Ptáčátka

Lilypie Kids Birthday tickers Lilypie Kids Birthday tickers

2010/10/31

Seveřanský Halloween 2010

Martínek před pár dny objevil ve skříňce v kuchyni nějaký marcipán, z čehož usoudil, že je potřeba, aby mu maminka upekla dort.. Takže jsem v sobotu večer upekla korpus, následně usnula u televize na gauči a do rána se dort dopekl a nazdobil (pečení je snadné.. :o)) ). Po ranním omatlání dortu na stůl dětičky absolvovaly cestu za pokladem - na papírech v obálkách měly nakreslené nápovědy, kde hledat další mapku a následně krabici s halloweenskými čokoládkami zakopanou do shrabaného listí na zahrádce. Skláním se před Martínkovou představivostí, protože některé obrázky bych nepoznala ani já sama, ač jsem je předtím vytvořila.. K obědu byla zelená bramborová kaše. Chuťově dobrá bez pachuti z potravinářské barvy, děti byly nadšené, já jsem měla tedy trochu problémy ji do sebe nasoukat :o) Pak děti s tetou Péťou matlali na zem a kuchyňskou linku těsto na štrůdl, tatínek vydlabal dýni a když se setmělo, vypustili jsme pár lampionů, z čehož jeden skončil na blízkém topolu..
Tak to byl v kostce náš Halloween..




Pomůcka pro změnu času

Zrovna jsem zaslechla v televizi docela dobrou mnemotechnickou pomůcku na to, jak si zapamatovat posuny zimního a letního času...:

V zzzzzimě dozzzzzzadu, na jařřřřře dopřřřředu.

(Moje pomůcka je set-top-box, ten si čas aktualizuje i bez nápovědy..)

Myšlenka dne..

Otázka: Bude se ještě řešit odcházení od maturitních testů? Studenti to špatně nesli, že nemohou ani na WC.
Odpověď: U žádné obdobné zkoušky v Česku ani v zahraničí pravidla nepřipouštějí možnost, že žák opustí během zkoušky učebnu a má možnost se vrátit. je to zlaté pravidlo objektivního průběhu zkoušky. Nicméně je třeba uvést věci na pravou míru. Nikdo nezakazuje žákům odejít na záchod. Pouze se nesmí vrátit a ve zkoušce pokračovat.

(MS Dnes, sešit C7 - státní maturity, úterý 26. října 2010)

Mít právo dojít se vyčůrat nebo se napít vody ve škole považuju za naprosto samozřejmé. Ale je fakt, že to posuzuju podle sebe - za dobu čekání na státnice jsem šla čůrat 16 x, z toho 3 x jen za dobu, co jsem seděla na potítku (fakt jsem musela, nějaké luštění taháků cestou na záchod mě ani nenapadlo..). Kromě toho si dodneška pamatuju tu újmu, když mě ve školce nechtěli pouštět čůrat a já jsem se místo poledního spaní svíjela na matraci.. Ale zpět ke zkouškám..
Budeme vštěpovat žákům a studentům pěkně od začátku, že jsou to podvodníci a je potřeba je hlídat na každém kroku a že si mají tedy vymýšlet stále rafinovanější způsoby, jak podvádět a obcházet pravidla.. Už z principu...

2010/10/25

Kultůra - Ať žije rokenrol!

