračovat podle popisu v článku, ale označení cyklotras bylo pro nás bez mapy naprosto zmatené (vim houby, jestli Džbán je směrem do Vokovic nebo Střešovic..). Zachránila nás džípíeska co mám na Nokii s volbou tras pro pěší.. sláva sláva sláva, byli bychom bez mapy beznadějně zabloudili někde na periferii.. Trasa vedla Divokou Šárkou, což je fakt krásná oblast a potokem a skálami, ani by člověk neřekl, že je pořád v Praze.. Míjeli jsme koupaliště Divoká Šárka, ale protože v článku byl napsaný Džbán, pokračovali jsme až tam. Na Džbán je vstupné neskutečně přemrštěných 50 korun za osobu, výšku Martínka jsme zapřeli (do 100 cm zdarma). Ze strany od Šárky je pláž vyhrazená pro nudisty, normální část je vzdálená ještě nějaký ten kilák. Džbán nás dost zklamal, veškeré budovy a zařízení je zchátralé, skokanské můstky a klouzačky bych řekla že až životu nebezpečné (samozřejmě jsou zavřené, což ale puberťáky evidentně láká), voda samé bláto a bordel, byl tam kiosek, kde by se člověk bál, že chytne týfus... Aspoň měli posekaný trávník.. Džbán teda už nikdy, leda bychom se dali na nudismus, podle toho, jak velká část pláže byla nahatci obsazená je Džbán zřejmě pro vyznavače naturismu dost populární. Aspoň jsme dali zmrzlinu, vymáčeli děti a zkoušeli vymyslet, jak domů. Podle článku v novinách bychom měli jet přes Veleslavín a Střešovice a Letnou do Holešovic, což se nám ale zdálo dost krkolomné, dlouhé a ve vedru úmorné, chtěli jsme co nejdřív domů (resp. zpět do Stromovky na pivo a prolézačky do Vozovny), podle GPS jsme zkusili risknout Evropskou a projet zpět k řece. Po celé Evropské je parádní upravená cyklostezka, naprosto bezpečná, jeli jsme 3,5 kilometrů z kopce bez práce :o)

Ve Vozovně jsme si dali konečně to pivo - zamilovali jsme se do Hoegaardenu (lehký, se zajímavou chutí a v krásné sklenici). No a hurá domů, příště, až bude 35 ve stínu, zůstaneme radši doma na zahrádce :o)

1. poučení na konec: bez cyklomapy příště ani ránu

2. poučení na konec: nevěř reportérovi

Fotogalerie

Shrnutí

délka trasy: podle autora 23 km, v reálu s blouděním a změnou části trasy 29,6 km

pohodový čas: asi tak 7 hodin se spoustou zastávek, obědem a koupáním

náklady: oběd cca 500,-, pivo a kafe cca 200,- vstupné na Džbán 100,-

index NCD (netrénovaný cyklista s dětmi): 3/10 (Praha investovala do cyklostezek miliony a je to vidět, trasy jsou označené, upravené a bezpečné, i když vedou kolem rušných silnic)

Hodnocení restaurace U Ády

jídlo: hospodský výběr i chuť, neoslní, neurazí

možnosti dětského jídla: speciální žádné, ale dá se něco vybrat z lístku pro dospěláky

zařízení pro děti: pískoviště s prolézačkou

cyklozařízení: stojany na kola a dost místa i na parkování vozíku

index DH/CH (dobrá hospoda/cyklohospoda): 4/10 (prostředí průměrné, jídlo průměrné, ceny vysoké vzhledem ke kvalitě jídla, obsluha milá, příště už bych tam nešla)

Hodnocení restaurace Vozovna

jídlo: nevím, nejedli jsme tam, ale co nosili na okolní stoly vypadalo velice lákavě

pivo: několik druhů, zkoušeli jsme Hoegaarden (vynikající)

zařízení pro děti: hned vedle je obrovské dětské hřiště

cyklozařízení: nejspíš mají nějaké vlastní stojany, ale většina cyklistů parkovala prostě pod stromem

index DH/CH (dobrá hospoda/cyklohospoda): 6/10 (přívětivé prostředí, milá obsluha, pivo a kafe dobré, ceny průměrné pražské, určitě se rádi vrátíme a příště jídlo zkusíme - třeba pak budeme hodnotit ještě výš)

Jak ideálně spát? Sám a v neustlané posteli

Četla jsem v novinách u babičky v Kralupech (Právo, 12.8.2010) zajímavý článek, který by bylo škoda nechat zrecyklovat v kontejneru na tříděný odpad, takže z něj přidávám shrnutí. Článek byl zveřejněný v sekci Věda, autor Alexandr Petrželka.

Hlavně sám!

Noci strávené v manželském loži mají neblahý vliv na kvalitu spánku. Lidi totiž nebyli vyvinutí k tomu, aby se po nocích k někomu tulili, ale naopak, aby si sami někam zalezli a v klidu čerpali síly po lovení mamutů.. Ono je poměrně únavné se neustále s někým dohadovat, čí půlka postele je větší, poslouchat cizí zvuky nebo nechat do sebe kopat - ubírá to drahocenné minuty noční regenerace.. Podle průzkumů je spánek kvalitnější a více osvěžující za předpokladu, že spící osoba sdílí celou postel sobecky sama. Oddělené ložnice tedy nejsou důkazem rozvodového řízení, ale logickou snahou manželů se pořádně vyspat. O kočce šlapajících spícímu na hlavu a usilovně mu oblizujících ruce článek nemluvil, tak předpokládám, že ji mám z ložnice vykopnout společně s manželem..

Ustlanou postelí k astmatu

Chcete-li se do budoucna vyvarovat dýchacích potíží, vykašlete se na stlaní postele. Pod peřinou je během noci totiž krásně teploučko a vlhkoučko, což po ráno pečlivým uhlazeným přikrývky nebo nacpáním dek do peřiňáků parádně zakonzervujete a roztoči a jiné brebery mají ideální živnou půdu pro nerušené množení. Když deku je tak rozhodíte a necháte ji i matraci přes den vydýchat, stačí vyschnout a většina roztočů pochcípá.. Babičky věděly, proč nechávat peřiny vystavené v okně na sluníčku..

Jít spát, to už dávno není jen tak si lehnout a zavřít oči - je to hotová věda!

Cyklovýlet Mšeno - Harasov a zpět

Neděle slibovala příjemné počasí - poslední letošní letní teploty - takže byl cyklovýlet jasnou volbou. Z nedostatku inspirace jsme si řekli, že pojedeme do Mšena autem a něco už vymyslíme. Martínek to vyřešil za nás, když vyslovil návrh "jet k tý velký vodě jak se tam koupou motorky" (neboli na Harasov, kde Martínek zahlédl onehdá parkovat asi 20 chopperů). Nakonec, proč ne, trasa to není zvlášť náročná, Kokořínským údolím se jezdí příjemně a koupání v odpoledním parnu taky přijde vhod..