Michal dostal lístky na nový muzikál Ať žije rokenrol! v pražské Broadwayi- dílko z pera Petra Jandy (hudba) a Karla Šípa (texty). Děj muzikálu je jednoduchý - na přelomu 50. a 60. let si do Čech pomalu prokousává cestu rokenrol jako protipól k adoraci kultury východního bloku. Tu zastupuje mladá svazačka Yvetta, jejím protikladem je proamerický zpěvák Ronny Konopásek, který se snaží české mládeži (a své lásce Yvettě) svou hudbu předložit jako jedinou možnou alternativu k tehdejší propagandě. Ronny svůj útěk od reality umocňuje alkoholem a drogami, skončí na psychiatrii a ve vězení, aby nakonec zemřel o několik desetiletí později v osamění a zapomenutý ve svém bytě, aniž by si široká veřejnost vzpomněla, že byl jedním z průkopíků rokenrolu v Čechách..
Tedy, o nějakém ději se v podstatě ani nedá mluvit, příběhy hlavních i vedlejších postav jsou naznačené, ale nemají pořádnou návaznost, dokonce ani příběh hlavní dvojice není dovyprávěný do konce.. Jednotlivé scény v tříhodinovém vystoupení se zdají být vystavěné s prioritou pobavit diváka za každou cenu parodováním absurdnosti tehdejšího systému - májový průvod, kulturní referent slintající nad sličnou sekretářkou, budovatelské písně, nablblí příslušníci... Což ale paradoxně vůbec není na škodu, přeci jen se radši chodím do divadla bavit než hluboce přemýšlet.
Písně a texty
Báječné, vtipné, nápadité, rockové. Romantické balady, tvrdé rekenrolové pecky i naprosto neuvěřitelné a žánrově nezařaditelné, přesto geniální kousky (třeba Já jsem cvok, ty jsi cvok).
Obsazení v pátek 24.10.2010
Ronny - Tomáš Beroun - výborný, a to jak zjevem, tak hlasem, široký rozsah, krásná barva hlasu i výraz, radost poslouchat :o)
Yvetta - Lucie Vondráčková - žádné překvapení, kromě roztomilého špulení pusinky a koulení očí nepředvedla naprosto nic, hlasově naprosto tuctová, některé rockové party zjevně nezvládala ani rozsahem, ani výrazem, kdybych si mohla vybrat, zvolím jakoukoli jinou alternaci
otec Yvetty - Andrej Hryc - coby spíše herec moc pěveckého prostoru neměl, ale jeho duet s Petrou Janů byl roztomilý
matka Ronnyho - Petra Janů - tady by se dalo vytknout snad jen to, že jí autoři nedali větší prostor se ukázat, hlasově se do muzikálu hodila jako nikdo jiný, ještě jsem čekala, že autor někde zařadí "Jedeme dál" :o)
Dr. Chvála - Michal Slaný - ani v podstatě nevím, jak zpíval, protože jsme se mlátili smíchy při jeho hereckých eskapádách, když představoval šíleného lékaře na psychiatrii
Evžen, Ronnyho manažer - Vilém Čok - celkem žádné překvapení, asi tam tak nějak patřil..
Policajti - pfffff, já fakt nevím, kdo je hrál a zpíval, ale pěvecky byli super.. :o((
Bareš - Vladimír Marek - prototyp ukázkového slizouna, opět jeho herectví přehlušilo jeho zpěv, jako u Dr. Chvály
Sekretářka - Michaela Zemánková - nádherný hlas, škoda, že nedostala jako zpěvačka větší prostor

Ač bych si lístky na tenhle muzikál asi nekoupila, rokenrol není moje krevní skupina a nečekala jsem od něj nic, byla jsem ve výsledku velmi příjemně překvapená, fakt jsem se bavila a nenudila jsem se. S klidem bych shlédnutí doporučila a kdyby zas dostal Michal lístky zadarmo, asi bych je nikomu nedala a zkoukla bych ho znovu.

(zdroj: oficiální web muzikálu)

Čaroděj Dobroděj

Tuhle jsem dětem zpívala kus písničky Čaroděj Dobroděj od Vaška Neckáře z alba Vašek vypravuje pohádky Františka Nepila, a protože jsem neuměla kromě refrénu skoro nic, našla jsem si ji na youtube. Na cédéčku jsem ji nikde nesehnala, ale měli ji na i-legalne.cz ke stažení za nějakých 140 korun, tak jsem neodolala.. Sobecky ne kvůli dětem, ale udělala jsem radost sobě.
Prostě mi písnička a celé album připomněly okamžiky strávené doma s Marťou, když jsme jako děti stonali v obýváku na rozloženém gauči, dělali si z polštářů hradby a pouštěli si na gramofonu s jehlou desky.. Vaškovy roztomilé pohádky patřily k těm nejoblíbenějším (ačkoli jsem zjistila, že bych ani jednu z těch úžasných pohádek nebyla schopná převyprávět, jediné, co si z nich pamatuju, jsou názvy a ten pocit, který ve mně vyvolávaly..).
To je všechno, nečekejte u tohohle příspěvku žádnou pointu.. :o)

2010/10/24

Mlíko přímo od krávy

V Kralupech u teska instalovali mlékomat, provozovaný farmou HOLE. Na zprovoznění jsem se těšila, opravdu jsem měla zájem si kupovat čerstvé neupravené biomlíko přímo od vemene. (Mimochodem - při čepování mléka jsem zaznamenala pozoruhodný sociologický jev: K mlíkomatu jsem přišla sama, široko daleko nikdo, ale jak jsem strkala mince do automatu, srotilo se kolem mě asi 10 potencionálních zákazníků, kteří ze mě nespouštěli oči a bedlivě sledovali postup, ti bystřejší napodobovali moje úkony, tedy nákup lahve, strčení do dvířek a načepování mléka - návod je zřejmě málo blbuvzdorný a příklady prostě táhnou).
Po načepování jsem mléko nedočkavě ochutnala, ale výsledkem jsem byla poněkud rozčarovaná. Mlíko chutná úplně standardně jako z krabice, chuť je nevýrazná, řídká, vůně nijaká. Doma jsem ho dle pokynů výrobce převařila a hned napoprvé napekla na hrnec. Stejný poznatek jsem učinila i s druhým litrem, který jsem ohřívala na úplně malinkém plameni - výsledek totožný, mléko probublávalo, ale neutíkalo, škraloup veškerý žádný..
Mlíkomat byl pro mě opravdu velké zklamání, doufala jsem, že konečně budu moci dopřát dětem chuť stejného nefalšovaného mléka, jaé jsme pili ve Mšeně od Černých nadojené od krávy - bylo nasládné, husté, tučné, samá smetana, při vaření jsme čekali na stráži u hrnce a do utíkajícího mléka foukali, z vychladlého jsme sbírali centimetrový škraloup.. Tak nevím, možná krávy před 20 lety dojily tučnější mlíko nebo je teď krmí nějakými granulemi, co způsobí latexovou krabicovou chuť?? To už je lepší biomlíko od Olmy nebo našebio z Billy.. Možná vyzkouším automat jiného farmáře.
Nebo si pořídím krávu.

Proč se Pražáci stěhují na venkov..

"My jsme se přestěhovali na vesnici, protože mamina moc utrácela, tak jí tam táta koupil dům, protože tam se nedá moc nakupovat."....

Netřeba komentáře.. :o)

(Magazín Víkend MF Dnes, 21.10.2010, číslo 42, téma Co na to děti, odpověď osmiletého Jakuba na dotaz Proč se lidé z vesnice stěhují do města).

2010/10/02

Až vyrostu, chci být...

Včera při hraní s legem Martínek prohlásil, že až vyroste, chce být rytířem.. Bude prý jezdit na Dandovi a bude mít meč. A bude bojovat proti bojovákům..
Předpokládám, že bude následovat potápěč, zvěrolékař a popelář...

2010/09/21

Třiďte odpad, má to smysl..

.. aneb jak se na severu vozí plasty do kontejneru..






2010/09/14

Policejní příručka

Shlédla jsem reportáž na TV Nova o příručce pro policisty, ve které jsou údajně nesmysly, které přece zná každé malé dítě. Některé reportáže TV Nova jsou opravdu stupidní, tahle ale doposud s přehledem vede, navíc doplněná rádoby vtipnými animovanými scénkami..
Autorům reportáže zjevně uniklo, že existuje zákon, který přikazuje zaměstnavateli zajistit pro zaměstnance takové pracovní podmínky, aby nedošlo k jejich ohrožení nebo zranění (Zákoník práce, část V. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci). Zaměstnavatel taky musí vytvořit kategorizaci rizik, kde všechna možná rizika klasifikuje a stanoví opatření. V naší firmě se rizik vyskytuje jen omezené množství, policajty v terénu ohrožuje několikanásobně víc faktorů.. I když se některá opatření jeví jako stupidní a známá i předškolákům. Ono je to sranda až do okamžiku, kdy se stane zaměstnanci nějaký úraz. A pak se po nedostatečné dokumentaci vozí jak příslušné úřady, tak toho může zneužít i zaměstnanec. Že si zlomil nohu v nártu, když mu na ní spadla paleta? Ale vždyť mu nikdo neřekl, že žabky nejsou vhodná obuv do skladu a že má mít kožené boty s pevnou špičkou... Rozdíl v tom mít nebo nemít zpracovanou BOZP je především v tom, kolik a zda vůbec bude muset zaměstnavatel zaplatit zaměstnanci za jeho úraz.
Po několika absolvovaných kontrolách ze strany různých úřadů sledujících bezpečnost práce a ochranu zaměstnanců a vzhledem k tomu, že se nějakou dobu BOZP zabývám, mi jakákoliv nařízení, příručky a předpisy stupidní nepřipadají, spíš naopak. A instruktážní video nebo názornou ukázku si lidi zapamatují snadněji, než 10 stránkový manuál - ověřeno na našich lidech v provozu..

Zaslechla jsem z televize zejména:
1) Opatřením proti zakopnutí je vhodná obuv a sledování cesty - a co je na tom jako divnýho nebo zábavnýho??? Když si policajt nabije hubu po uklouznutí v pantoflích, tak je to jeho blbost a nemůže očekávat kompenzaci ze strany zaměstnavatele. Naši lidi si berou na plac v létě sandály. Vědí to a jsou srozuměni s tím, že v případě, když jim na nohu spadne balík, tak se mají v tichosti odplazit a ošetřit ve své dovolené, jinak jim za porušení směrnice o BOZP a nepoužití předepsané ochranné obuvi hrozí okamžitý vyhazov..
2) Opatření proti zasažení bleskem - neschovávat se pod strom - že to ví každé malé dítě? A ví taky to, že primárně ho nemusí zabít spadlá větev, ale především proud, který projede kořeny do půdy v okruhu několika metrů od stromu..? Tuhle byl na koňské diskuzi dotaz jak se zachovat, když jezdce na koni zastihne uprostřed holé pláně bouřka. Autoři reportáže by se asi divili, kolik dospělých lidí by sice z koně slezlo a lehlo by si na zem aby nevyčnívali a nepřitahovali blesky, ale drželi by přitom svého stojícího koně za otěže, aby jim náhodou v bouřce neutekl...
3) Opatřením proti zranění zvířetem nebo hmyzem je nestrkat pazoury kam nemám a nedráždit zbytečně dobytek.. Kolik pražských dětí například vidělo živou krávu nebo ví, že beran před útokem pár kroků zacouvá?? Pokud zaměstnanec úmyslně vleze do ohrady krav s telaty a bude telata tahat za ocas, zaměstnavatel pak nemusí hradit pozůstalým kompenzaci za ušlapaného člena rodiny..
4) Ochranou proti zimě je teplé oblečení a nápoje - opět nechápu, co shledává reportér zábavným. Zátěž teplem a chladem je jedním z rizik, dokonce jsou předepsané i druhy nápojů a jejich minimální množství..