Vyrazili jsme klasicky - Debří, vydrápat se k hájovně, dolů do Ráje, na rozcestí vlevo, kolem Pokliček a pak už žádná zrada není. Cestou jsme měli naplánovaný oběd, tak jsme zastavili v hospodě U Sportovce v Kokořínském Dole (tedy jen proto, že jsme si spletli umístění prověřené restaurace U báby Śubrový, o které jsme si mysleli, že je až za Harasovem, což by děti už vzhůru nepřežily, ve skutečnosti byla jen pár desítek metrů za Sportovcem..). Venku to pěkně vonělo z udírny. Návštěva téhle hospody mě inspirovala k založení nové statistiky - Hodnocení hospod/cyklohospod. Zážitek byl totiž naprosto otřesný - zaprasená dlažba pod lavicemi venku, neskutečně pomalá obsluha (které i při obsazenosti pouhými dvěma dalšími lidmi trvalo všechno věčnost), hnusné jídlo (z mého sýru tekl olej, Michalovo maso bylo oproti jídeláku poloviční), nic pro děti neměli (objednané palačinky jim došly), vše hooodně vlažné, ale aspoň to děti mohly hned jíst.. Servírka při placení omluvně dodala, že jim nepřišel kuchař a dnes vaří pan šéf (zjevně původním zamětsnáním hlídač v tesku, podle úrovně jeho kulinářských dovedností).. Celkově hrozný zážitek umocnila ještě návštěva toalet za barákem venku- cesta lemovaná bordelem, vyřazenými lednicemi, špínou, na záchodě na podlaze vložky..

Po "obědě" jsme hladoví a otrávení dojeli až na Harasov, kde se děti chvíli rochnily v blátě a snažily se neumrznout ve vodě. Na zpáteční trase jsme se chtěli vyhnout nudným silnicím, takže jsme se vrátili k Pokličkám, odkud vede 5,5 km dlouhá cyklotrasa do Mšena lesem. Prvních půl kilometru Michal vozík vláčel za sebou blátem a dohadovali jsme se, jestli se vrátit nebo ne. Pak jsme vyjeli na příjemnou lesní cestu a frčeli dobrých 200 metrů za nejbližší zatáčku, kde jsme zapadli do koryta vymletého od nedávné průtrže mračen. Vrátit se už nemělo smysl. Další zhruba 3 kilometry jsme šli pěšky, dětičky se ve vozíku příjemně bavily, obzvlášť v okamžiku, kdy jsme se snažili podlézt napadané stromy.. Vyplazili jsme se nahoru do Bílek, ukradli z pole pár mladých kukuřiček, spadla jsem do ostružin, projeli kopřivami a za chvíli jsme už byli u babči.

Maximálně jsme ocenili jízdní vlastnosti našeho dvojmístného Croozeru - naprosto stabilní v jakémkoli prostředí, nikde jsme ho nepřeklopili, kola fungovala i zabořená do půli v bahně, externí odpružení se taky pořádně amortizovalo..

Jo a musím podotknout, že Michal zjevně není kompletní chlap - on totiž zvládá víc věcí najednou - táhnout vozík, povídat si s dětmi, odpovídat mě, hledat z kola houby a ještě sledovat, kde leží ve škarpě nějaký důchodce se srdeční slabostí (jednoho jsme zvedali a hledali jsme mu příbuzenstvo, tak to snad s dědou dopadlo nakonec dobře, když si jeho rodina naložila do auta).

Fotogalerie

Shrnutí

délka trasy: 24,5 km

pohodový čas: 6 hodin včetně oběda, koupání a vláčení vozíku lesem

náklady: oběd 330,- Kč

index NCD (netrénovaný cyklista s dětmi): 8/10 (nebýt té zničené lesní cyklostezky, hodnotila bych maximálně 5/10)

Hodnocení hospody U Sportovce, Kokořínský Důl

jídlo: téměř nepoživatelné, mastné, zřetelně menší váha

pivo: na ceduli Bažant, ve skutečnosti plzeň (dobrá, studená)

možnosti dětského jídla: žádné, palačinky jim došly

zařízení pro děti: žádné

cyklozařízení: orezlé rozbité stojany na kola

index DH/CH (dobrá hospoda/cyklohospoda): 2/10 (při snaze o maximální objektivitu bych kladně hodnotila pouze pěkný interiér (stejně jsme seděli venku), přítomnost stojanů na kola (byť rozmlácených) a nalezené hříbky, které jsem s dětma ulovila během čekání na jídlo)

Už máte svojí Google reklamu?

Zrovna jsem v televizi zahlédla kousek reklamy Google - Život je hledání. Říkala jsem si tak v duchu, jestli Google vůbec potřebuje reklamu, nestihla jsem pointu, tak jsem si ji našla na youtube a musím říct, že mě naprosto uchvátila. Tedy všechny tři reklamy vytvořené Googlem - příběh s vtipnou pointou je vytvořený pouze na základě reálných výsledků vyhledávání a možnostech zobrazení Googlu. A co je geniální - člověk si může vytvořit z šablony svůj vlastní googlí příběh. Po dlouhé době opravdu reklama, která mě pobavila a nadchla. Doporučuju ke zkouknutí a třeba i vytvoření vlastního příběhu (já tedy budu usilovně vymýšlet a třeba mě něco vtipného napadne, o co bych se mohla podělit)..

Tři Googlí reklamy - Život je hledání

Láska z Paříže

iNováček

Na cestě

Myšlenka dne..

Zaznamenáno někde na diskuzi v souvislosti s povodněmi na Liberecku..

"Už od pátku prší a naše vláda s tím jako obvykle nic nedělá!!"

(smála jsem se jako blázen, vrátíme se zpět do socialismu a poručíme větru děšti :o))

Martínek dneska poprvé na kole

Když to nejde po dobrém, vemte si větší kladivo.. ve smyslu tohoto rčení Martínek vyndával přídavné kolečko od kola z mříže kanálu. Mříž vydržela, kolečko se zlomilo v půli (mimochodem, to je teda pěknej šmejd, co kdyby se dítěti zlomilo za jízdy????). Tak jsem mu slíbila, že mu koupím a namontuju nový, ale jeho zklamání ze zkažené jízdy na kole bylo tak velké, že Michal nevydržel, odmontoval i druhé kolečko a jal se Martínka učit jezdit bez nich na jednostopém vozidle, aby jako už nový nepotřeboval. Martínek to normálka pochopil asi za 30 metrů!! Naučil se za pár jízd rovnou i zatáčet, otáčet se, rozjíždět a brzdit. Jsem na něj strašně hrdá, je mooooc šikovnej :o))) Respektive je to malej šmejd, protože spoustu věcí umí, ale nepřizná to...

Fotogalerie

Myšlenka dne...

Neplýtvej energií na chvíle radosti a příjemného očekávání. Bude ti pak chybět ve chvílích porážky a naprostého zoufalství..

Hurá, Aninka už umí chodit sama na záchod!!!

Včera konečně Aninka sama iniciativně zkonstatovala, že odchází na záchod a následně vykonala celou potřebu. Teda chodit kompletně na záchod umí už aspoň měsíc, ale teď k tomu přidala ještě i náležité okomentování, aby ji všichni mohli dostatečně chválit :o)
Ještě odbouráme plíny přes noc.. Od narození pročůrala a prokakala plínek za cca 20.625,- Kč..