Perlička z našich vlastních předpisů: riziko únavy očí a boleti hlavy při práci se zobrazovacími jednotkami - opatřením je po každé hodině práce na počítači 5 minut koukat do zdi nebo z okna a kroutit očima..

Vysmívanou příručku o revitalizačních cvičeních jsem si prolétla a nijak blbá mi nepřipadá. Uvedené cviky jsou užitečné, i když.. přiznávám.. představa příslušníka v uniformě protahujícího si lýtkové svaly před zahájením udělování pokut za rychlou jízdu mi přijde mírně úsměvná.. :o)

TV Nova se zas jednou vyznamenala.. jsem zvědavá, jaké směrnice o BOZP mají například její terénní reportéři nebo kameramani.. vsadila bych se, že o moc odlišné od těch policejních nebudou..


2010/09/07

Jde vaše zviřátko s módou?

Dlouhou dobu jsem považovala diamantové přívěšky na obojek, barevné oblečky, botičky na tlapičky a lak na drápky za největší úchylnost páchanou na ubohém zvířeti, nicméně jsem zjistila, že jsem dost nemoderní. Teď totiž frčí zvířecí paruky!! Vyrábí se v mnoha barvách, délkách, velikostech a stylech pro pejsky i kočičky. Jejich nošením zvíře vyjdařuje svou stylovost a dobrý vkus v módě.. Paruku můžete pořídit za pár dolarů třeba na E-bay.. To by mě zajímalo, co by mi na podobný módní výstřelek řekla Anetka (na červený svetřík se sobem loni o vánocích, co jsem na ni narvala, se koukala teda dost nevraživě.. až najdu fotku, přihodím ji)..






2010/09/01

Jak si zvednout krevní tlak..

Přišel nám do schránky Středočeský magazín, tak jsem se do něj se zájmem začetla na záchodě a po pár prolétnutých stránkách jsem se docela rozčílila. Ještě, že mi ráno před odběrem krve naměřili tlak 90/70, takže se to docela kompenzovalo.. Středočeský magazín je totiž, jak jsem později zjistila, plátek vydávaný Středočeským krajem, zjevně vytvořený na objednávku MUDr. Ratha na jeho soukromou propagaci. Na každé stránce je alespoň jednou vyfocený s patřičně oslavným komentářem co kde zařídil, zajistil, zachránil a kde přestříhnul pásku. Proloženo napadáním ODS za veškerá příkoří páchaná na Středočeském kraji bývalým vedení... Dlužno podotknout, že MUDr. Rath má skvěle zvládnuté PR, dokáže se včas objevit a vyfotit na správném místě, přivlastní si všechny úspěchy a neúspěchy elegantně hodí na někoho jiného.. Za celý časopis jen pár věcí, které mě zarazily:
1) Přestavba kolínské nemocnice - ano, článek jen tak okrajově přiznává, že přestavba je dlouhodobou záležitostí Středočeského kraje, ale dokončení některých pavilonů připadlo na letošek, takže je to pochopitelně zásluha současného hejtmana..
2) Nemocnice v Brandýse n. L. - článek hovoří o naprosto otřesném stavu nemocnice, budovy na spadnutí, nedostatek personálu. A kdo za to může? Bývalý hejtman z ODS a prodej nemocnice soukromému subjektu.. Před pár lety jsem vezla tchýni k doktorovi právě tam, to byla ještě nemocnice krajská, a - překvapení - budovy na spadnutí, nedostatek personálu. Kromě porodnice si nepamatuju, že by tam něco fungovalo, nepamatují si to ani pamětníci..
3) ODS a fotovoltaická elektrárna u Mělníka - vinou, jak jinak, ODS, byla vybudovaná fv. elektrárna na orné půdě nejvyšší bonity u Nové Vsi, místo aby ji nechali postavit v bývalém vojenském prostoru v Milovicích.. Tedy, nejsem si jistá, kolik institucí musí schvalovat stavbu elektrárny, ale docela bych pochybovala, že to závisí na jednou razítku od krajsého ředitelství ODS.. Předpokládám, že schválení takového projektu závisí mimo jiné na povolení od Ministerstva lesů, vod a strání, KÚ, úřadu pro energetiku, povolení obce atd. atd. a určitě to netrvá pár dní, ale spíše pár měsíců, spíše let. Shodou okolností byla v MF Dnes reportáž o fotovoltaice, kde se rozebíral i vznik zákona na podporu "zelené energie".
Ve zkratce:
  • listopad 2003 - vláda V. Špidly (ČSSD) schvaluje návrh zákona o podpoře "zelené energie"
  • březen 2004 - stejná vláda schvaluje 8 % hrubé spotřeby elektřiny z obnovitelných zdrojů do roku 2010
  • únor 2005 - poslankyně I. Šedivá (ČSSD) navrhuje, aby výkupní ceny "zelené energie" mohly klesat o max. 3 % ročně, návrh prošel
  • leden 2006 - výkupní cena "zeleného proudu" stoupla dvojnásobně
  • 2008 - podíl obnovitelných zdrojů stoupná na 13 % do roku 2020, s podporou vlády Mirka Topolánka (ODS), ceny technologií klesají, stabilní výkupní ceny ale mají provozovatelé zajištěné na 20 (!!!) let předchozí vládou
  • únor 2010 - ČEZ s okamžitou platností zamítá další žádost na připojení do sítě, včetně solárních panelů k ohřevu vody instalované na rodinných domech
  • duben - srpen 2010 - nová vláda snižuje výkupní ceny, stanovují se nové limity na zelený proud.
Tedy celý boom se solární energií vznikl za vlády ČSSD, ať se to Dr. Rathovi líbí nebo ne..

Časopis byl ukončený kritikou deníku MF Dnes, která údajně schválně stříhá skupinové fotky, aby se tam Rathův obličej ani jiní levicoví politici neobjevili.. No, co na to říct...

Martínek poprvé ve školce

Včerejší rozhovor mezi maminkou a Martínkem:

Maminka: Martínku, zítra jdeš do školky, těšíš se?
Martínek: Ano!
Maminka: A to se ti nebude stýskat? Budeš tam sám, BEZ MAMINKY (doplněno významným pohledem..)..
Martínek: Neboj se maminko, dyť si pro mě zas přijdeš..
Maminka: Tak víš co, já si tě nechám doma, jo?
Martínek: Nénéné, maminko, já musím do školky, musim se naučit moc věcí!!
Maminka: A co se musíš broučku naučit?
Martínek: No přece stát na hlavě!!

Dnes v 8 nastoupil Martínek poprvé do školky, jen na hodinku na aklimatizaci, vůbec nebrečel a ani se mu nechtělo domů.. Ano, přiznávám, jeho reakce ve stylu věšení se mamince na nohu a řev, že maminku neopustí, by mě zahřála u srdce.. nějak se musím začít smiřovat s tím, že z něj roste velkej samostatnej chlap.. :o(((







Aninky druhé narozeniny

Se zpožděním přidávám pár obrázků z Aninčiných druhých narozenin.

U příležitosti druhých narozenin Aninka měří 93 cm a váží 12,9 kg. Je strašně ukecaná, pamatuje si spoustu básniček a písniček, šlape si na jazyk při vyslovování "š" (mysssssss), chodí sama na záchod, sama se svlíkne a občas si i něco sama oblíkne, umí udělat komín z lega, tvrdí, že umí plavat (ve skutečnosti plave jako cihla) a pořád ještě odmítá opustit svojí růžovou bundu, na které je závislá už od vánoc..





2010/08/30

Cyklovýlet Máchovým krajem

8. července jsme si naplánovali cestu kolem Mácháče. Cyklotras je tam hodně v různých délkách až k Bezdězu, byli jsme ale omezení tím, že jsem musela být v 6 v Praze u doktora, tak jsme nakonec vybrali jen 15 kilometrů kolem samotného Mácháče. Autem jsme dojeli do Doks, zapřáhli a vyjeli. Brali jsme to od hlavního parkoviště doleva po značené cyklotrase, která vedla příjemnou asfaltkou lesem, pak se ale napojila na silnici vedoucí přes Staré splavy okolo jezera, což se nám nechtělo, tak jsme vjeli do lesa a pokračovali po turistické značce. Cesta byla nádnerná, na to, že není dělaná pro cyklisty byla sjízdná, široká, sice sem tam kořen, ale jinak paráda. V lese to krásně vonělo (...kde borový zaváněl háj...), sem tam hrdlička, úchvatný pohled na jezero.. se nedivim, že Mácha byl tak nadšený, my jsme byli taky. Celá cesta nám trvala jestli hodně tak 2 hodiny, a to jenom proto, že jsme každou chvilku stavěli a kochali se :o)
A protože jsme to zvládli tak rychle, zašli jsme asi 2 hodinky na pláž. Byl všední den, takže byla i přes nádherné počasí skoro prázdná, o víkendu bych to neriskovala. Fakt jsme strávili příjemný den, určitě se sem zas vrátíme.


Shrnutí:
délka: 14,9 km
pohodový čas: samotná jízda by se dala zvládnout tak za hodinu a půl, jinak i s koupáním 5,5 hodiny
náklady: vstupné na Mácháč 2 x 50,- Kč, oběd a nanuky asi 300,-
index NTC (netrénovaný cyklista s dítětem): 4/10 (počítáno na turistické, nikoli cyklostezce)

Mapa:





2010/08/27

Cyklovýlet Prahou křížem krážem

Na začátku byl článek v MF Dnes na téma cyklovýlety. Vystříhla jsem si trasu "Ze Stromovky ke zřícenině Baba" a přilepila na ledničku, že se hodí.. Což nastalo v sobotu 31. července. Podle popisu autora trasa vypadala idylicky (minimálně pro ty, co nemají představu o rozloze Prahy a propojení jednotlivých městských částí..). Mapu jsem nevzala, na co taky, že jo, když to bylo tak hezky popsané..
Autem jsme dojeli k Výstavišti. Okruh začal ve Stromovce - a taky po pár minutách jízdy skončil, když jsme dojeli k restauraci Vozovna, před kterou je vybudované naprosto luxusní dětské hřiště. Dali jsme si aspoň po ránu kafíčko a děti střídaly prolézačky.. Když jsme dětičky asi po hodině servali z houpačky, pokračovali jsme dál Stromovkou. Mimochodem, nedivím se, že tam Pražáci jezdí trávit volno. Stromovka je perfektně upravená, dají se tam najezdit kilometry po cyklotrasách, bruslotrasách nebo koňotrasách nebo chodit pěšky a válet se na trávníku.. Průjezd Stromovkou trval tak 20 minut, míjeli jsme Rudolfovu štolu, zbořeninu Šlechtovy restaurace a Místodržitelský letohrádek. Dále autor článku mluvil o tom, že pojedeme po břehu Vltavy až pod romantickou zříceninu Baba.. No jo, ale na konci Stromovky žádná cedule "břeh Vltavy" nebyla.. Naštěstí jsme potkali milého ochotného tatínka cyklistu, který nám trasu vysvětlil.. Po břehu jsme dojeli k plavebním komorám na Podbabě, "romatická zřícenina" ovšem byla nad námi na kopci a nebylo z ní vidět nic, stejně nestojí za to se k ní drápat, jsou to ve skutečnosti jen 3 pobořené zdi :o( Pokračovali jsme směrem do Šáreckého údolí, kde jsme sice jeli po silnici mezi vilami, ale auta tam nejezdila a prostředí je to pro bydlení nádherné (když pominu, že 80 % vilek mělo při povodních vodu až na půdě..).
Ze Šáreckého údolí jsme po chvilce bloudění lesem kolem Šáreckého potoka vyjeli na Jenerálku a hnusným táhlým kopcem do Nebušic, kde už byl čas někde dát oběd.. Celkem mě překvapilo, že ve vesnici takhle blízko Prahy a plné nových redidenčních bloků se není kde pořádně najíst, nakonec jsme zvolili restauraci U Ády, protože tam měli venkovní posezení, stojany na kola a hlavně dětské hřišťátko..
Po obědě jsme zkoušeli pokračovat podle popisu v článku, ale označení cyklotras bylo pro nás bez mapy naprosto zmatené (vim houby, jestli Džbán je směrem do Vokovic nebo Střešovic..). Zachránila nás džípíeska co mám na Nokii s volbou tras pro pěší.. sláva sláva sláva, byli bychom bez mapy beznadějně zabloudili někde na periferii.. Trasa vedla Divokou Šárkou, což je fakt krásná oblast a potokem a skálami, ani by člověk neřekl, že je pořád v Praze.. Míjeli jsme koupaliště Divoká Šárka, ale protože v článku byl napsaný Džbán, pokračovali jsme až tam. Na Džbán je vstupné neskutečně přemrštěných 50 korun za osobu, výšku Martínka jsme zapřeli (do 100 cm zdarma). Ze strany od Šárky je pláž vyhrazená pro nudisty, normální část je vzdálená ještě nějaký ten kilák. Džbán nás dost zklamal, veškeré budovy a zařízení je zchátralé, skokanské můstky a klouzačky bych řekla že až životu nebezpečné (samozřejmě jsou zavřené, což ale puberťáky evidentně láká), voda samé bláto a bordel, byl tam kiosek, kde by se člověk bál, že chytne týfus... Aspoň měli posekaný trávník.. Džbán teda už nikdy, leda bychom se dali na nudismus, podle toho, jak velká část pláže byla nahatci obsazená je Džbán zřejmě pro vyznavače naturismu dost populární. Aspoň jsme dali zmrzlinu, vymáčeli děti a zkoušeli vymyslet, jak domů. Podle článku v novinách bychom měli jet přes Veleslavín a Střešovice a Letnou do Holešovic, což se nám ale zdálo dost krkolomné, dlouhé a ve vedru úmorné, chtěli jsme co nejdřív domů (resp. zpět do Stromovky na pivo a prolézačky do Vozovny), podle GPS jsme zkusili risknout Evropskou a projet zpět k řece. Po celé Evropské je parádní upravená cyklostezka, naprosto bezpečná, jeli jsme 3,5 kilometrů z kopce bez práce :o)
Ve Vozovně jsme si dali konečně to pivo - zamilovali jsme se do Hoegaardenu (lehký, se zajímavou chutí a v krásné sklenici). No a hurá domů, příště, až bude 35 ve stínu, zůstaneme radši doma na zahrádce :o)
1. poučení na konec: bez cyklomapy příště ani ránu
2. poučení na konec: nevěř reportérovi