Aninka a Martínek - k zapamatování

Dne 4.6. došlo k dvěma zásadním událostem:
1) Martínek řekl zřetelně "r" (ve slově "prdel" a "prochází"), což bylo sice prozatím spíš náhodné, ale je to jistý náznak toho, že si do budoucna nebude šlapat na jazyk.
2) Aninka chtěla, aby ji taky někdo pochválil, tak sice neřekla nic, ale sama udělala kotrmelec :o))

Martínka 3. narozeniny

Sice trošku pozdě, ale přece.. Martínkovy narozeniny obrazem..

Fotogalerie

Cyklovýlet 3 - Bášť, 9.5.2010

Protože domácí meteostanice "domeček s panáčkem a panenkou" hlásila na dnešní den pěkné počasí (tss, meteopress kecá, venku byla panenka, takže pršet zaručeně nebude..), vyrazili jsme na cyklovýlet. Výchozí stanicí byla Libiš, což samo o sobě omezuje případné cíle - v příjemně dojezdné vzdálenosti nějakých 25 km doromady tam a zpět totiž není nic, co by stálo za to se tam vláčet, případně co bychom už neměli zkouknuté.. Nakonec jsme vyrazili do Baště, kde je středověká hospoda. Vyrazili jsme ve složení Michal + vozík + obě dětičky + batoh s nákladem a já pouze s kolem (rozdělení zátěže považuji za adekvátní..).
Trasa tam: Libiš - Kojetice - Předboj - Bašť. V Předboji je krásný rybník, kde se zrovna mrskali obří kapři (pozn. - povolenky prodává místní úřad). Do Předboje vede táhlý kopeček, což je ale jediný zátěžový úsek na trase. V hospodě jsme si objednali česnečku (30,- Kč, výborná), středověkou obíračku (350 g, 165,- Kč, kuřecí křidýlka a stehýnka, prasečí žebra) a pečené koleno s křenem (asi tak kilo, 216,- Kč). Jenom té obíračky bylo pro 4 lidi, takže jsme pořádný kus kolena nechali zabalit s sebou. Obíračka byla slušná, maso chuťově spíše mdlé, ale dobré a čerstvé, koleno bylo vynikající. Hostinec mě nikterak neuchvátil, interiér byl pěkný, ale strašně stylově nesourodý a přeplácaný, číšník neměl ani středověkou halenu, ale zato tam měli obrovského papouška Pepu. Venku mívali dětské hřiště, pokud si pamatuju, teď tam nebylo nic, tak děti aspoň nosily kamínky z parkoviště..
Obloha začala vypadat hrozivě, tak jsme radši po obědě hned naložili děti a vyrazili domů.
Trasa zpět: Předboj - Horňátky - Byškovice - Libiš. Dolů z Horňátek je šílená cesta samá díra.
Dětičky to zalomily už v první zatáčce za Baští. Domů to svištělo skoro samo. U Předboje jsem dostala žihadlo do levého stehna hned u sedla a hned na to do ruky. Koukám, Michal staví kolo a intenzivně si tře příslušné oblasti, na "žihadla" si stěžoval taky. Žádný hmyz to nebyl, normálka jsme dostali elektrickou ránu - nad námi totiž právě procházely dráty vysokého napětí. Doma jsem hned koukla na web a zjevně je to normální - viz úryvky z diskuze, které mě zaujaly a vysvětlují zmíněný jev:

http://www.nakole.cz/diskuse/508-staticka-elektrina.html

Vysvětlení 1) pro studenty FEL: "Nabízím model 1. řádu. Řekněme, že jsou ty dráty 10 m nad zemí. Tak si představ deskový kondenzátor s plochou desek 1 m2 (to by mohl být řádově půdorys člověka na kole) a s vzdáleností desek 10 m. Pro vzduchové dielektrikum vychází kapacita 0.89 pF. Pro střídavý proud 50 Hz je jeho kapacitance (zdánlivý odpor) 3.6 Gohm, takže při napětí 440 kV jím teče proud 0.12 mA. To není zrovna málo, to člověk ucítí."

Vysvětlení 2) pro normální smrtelníky: "Můžu tě ujistit, je to naprosto normální jev. Rozhodující je hlavně výška drátů 400kV, od určité výšky se pole vodičů navzájem ruší a jev zcela zmizí. Mě se to stává každý den na cestě do práce. Jelikož na kole sedím izolovaně, nabíjím se na jiný potenciál než kolo samotné a dochází k přeskokům. Osvědčený způsob, jak tomu předejít: Po celou dobu projíždění pod dráty se dotýkat prstem kovové části, např. brzdové páky (za předpokladu, že je vodivě spojená se zbytkem kola). Potom výboj nemá šanci. Ještě zajímavá věc - když jedu potmě, můžu nechat přeskakovat fialové jiskry mezi prstem a brzdovou pákou. V létě je to častější jev, protože dráty se vlivem teploty prohnou možná i o metr.

Vida vida, netušila jsem, že cyklistovi hrozí úraz elektrickým proudem..

Jo a počasí bylo krásné, bouřka začala až večer.

Shrnutí:
délka trasy: 20 km
pohodový čas: 4 hodiny včetně zastávky na oběd
index NCD (netrénovaný cyklista s dítětem): 2/10
náklady: oběd ve Středověkém hostinci Bašť 500,- Kč

Fotogalerie

Aninka - pár milníků k zapamatování

Protože určitě zapomenu za pár let, jak byla Aninka geniální a co kdy začala provádět, píšu si pár věcí kdy se zhruba staly..:

Shrnutí z prohlídky v 18 měsících v prosinci:

váha: 12,13 kg

výška: 87 cm

Ačkoli ručičky a nožičky se jí protahují a tělíčko dostává tvar, dominuje u ní pořád žabí břicho :o)

Zhruba od března 2010 čůrá přes den do nočníku místo do plíny. Pouze čůrá, ostatní potřeby tvrdošíjně vykonává do kalhotek..

Od stejné doby umí zazpívat písničku "Sluníčko sluníčko", a to v následující verzi:

suníčko suníčko papáníčko,

sedíš tu césty tane netéští záááájéééédééééé

kopil v Kladlani, ani neíš akto šimá po dani

kovky poetí (další verš je nahrazen třepáním ručičkama nad hlavou ve smyslu "do nebe či do Stromovky"

hádej hádej potšetí

nevím nemám dáááánííííí

počkej daní

zaviličku itymaý popeto

nevátí se

tak je to

tátátátá ta ta

Co ještě umí k 9.5.2010 a co je hodno zapsání:

• umí krutiprtku
• na jakoukoli hudbu tancuje
• otvírá si sama dveře
• když chce, umí se bleskově celá svléknout včetně plíny
• konečně se umí odrazit oběma nohama současně na motorce
• je strašně ukecaná a výčet všech jejích slov by zabral minimálně 4 Ačtyřky, okomentuje všechno a na všechno se ptá
• je celkem pohybové střevo, ale za jídlem je schopná precizně vyšplhat kamkoli, aniž by se u toho přerazila
• umí se sama najíst lžící i vidličkou
• vydrží koukat na celou pohádku (Zlatovlásku..)
• sama si umí umýt celé tělo včetně hlavy

K tomu to datu má na hlavě zhruba tolik vlasů, jako když se narodila. Můj sen o kudrnaté holčičce s copánky se pomalu, ale jistě, rozplývá...