Shrnutí
délka trasy: podle autora 23 km, v reálu s blouděním a změnou části trasy 29,6 km
pohodový čas: asi tak 7 hodin se spoustou zastávek, obědem a koupáním
náklady: oběd cca 500,-, pivo a kafe cca 200,- vstupné na Džbán 100,-
index NCD (netrénovaný cyklista s dětmi): 3/10 (Praha investovala do cyklostezek miliony a je to vidět, trasy jsou označené, upravené a bezpečné, i když vedou kolem rušných silnic)

Hodnocení restaurace U Ády
jídlo: hospodský výběr i chuť, neoslní, neurazí
možnosti dětského jídla: speciální žádné, ale dá se něco vybrat z lístku pro dospěláky
zařízení pro děti: pískoviště s prolézačkou
cyklozařízení: stojany na kola a dost místa i na parkování vozíku
index DH/CH (dobrá hospoda/cyklohospoda): 4/10 (prostředí průměrné, jídlo průměrné, ceny vysoké vzhledem ke kvalitě jídla, obsluha milá, příště už bych tam nešla)

Hodnocení restaurace Vozovna
jídlo: nevím, nejedli jsme tam, ale co nosili na okolní stoly vypadalo velice lákavě
pivo: několik druhů, zkoušeli jsme Hoegaarden (vynikající)
zařízení pro děti: hned vedle je obrovské dětské hřiště
cyklozařízení: nejspíš mají nějaké vlastní stojany, ale většina cyklistů parkovala prostě pod stromem
index DH/CH (dobrá hospoda/cyklohospoda): 6/10 (přívětivé prostředí, milá obsluha, pivo a kafe dobré, ceny průměrné pražské, určitě se rádi vrátíme a příště jídlo zkusíme - třeba pak budeme hodnotit ještě výš)

2010/08/26

Jak ideálně spát? Sám a v neustlané posteli

Četla jsem v novinách u babičky v Kralupech (Právo, 12.8.2010) zajímavý článek, který by bylo škoda nechat zrecyklovat v kontejneru na tříděný odpad, takže z něj přidávám shrnutí. Článek byl zveřejněný v sekci Věda, autor Alexandr Petrželka.


Hlavně sám!
Noci strávené v manželském loži mají neblahý vliv na kvalitu spánku. Lidi totiž nebyli vyvinutí k tomu, aby se po nocích k někomu tulili, ale naopak, aby si sami někam zalezli a v klidu čerpali síly po lovení mamutů.. Ono je poměrně únavné se neustále s někým dohadovat, čí půlka postele je větší, poslouchat cizí zvuky nebo nechat do sebe kopat - ubírá to drahocenné minuty noční regenerace.. Podle průzkumů je spánek kvalitnější a více osvěžující za předpokladu, že spící osoba sdílí celou postel sobecky sama. Oddělené ložnice tedy nejsou důkazem rozvodového řízení, ale logickou snahou manželů se pořádně vyspat. O kočce šlapajících spícímu na hlavu a usilovně mu oblizujících ruce článek nemluvil, tak předpokládám, že ji mám z ložnice vykopnout společně s manželem..

Ustlanou postelí k astmatu
Chcete-li se do budoucna vyvarovat dýchacích potíží, vykašlete se na stlaní postele. Pod peřinou je během noci totiž krásně teploučko a vlhkoučko, což po ráno pečlivým uhlazeným přikrývky nebo nacpáním dek do peřiňáků parádně zakonzervujete a roztoči a jiné brebery mají ideální živnou půdu pro nerušené množení. Když deku je tak rozhodíte a necháte ji i matraci přes den vydýchat, stačí vyschnout a většina roztočů pochcípá.. Babičky věděly, proč nechávat peřiny vystavené v okně na sluníčku..

Jít spát, to už dávno není jen tak si lehnout a zavřít oči - je to hotová věda!