Češtinské ořišky aneb Hříchy pro šíleného korektora

Když jsem zadávala na Aukro dupačky, nebyla jsem si na moment jistá, jestli se píše správně "nožičkama" nebo náhodou "nožičkami".. Ano, přiznávám, v primě sedmiletého gymnázia jsem opravdu napsala do písemky bez uzardění "s modrými očmi" a dodnes mi skloňování nožiček, ručiček, uší, očí apod. nepřirostlo k srdci.. Přítel Google mi na dotaz "nožičky+skloňování" vyplivnul článek, který si dovolím celý překopírovat. Zjistila jsem, že jsem naprostý češtinský ignorant :o(((((

Zdroj: www.eurotisk.cz (http://www.eurotisk.cz/index.php?id=17,34,1,1,1,0)

OŘÍŠKY VE SLOVNÍKU

Hříchy pro šíleného korektora - oříšky v našem slovníku

Toto putování do říše jazykových "specialit" bude tak trochu uspěchané. Čeká nás totiž celkem třináct krátkých zastavení u pravopisných a gramatických jevů, v nichž se relativně často chybuje. Vzhledem k různorodosti jednotlivých hesel bychom tento článek mohli také pracovně nazvat "Co se do Šíleného korektora zatím nevešlo". Slova a spojení jsou řazena abecedně.

ANTEDATOVAT (nikoli antidatovat)
Slovo antedatovat znamená "opatřit, opatřovat (listinu a podobně) dřívějším datem, než je skutečný den vystavení", doslova něco jako "předdatovat". Je zde tedy namístě použít předložku ante- (před-), nikoli anti- (proti-).

DCEŘINÝ (nikoli dceřinný)
Toto slovo se trochu vymyká z množiny "rodinných" přídavných jmen, které se zpravidla tvoří pomocí přípony -(ov)ský (například otcovský, mateřský, sesterský). Je zajímavé, že Jungmannův slovník (1835-1839) uvádí pouze variantu dcerský, která se však, ač byla formálně správně utvořena, příliš neujala. Naopak se rozšířila podoba dceřiný, která se dnes používá především ve spojeních typu dceřiná společnost. Pro nás je důležité, že se v tomto slově píše pouze jedno "n".

DÍKY (předložka se 3. p.)
Jeden z nejrozšířenějších stylistických prohřešků souvisí právě s používáním předložky díky. Poměrně často se můžeme setkat s větami typu:

• Díky zranění přišel o účast na mistrovství světa.
• Díky nekvalitním službám přicházíme o zákazníky.

Předložka díky však znamená "zásluhou", a měla by se tedy používat pouze tam, kde je skutečně za co děkovat. V negativních souvislostech se nabízí použití předložek vinou, vlivem, následkem či kvůli. Výše uvedené věty by bylo možné přeformulovat například takto:

• Kvůli zranění přišel o účast na mistrovství světa.
• Vinou nekvalitních služeb přicházíme o zákazníky.

EURO (skloňování)
Přestože se jednotná evropská měna už nějaký ten rok používá, stále se ještě úplně nevžilo správné české skloňování slova euro. Často se s ním pracuje jako se slovem nesklonným (tedy za šest euro, s deseti euro v kapse a podobně). Ve skutečnosti se však euro skloňuje podle vzoru "město". Správně by tedy mělo být:

• Dal jsem si jídlo za šest eur.
• Přišel jsem do obchodu s deseti eury v kapse.

HIMÁLAJE (nikoli Himaláje)
Pokud jste (podobně jako já) měli zafixovanou výslovnost Himaláje, možná vás překvapí, že správně se název tohoto monumentálního pohoří píše i vyslovuje jako Himálaje, tedy první "a" dlouhé, druhé krátké.

NA SHLEDANOU (nikoli nashledanou)
Přestože toto slovo asi častěji vyslovujeme, než píšeme, stojí za to vědět, že podle pravopisných norem se tento pozdrav při loučení nepíše dohromady, nýbrž zvlášť. Podobně se píšou i příbuzné pozdravy, jako je například na viděnou či na slyšenou.

NOHY, RUCE, OČI, UŠI (skloňování)
Se skloňováním těchto čtyř slov v jednotném čísle nejsou žádné větší problémy. Horší je to v čísle množném. Pokud totiž tato slova označují části lidského či zvířecího těla (a ne například nohy od stolu), mají speciální skloňování.
Zvláště se to týká 7. pádu množného čísla, který je zakončen na -ma (nohama, rukama, očima, ušima, ale i ručičkama, nožičkama). Tuto koncovku musí mít také všechna slova, jimiž tyto výrazy rozvíjíme. Píšeme tedy například:
• Tohle všechno jsem udělal svýma vlastníma rukama.
• Poslouchal s našpicovanýma ušima.
Kompletní skloňování těchto výrazů v množném čísle je zachyceno v následující tabulce:

1. pád ruce nohy oči uši
2. pád rukou nohou/noh očí uší
3. pád rukám nohám očím uším
4. pád ruce nohy oči uši
6. pád rukou/rukách nohou/nohách očích uších
7. pád rukama nohama očima ušima

Znovu je ale nutné zdůraznit, že toto skloňování se používá pouze v případě, kdy příslušné výrazy označují části lidského těla. Píšeme tedy například:

• hrnec s dvěma velkými uchy (nikoli velkýma ušima)
• s oky na punčoše (nikoli s očima)
• mezi nohami stolu (nikoli nohama)
• hodinky s ručičkami (nikoli s ručičkama)

PERMANENTNÍ (nikoli pernamentní)
Slovo permanence (tedy "stálá, trvalá nepřetržitá činnost, přítomnost, pohotovost; trvalost, stálost, neměnnost") a slova příbuzná se dnes používají relativně často ve spojeních typu být v permanenci, permanentní vstupenka a podobně. Čas od času však v některých textech dochází k záměně "m" a "n". Takže jen pro zdůraznění - správně píšeme permanence, permanentní a podobně.

POLIKLINIKA (nikoli polyklinika)
V tomto slově se chybuje spíše výjimečně, ale přesto stojí za to, říct si něco málo k původu tohoto slova. Vzhledem k tomu, že na poliklinice bývá více specializovaných oddělení, mohlo by to svádět k použití předpony poly- (tedy "mnoho"). Ve skutečnosti je však toto slovo utvořeno pomocí slova polis, neboli "město". Poliklinika je tedy označení pro městskou (obecní) kliniku.

PRÁCE (skloňování)
Ve skloňování tohoto slova je problematický zejména 3. a 6. pád množného čísla. Můžeme se setkat například se spojením o diplomových pracech nebo těmto pracem budeme věnovat pozornost. Tyto tvary však nejsou správné. Slovo práce se totiž skloňuje podle vzoru "růže", nikoli "kost". V souladu s pravidly tedy píšeme:

• Informace o diplomových pracích získáte zde.
• Těmto pracím se ještě budeme muset věnovat.

PROTEŽOVAT (nikoli protěžovat)
Mám pocit, že slovo protežovat (tedy svým vlivem chránit či podporovat někoho na úkor někoho jiného) je jedním z nejdiskutovanějších a nejproblematičtějších slov v naší mateřštině. Varianta protěžovat se rozšířila natolik, že pokud někdo vysloví toto slovo správně, mnozí se na něj dívají přinejmenším jako na podivína.
Na jednu stranu není divu, protože i v oné nekodifikované verzi řada lidí nachází určitou logiku. Skutečnost je ale taková, že slovo protežovat, které je podobně jako slovo protekce odvozeno od latinského protegere, má pouze jednu správnou podobu.

RESPEKTIVE (nikoli respektivě)
Toto populární slovo se používá ve dvojím významu - jednak může uvozovat opravu či upřesnění (ve smyslu "vlastně", "přesněji řečeno"), jednak může uvozovat alternativu platnou za jiných okolností (tedy "popřípadě", "eventuálně"). Z pravopisného hlediska je důležité, že se píše bez háčku nad "e".
• Přijel jsem včera v noci, respektive dnes brzy ráno.
• Za vstupné zaplatíte padesát korun, respektive třicet, pokud ještě studujete.

ŽIVELNÍ POHROMA (versus živelná stávka)
Jaký je vlastně rozdíl mezi živelním a živelným? Přídavné jméno živelní (podle vzoru "jarní") označuje něco, co je živly způsobeno nebo s nimi bezprostředně souvisí. Naproti tomu slovo živelný (podle vzoru "mladý") označuje věci či jevy, které jsou "neovladatelné, prudké, divoké" či "spontánní, neorganizované" a se samotnými živly souvisí spíše v přeneseném slova smyslu.

• Živelní katastrofy si v minulém roce znovu vyžádaly tisíce životů.
• Byla na něm vidět živelná radost.
Podobný princip platí i u slov jako srdeční a srdečný (je rozdíl mezi srdečním infarktem a srdečným objetím) nebo zábavní a zábavný (zábavní průmysl versus zábavný člověk). Věřím, že ve světle těchto příkladů bude také zřejmě, proč je výhodnější uzavřít "živelní pojištění" než "živelné pojištění".

Souhrn
Jsem si jist, že velká část čtenářů by ve většině uvedených slov chybu neudělala. Přesto doufám, že tento stručný "slovník oříšků" bude užitečný - přinejmenším jako pomůcka v případě, že dojde k nějakému lingvistickému sporu. Zároveň doufám, že se prostřednictvím diskuse tento slovníček rozroste i o vaše postřehy.

Autor pod článkem podepsaný nebyl. Na webu je k přečtení ještě spousta dalších zajímavostí z českého jazyka.

Odhalení

Aninka: "tatinek spinká"
maminka: "ne Aninko, tatínek je v práci"
Aninka: "tatinek spinká"
maminka: "Aninko, tatínek je v práci"
Aninka (vítězoslavně): "tatinek spinká.. v páci"

Vánoce a Silvestr 2009

Vánoce v Libiši

Svátky na návštěvě v Kralupech

Silvestr 2009

Novoroční vyjížďka

Ke každoroční "povinnosti" všech koňáků patří samozřejmě novoroční vyjížďka. A protože na Nový rok pršelo a bylo hnusně, že by nevyhnal ani psa, natož koně (resp. koně možná, ale jezdce nee), tak jsme ji absolvovali dneska. Udělalo se na hodinku krásně, romantika na zasněžených pláních, skoro jak z pohádky o Popelce, s tím rozdílem, že jsem neměla šaty s vlečkou stříbrem vyšívané vlající za cválajícím ořem, ale zelenou pracovní kombinézu a pruhovanou šálu..

Další fotky

Ladovská zima

Sníh nám začal padat i pod spolanským komínem.. když bude takhle padat každý den stejnou rychlostí, mohli bychom tady už v únoru sáňkovat :o)
Venkovní počasí mi připomnělo písničku Jarka Nohavici - Ladovská zima. Považuju ji za jednu z nejtrefnějších zimně-vánočních písní :o)

Ladovská zima - mp3

Za vločkou vločka z oblohy padá
chvilinku počká a potom taje
Na staré sesli sedí pan Lada
obrázky kreslí zimního kraje

Ladovská zima za okny je
a srdce jímá bílá nostalgie
Ladovská zim,a děti a sáně
a já jdu s nima do chrámu Páně

Bim bam bim bam bim bam bim bam bim bam bim

To mokré bílé svinstvo padá mi za límec
už čtvrtý měsíc v jednym kuse furt prosinec
Večer to odhážu, namažu záda a ráno se vzbudím a zas kurva padá
Děcka majú zmrzlé kosti, a sáňkujú už jenom z povinnosti
Mrzne jak sviňa třicet pod nulu
auto ani neškytne, hrudky se dělaju v Mogulu
Kolony aut krok-sun-krok, bo silničáři ta jak každý rok
su překvapení velice, že sníh zasypal jim silnice
Pendolíno stojí kdesi gu Polomy, zamrzli mu všecky CD-ROMy
A policajti? Ti to jistí z dálky zalezlý do Aralky

Ladovská zima za okny je
a srdce jímá bílá nostalgie
Ladovská zima, děti a sáně
a já jdu s nima do chrámu Páně

Bim bam bim bam bim bam bim bam

Na Vysočině zavřeli D jedničku, kamióny hráli na honičku
Takzvané rallye Letní gumy v tym kopcu u Meziřící
spěchali s melounama a teď jsou v... Však víte kde
Na ČT1 Studio sníh, Voldanova sedi na saních
A v Praze kalamita jak na Sibiři, tři centimetry sněhu a u Muzea štyři
Jak v dálce vidim zasněženy Říp
řikám si: Praotče Čechu tys byl ale strašny cyp
Kdyby si popošel ještě o pár kilometrů dále
tak jsem se teďka mohl kdesi v teple v plavkach valet
Místo toho aby se člověk bál zajít do Tesca na nakupy
jak jsou tam na tych rovných střechách sněhu kupy
Do toho všeho jak mi jak mám zmrzlý nos aj líce
a tak ještě z radia provokater Nohavica

Ladovská zima za okny je
a srdce jímá bílá nostalgie
Ladovská zima, děti a sáně
a já jdu s nima do chrámu Páně

Bim bam bim bam bim bam bim bam bim bam bim bam

Neratovský patriot

V informačním bulletinu Listy neratovické radnice (prosinec 2009) jsem objevila básničku žáčků 3. třídy ZŠ M. Plesingera-Božinova, na téma Neratovice - místo, kde žiji. Domnívám se, že by byla věčná škoda nechat je pouze omezenému okruhu čtenářů..

Tam, kde jsem se narodil,
kde jsem celý život žil,
líbí se mi velice,
jsou to Neratovice.
Máme hřiště, kino, bazén,
nevybral by si jen blázen.
Školy, školky, jesličky,
pro nejmenší dětičky.
Přes náměstí jede vlak.
Nevěříte? Je to tak.
Teče tudy velká řeka
i Vltava do ní vtéká.
Ne u nás, až u Mělníka.
Ano, Labe se jí říká.
Bydlíme tu všichni rádi,
já i moji kamarádi.

(Dominik Trnka)

Ve městě Neratovice rád žiji,
je tu vše, co mám rád a potřebuji.
Škola, hřiště, nemocnice, bazén, bruslák.
Vcelku jsem rád, že jsem Neratovák.
Neratovicemi řeka protéká,
také zde stojí kostel svatého Vojtěcha.
Přes náměstí nám projíždí vlak,
také zde máme vysoký kulturák.
Když se chce člověk na kole projet,
je možnost vyrazit na Skala nebo do Mlékojed.
I když je zde panelových domů dost,
v Neratovicích je kam si vyrazit pro radost.

(Filip Janda)

Viděli jste někdy zrzavou kočku?

Myslím kočku jako kočku - samici, ne kočku kocoura.. I když jsem hodně pátrala v paměti, nevzpomněla jsem si, že bychom někdy zrzavou kočku měli - ale kocourů hodně ve všech odstínech.. Napadlo mě to totiž po přečtení článku v časopisu Kočky (únor 2002), který vytáhli chlapi ze sběru.. Ve článku se píše, že narozdíl od ostatních barev je červená (zrzavá) vázaná na chromozom X. Aby byl zrzoun kocour, stačí mu jedna vloha na chromozomu X, zatímco zrzavá kočka potřebuje zrzavé chromozomy X hned 2.. Takže pravděpodobnost zrziny je o půlku menší než pravděpodobnost narození zrzouna..
Z čehož vyplývá, že si jednou pořídím bílýho dlouhosrstýho kocoura.

Aninky první úspěšný nočníkový pokus

Dneska si Aninka řekla, že chce čůrat a opravdu vytlačila asi 3 kapky :o) Její způsob oznámení, že chce čůrat, spočívá v tom, že se chytne oběma ručičkama vepředu za plínku, v předklonu klopýtá po kuchyni a huláká "jájájájájá"..
Taky si dneska říkala, že má špinavou smradlavou plínku, ztvárnění bylo podobné s tím rozdílem, že oznamovala (neoriginálně) "eeeee"..

Taky se nějakým záhadným způsobem naučila pít z hrníčku, nejspíš od Martínka.. Prostě to najednou uměla..

Cyklovýlet 2 - Houska, 15.8.2009

Při pohledu na mapu okolí Mšena jsem zvolili výlet na hrad Houska, kde se shodou okolností (což jsme zjistili až na místě) konaly dobové slavnosti - Jarmark "Před branou do pekel" a měli tam i čerty a strašidla. Podle legendy byl totiž hrad zbudován na skále, ve které vedla průrva až do pekla.

Cestu jsme začali obligátně Debří na Romanov, z kpce dolů do Ráje a na křižovatce pro změnu doprava směr Houska. Přes Konrádov, kde je úchvatná tůň do Tubože, kde jsme odbočili na lesní cestu vedoucí na Housku. Začátek stoupání na Housku byl příjemný - cesta lemovaná stromořadím, skoro by tam člověk viděl zámecké pány v kočáru se spřežením.. Jenže po pár stech metrech začal regulérní stoupák, který by nevyplazily ani ty hajtry :o(( No co, počítali jsme, že Houska je na kopci, dětem se funící rodiče rvoucí kola do krpálu s úhlem minimálně 60° nesmírně líbili.. Na Housce jsme byli uvnitř na prohlídce a pak ve sklepě, kde měli regulérní čerty (báječně namaskované, i s ocasy a kopytem místo ruky a spícím ďábelským chrtem). Martínek řval strachy, Anince to přišlo vtipný a smála se na celý kolo..

Dali jsme si párek a pivo, Martínek se vyfotil s papouškem a pak jsme nasedli, že teda pojedeme domů, vezmeme to spodem kolem Vrátenské hory a za hodinku jsme doma. Cesta z Housky byla nově vysfaltovaná, jelo se parádně, ovšem stavitelé pozapomněli k né silnici instalovat i cedule, kamže to vlastně jedem. Ptali jsme se na cestu, místní týpek nás poslal někam do lesa, prý je tam rozcestí a tam už to najdem.. Rozcestí bylo, našli jsme i ukazatele na cyklostezku do Mšena. Ovšem chtěla bych vidět magora, který usoudil, že touhle cestou by měli jezdit lidi na kole. Cesta šla z kopce do kopce, přes kořeny, skály, kola jsme táhli do půlky zahrabaná do písku (děti pokojně spinkaly).. po úmorném hodinovém boji o přežití jsme vylezli na kopci z lesa a co nevidíme - pár metrů od nás rozhledna na Vrátenské hoře (spolku turistů za značení stezek třikrát zmar!!). Michalův návrh vylézt na rozhlednu (když už tady jsme) a pokochat se okolím jsem brala jako provokaci. Dolů to šlo naštěstí skoro samo, v Libovici jsme přes údolí uviděli mšenský kostel, což v nás vyburcovalo poslední zbytky energie k dojezdu zpět na základnu k babče (lehnout na trávu a chcípnout). Ale co, Martínek měl aspoň zážitek s čertem (i když na Housku příště klidně autem..).

Shrnutí:
délka trasy: původní plán 18 km po silnici, realita 18 kilometrů lesem nelesem
pohodový čas: plánovali jsme asi 5 hodin, protáhlo se to od 11 do 7 večer..

index NCD (netrénovaný cyklista s dítětem): 8/10
náklady: vstupné do hradu, párek s pivem, fotka Martínka s ptákem, hrníček, pamětní mince.. celkem asi 500,-

Fotogalerie

Cyklovýlet 1 - 9.8.2009

Současné hnusoidní počasí mě inspirovalo k tomu, abych zavpomínala na léto.. Rozhodli jsme se amortizovat vypůjčený vozíček, do kterého jsme naložili Aninku a bagáž, Martínek jel na sedačce a jali jsme se dobývat krásy Kokořínska.. Už jsme si vyzkoušeli na výletu do Zelčína, že coby lidský pohon přežijeme a dětem se cyklovýlety moc líbí.

Centrálu jsme zvolili u babči ve Mšeně, další cesta vedla Debří nahoru na Romanov (za houbou v kopci jsem to už chtěla otočit a jet domů, tlačit kolo po kluzkých šutrech se zmítající se zátěží 15 kg na sedačce je o život.. Z Romanova šusem dolů na rozcestí do Ráje, tam vlevo směrem na Vojtěchov. Cesta asfaltkou lesem kolem tůní je naprosto úžasně příjemná, akorát bych tam udělala cyklostezku, projíždějící auta byly fakt otravný.. Zastávku na pivo a nanuka jsem si udělali na Harasově, kde přes sezónu funguje zájezdní stánek v novém srubu. Martínek s tatínkem hupli do vody, která měla asi tak 5 stupňů.. Romantickou náladu mi zkazila asi miliarda vos, které jsme nestačila odhánět nejen ze zmrzliny a piva, ale dokonce i z dětského krému se sušenkovou vůní :o(( Jedna mrcha mi dala žihadlo zezadu do stehna, zbytek trasy mi celá noha dřevěněla a následující 3 neděle jsem měla na noze flek velikosti dlaně dospělého chlapa.. Z Harasova jsme to vzali mírným kopečkem do Nebužel a odtud nás čekal poslední úsek, dost otravný - po rozpálené silnici cca 7 kiláků zpátky do Mšena se zastávkou na trhání jablek (Martínek dodnes hlásí při průjezdu autem kolem: "maminko tady sme tlhali ty jabka že jo"!!).

U babči si Michal roztrh rozrok u kalhot, když se pokoušel na zahrádce udělat rozštěp (důvod už si nepamatuju, ale určitě pro to nějaký závažný měl...)..

Shrnutí:

délka trasy: 23 kilometrů

pohodový čas: 6 hodin i s koupáním na Harasově a zastávkami na focení a čůrání

index NCD (netrénovaný cyklista s dítětem): 5/10

náklady: pivo a zmrzka celkem asi 50,- korun

trasa na Google maps

Fotogalerie

Dinopark Plzeň do roka a do dne

Loni byl v Dinoparku a ZOO v Plzni Martínek bez maminky, která se doma zabývala uřvaným žabím břichem, letos 10. srpna jsme vyrazili na rodinný výlet v kompletní sestavě.. Martínek se bál oproti loňsku úplně všeho, zvládnul akorát dřevěného krokodýla. Aninka nic neřešila a pořád se smála. Příjemný den jsme zakončili večeří u mekáče v Rudné, kde si Martínek vyrobil 1,5 centimetrovou díru v bradě a domů jsme to vzali přes Motol, kde od paní doktorky vyfasoval dva krásné stehy - konečně je z něj pořádný chlap s jizvou na bradě :o)

2008

2009

Fotky z roku 2008

Fotky z letoška

Martínek zpívá..

Martínkova verze oblíbené lidovky Andulko šafářova.. :o) V pozadí občas broukne žabí břicho.



DALŠÍ VIDEA

• Skákal pes
• Prší prší jen se leje

Žabí první narozeniny

Dneska Aninka oslavila už rok, co ji máme..

Míry: 79 cm, 10.750 kg

Co umí:
- sama chodí
- dělá pápá ručičkou
- občas ukáže nos, když se jí řekne "ukaž nos"
- umí udělat, jak je veliká
- když jí řeknu "dej mi ručičku", po vzoru Martínka strčí obě ruce za záda
- dává pusinku
- udělá "hají" na polštář nebo na rameno, když jí řeknu "udělej hají"
- tleská
- vyleze na gauč, děsně se u toho řehtá a umí z něj i slézt
- zdrhnout na schody a bleskově vylézt až nahoru
- udělat hop z přebalovacího stolu
- zhasnout vypínačem světlo
- svléknout si pyžamo (nejlépe v posteli a během spánku)

Co říká:
- mama, tata, baba
- cotoje?
- kdeje (když jí hodím na hlavu ručník a předstírám, že ji nemůžu najít)
- tadyje (když si ten ručník strhne)
- bum
- ná (když něco podává)
- majámajá (když hladí Anetku)
- mojemoje
- ták (pochválí se, kdykoliv udělá něco dle svého názoru úžasného)
- hop
- nenene

Fotky

Žabí zuby - komplet

Aninka zřejmě usoudila, že potřebuje zuby k okusování nábytku.. Narostlo jich rovnou 6 téměř najednou, jako obvykle po dvou.. Nejvíc vidět jsou horní špičáky, následují dolní špičáky a úplně maličkaté jsou horní stoličky..

Alexandrovci

V úterý 16. června jsme se vypravili na koncert Alexandrovců - Armádního sboru ruských písní a tanců. Ač jsem v socialismu vyrůstala pouhých 10 let a ve škole jsme se učili maximálně Internacionálu, považuju Alexandrovce za pojem, který nemá ve svém oboru ve světě konkurenci a bylo by skoro trestuhodné nechat si příležitost zajít na koncert ujít..
Koncert se konal v beznadějně vyprodané Tesla aréně v Holešovicích. Úvodem je nutné říct, že pořadatelé naprosto nezvládli organizaci, a to jak venku na parkovišti a přilehlých silnicích, tak i uvnitř sálu. Čekali snad, že většina přijede na koncert sockou?? Celé Holešovice se pohybovaly plynulou pětkou, dopravu před arénou "řídil" jeden jediný policista. V hale pobíhalo pár lidí v reflexních vestách, při dotazu, kde jsou naše místa, nás posílali úplně někam jinam.. Kdyby jich tam bylo 3 x víc, pořád by jich bylo málo.. Zřejmě měli pořadatelé najmout pravidelné fanoušky hokejových utkání, kteří se v sektorech haly dokážou orientovat.. Zkrátím to - naše místa jsme do zahájení nenašli, stejně jako dalších asi 5000 lidí.. První půlka koncertu tak byla narušená hádkami, kdo komu sedí na místě, sitace se uklidnila až po přestávce, kdy už si všichni stihli místa najít.. Je taky fakt, že někteří vyrazili na koncert klidně v půl 8 a pak se divili, že si nemají kam sednout..
Samotný koncert byl fenomenální, zpívalo 39 sboristů + sólisté, protagonista písně Volga Volga měl bas na hranici infrazvuku :o) Zpívali klasické ruské hity (Oči černoje, Stěnka Razin, Kaťuša, Kalinka atd.), střihli si i operní árie nebo sbor Židů z Nabucca. Tedy nic proti jejich snaze o univerzálnost, ale ty klasické ruské sbory a pochody jim přeci jen sedly nejvíc.. Součástí sboru jsou ještě tanečníci, kteří předváděli téměř akrobatické kousky, u kterých člověk koukal s otevřenou pusou, jak je proboha tohle možný??
Až tu budou příště, určitě půjdu zase!!

Kam výhodně investovat? Do záloh RWE!!

Loni jsem se podivovala na tím, jakým záhadným způsobem RWE stanovuje ceny záloh za plyn - viz článek. V mém konkrétním případě to byl skok z 2.300,- Kč na 4.500,- Kč při opakovaném přeplatku a pouze mírném zvýšení ceny plynu v řádu několika procent. Na toto navýšení jsem pochopitelně reagovala dotazem na RWE a žádostí o vysvětlení. Očividně jsem nebyla sama. Minulý týden mi přišel dopis s rozhodnutím, že RWE nově bude úročit přeplatky 8 procenty p.a. Tedy, klobouk dolů, to je první instituce, u které se mi nebudou válet peníze jen tak zadarmo.. Škoda, že jsem neplatila měsíčně aspoň 10 tisíc, to by se už docela vyplatilo :o)

Klávesnice pro blondýnky

Nevíte, co nadělit blondýnce k narozeninám? Co třeba tohle..?




10 důvodů, proč si jednu pořídit:

10. Klávesnici stejně používáte, tak proč nemít tu nejlepší!
9. Paris Hilton takovou ještě nemá!
8. Jůůůůů! Je to ten nejúžasněsnější dárek sezóny!!
7. Ladí s barvou rtěnky.
6. Je to výmluva, proč zavést řeč s tím úžasným chlápkem z vedlejší kanceláře.
5. Chlapi, je to dobrý důvod, jak začít řeč s tou pěknou blondýnkou od vedlejšího stolu.
4. Vyjadřuje tvůj smysl pro humor - jsem krásná a chytrá!
3. Jednu už si pořídila i Angelina Jolie.
2. Máš důvod říct "sbohem" své staré nudné klávesnici.
1. Bruce Wayne má jednu ve své batmaní laboratoři. (růžová se báječně hodí k černé)
1. Je to velice důležitá a atraktivní věc, kterou prostě musíš mít!
1. Vypadá líp, než většina tvých spolupracovníků.
1. Můžete ji zkusit vyměnit za plnou nádrž u benzínky.

Objednávat můžete na http://www.keyboardforblondes.com/, i s dopravou vyjde na nějakých 85 dolarů :o)

Aninka začíná být dost nepříjemně mobilní...

... kromě toho, že ve Mšeně pochoduje po celém baráku, tak ještě v nestřeženém okamžiku vylezla poprvé na vyšší překážku - tentokrát na gauč..

Aninka regulérně chodí

Dneska (pro změnu opět ve Mšeně) Aninka přešla po dvou celou kuchyň a vypadá to, že přišla na trik "podsouvání nohou pod tělo, aniž bych si dala na hubu..".

Komunikace s Aninkou

Aninko, řekni "táta": tatatatatatatata
Aninko, řekni "Martínek": tatatatatatatata
Aninko, řekni "bába": tatatatatatatatata
Aninko, řekni "máma":... mlčení, doplněné výrazem naprostého tupce..

Ale abych chudince nekřivdila, už umí říct "majá" (= malá), u čehož mě nebo jinou oběť rve za vlasy, "ádi" (= rádi), když se tulí, "eda" (= jejda), když spadne na prdelku.. A asi umí spoustu dalších slov, akorát jsem u nich prozatím nerozlišila začátek a konec..

První krok

Ve čtvrtek 14. května ve Mšeně se Andulce podařilo udělat první (a prozatím jediný) samostatný krok.. Držela v ruce kvrdlačku a protože si troufá, tak se normálně rozešla s pocitem, že se někoho drží za ruku.. Měla z toho stráááášnou radost (a já a babička samozřejmě taky..).
Dneska zas něco držela v ručičce a s pocitem, že je borec, vyrazila kupředu, akorát zapomněla podstrčit nohy, takže se rozplácla na břiše.. :o)

Pár výletů..

25.4.2009 - Sředověká bitva v Libušíně

V sobotu 25. dubna jsme zajeli do Libušína u Kladna na středověkou bitvu, organizovanou skupinou historického šermu Kyrius. Na poli se utkalo cca 800 středověkých vojáků, dva koně a jeden umělý drak, co se z něj barevně kouřilo. Martínek vydržel celý hodinový program sedět a koukat, Aninka se plazila po trávě a žrala klíče nebo plastovou flašku.. V Libušíně byla pouť, ale Martínek vytuhnul tatínkovi na zádech, takže jsme nestihli zajít ani na labutě..

Fotky

26.4.2009 - Pouť u Vojtěcha - Libiš

Bylo tam pár kolotočů, spousta stánků se sladkostma, balónky, cukrová vata.. no nic moc, loni měli aspoň poníky, asi krize dopadá i na kolotočáře...

Fotky

Kokořín 1.5.2009

Dostali jsme od můti bojový úkol nafotit nějaké přírodní krásy na Pokličkách. Což ovšem znamenalo vylézt těch asi 896 schodů nahoru. Aspoň že Martínek už vylezl po svých..

Fotky

Úklid dřeva ve Mšeně 8.5.2009

Vždycky, když babička zavolá a řekne "Zuzanko přijedeš..?", zavání to nějakou prací... Tentokrát se jednalo o vyrovnání 3 metrů polínek na zimu. Dětičky byly naštěstí hodný a dřevo úžasně vnělo, tak se dala přežít i ta celodenní práce.. V galerii doporučuju především sekci Majkových póz při štípání dřeva.. ;o))

Fotky

Zoopark Zelčín 9.5.2009

Co dělat takhle v sobotu, když je slušné počasí, ale ne úplně teplo na opalování na zahrádce? Co takhle kolo?? Vyrazili jsme v sestavě já + Martínek v sedačce, Majk + Andulka ve vozíku.

Vyrazili jsme po trase Libiš - Obříství - Chlumín - Zálezlice - přívoz do Lužce (převozník přijede s vorem na zazvonění, 1 osoba + kolo = 20,- Kč, za vozík dalších 10,-, děti do 6 zdarma). Z Lužce jsme dorazili asi za 2 kilometry do Zelčína. V zelčínském Zooparku mají zviřátka a restauraci, kde bylo takhle v sobotu v poledne beznadějně plno a na jídlo jsme tudíž čekali přes hodinu (ale zato jsem dali za 3 hlavní jídla, 2 polévky a 2 piva jenom tři stovky). Ze zvířátek tam mají něco kolem patnáctky koní různých plemen, dva dikobrazy, prasata, fretky, makaky a pštrosy, občas prolítnul kolem pes.. Celý "zoopark" jsme měli prošlý za 5 minut, a to jsme se courali.. No, popravdě řečeno, reklama na zoopark je hodně přehnaná, spíš je to atrakce, jak přilákat zákazníky do hospody. Ale jídlo bylo dobré, pivo studené a Martínek si mohl hrát venku na pískovišti..

Po obědě jsme vyrazili zpět směr Lužec, přes přívoz do Bukole, polňačkou do Hostína, kde jsme nakrmili naši vlastní zběř a jeli normálně po silnici do Libiše. Celou zpáteční cestu byl dost nepříjemný protivítr, což činilo cestu náročnou asi jako výšlap na Skalnaté pleso.. Martínek celou zpáteční cestu usilovně zpíval a když se mu zdálo, že jedu pomalu, komandoval mě "maminko jedééém, maminko utikááááám"...

Vyjeli jsme v 10, domů jsme se vrátili v 5, výlet byl dlouhý 32,5 kilometru. Bolí mě úplně všechno.

Fotky

Promoce 1.4.2009

Fakt to nebyl apríl...

Fotky

Žabí dolní čtyřky

6. května se ve Mšeně vyklubaly Andulce dolní čtyřky, obě najednou a fakt si je tentokrát protrpěla..

Žabí břicho samostatně na nohách

V pátek 1. května se Aninka samostaně postavila na nohy a zůstala stát asi minutu. Důvod? - připlazila se Martínkovi ke stolu, vyškrábala se na nohy, zlustrovala, co má k věčeři, sebrala mu z talíře párek a protože si potřebovala ukrást ještě jeden, tak se prostě toho stolu pustila a použila ke kradení potravy i druhou ruku :o) A měla z toho strááááášnou radost.