2010/08/24

Cyklovýlet Mšeno - Harasov a zpět

Neděle slibovala příjemné počasí - poslední letošní letní teploty - takže byl cyklovýlet jasnou volbou. Z nedostatku inspirace jsme si řekli, že pojedeme do Mšena autem a něco už vymyslíme. Martínek to vyřešil za nás, když vyslovil návrh "jet k tý velký vodě jak se tam koupou motorky" (neboli na Harasov, kde Martínek zahlédl onehdá parkovat asi 20 chopperů). Nakonec, proč ne, trasa to není zvlášť náročná, Kokořínským údolím se jezdí příjemně a koupání v odpoledním parnu taky přijde vhod..
Vyrazili jsme klasicky - Debří, vydrápat se k hájovně, dolů do Ráje, na rozcestí vlevo, kolem Pokliček a pak už žádná zrada není. Cestou jsme měli naplánovaný oběd, tak jsme zastavili v hospodě U Sportovce v Kokořínském Dole (tedy jen proto, že jsme si spletli umístění prověřené restaurace U báby Śubrový, o které jsme si mysleli, že je až za Harasovem, což by děti už vzhůru nepřežily, ve skutečnosti byla jen pár desítek metrů za Sportovcem..). Venku to pěkně vonělo z udírny. Návštěva téhle hospody mě inspirovala k založení nové statistiky - Hodnocení hospod/cyklohospod. Zážitek byl totiž naprosto otřesný - zaprasená dlažba pod lavicemi venku, neskutečně pomalá obsluha (které i při obsazenosti pouhými dvěma dalšími lidmi trvalo všechno věčnost), hnusné jídlo (z mého sýru tekl olej, Michalovo maso bylo oproti jídeláku poloviční), nic pro děti neměli (objednané palačinky jim došly), vše hooodně vlažné, ale aspoň to děti mohly hned jíst.. Servírka při placení omluvně dodala, že jim nepřišel kuchař a dnes vaří pan šéf (zjevně původním zamětsnáním hlídač v tesku, podle úrovně jeho kulinářských dovedností).. Celkově hrozný zážitek umocnila ještě návštěva toalet za barákem venku- cesta lemovaná bordelem, vyřazenými lednicemi, špínou, na záchodě na podlaze vložky..
Po "obědě" jsme hladoví a otrávení dojeli až na Harasov, kde se děti chvíli rochnily v blátě a snažily se neumrznout ve vodě. Na zpáteční trase jsme se chtěli vyhnout nudným silnicím, takže jsme se vrátili k Pokličkám, odkud vede 5,5 km dlouhá cyklotrasa do Mšena lesem. Prvních půl kilometru Michal vozík vláčel za sebou blátem a dohadovali jsme se, jestli se vrátit nebo ne. Pak jsme vyjeli na příjemnou lesní cestu a frčeli dobrých 200 metrů za nejbližší zatáčku, kde jsme zapadli do koryta vymletého od nedávné průtrže mračen. Vrátit se už nemělo smysl. Další zhruba 3 kilometry jsme šli pěšky, dětičky se ve vozíku příjemně bavily, obzvlášť v okamžiku, kdy jsme se snažili podlézt napadané stromy.. Vyplazili jsme se nahoru do Bílek, ukradli z pole pár mladých kukuřiček, spadla jsem do ostružin, projeli kopřivami a za chvíli jsme už byli u babči.
Maximálně jsme ocenili jízdní vlastnosti našeho dvojmístného Croozeru - naprosto stabilní v jakémkoli prostředí, nikde jsme ho nepřeklopili, kola fungovala i zabořená do půli v bahně, externí odpružení se taky pořádně amortizovalo..
Jo a musím podotknout, že Michal zjevně není kompletní chlap - on totiž zvládá víc věcí najednou - táhnout vozík, povídat si s dětmi, odpovídat mě, hledat z kola houby a ještě sledovat, kde leží ve škarpě nějaký důchodce se srdeční slabostí (jednoho jsme zvedali a hledali jsme mu příbuzenstvo, tak to snad s dědou dopadlo nakonec dobře, když si jeho rodina naložila do auta).




Shrnutí
délka trasy: 24,5 km
pohodový čas: 6 hodin včetně oběda, koupání a vláčení vozíku lesem
náklady: oběd 330,- Kč
index NCD (netrénovaný cyklista s dětmi): 8/10 (nebýt té zničené lesní cyklostezky, hodnotila bych maximálně 5/10)

Hodnocení hospody U Sportovce, Kokořínský Důl
jídlo: téměř nepoživatelné, mastné, zřetelně menší váha
pivo: na ceduli Bažant, ve skutečnosti plzeň (dobrá, studená)
možnosti dětského jídla: žádné, palačinky jim došly
zařízení pro děti: žádné
cyklozařízení: orezlé rozbité stojany na kola
index DH/CH (dobrá hospoda/cyklohospoda): 2/10 (při snaze o maximální objektivitu bych kladně hodnotila pouze pěkný interiér (stejně jsme seděli venku), přítomnost stojanů na kola (byť rozmlácených) a nalezené hříbky, které jsem s dětma ulovila během čekání na jídlo)


Už máte svojí Google reklamu?

Zrovna jsem v televizi zahlédla kousek reklamy Google - Život je hledání. Říkala jsem si tak v duchu, jestli Google vůbec potřebuje reklamu, nestihla jsem pointu, tak jsem si ji našla na youtube a musím říct, že mě naprosto uchvátila. Tedy všechny tři reklamy vytvořené Googlem - příběh s vtipnou pointou je vytvořený pouze na základě reálných výsledků vyhledávání a možnostech zobrazení Googlu. A co je geniální - člověk si může vytvořit z šablony svůj vlastní googlí příběh. Po dlouhé době opravdu reklama, která mě pobavila a nadchla. Doporučuju ke zkouknutí a třeba i vytvoření vlastního příběhu (já tedy budu usilovně vymýšlet a třeba mě něco vtipného napadne, o co bych se mohla podělit)..

Tři Googlí reklamy - Život je hledání


2010/08/19

Myšlenka dne..

Zaznamenáno někde na diskuzi v souvislosti s povodněmi na Liberecku..

"Už od pátku prší a naše vláda s tím jako obvykle nic nedělá!!"

(smála jsem se jako blázen, vrátíme se zpět do socialismu a poručíme větru děšti :o))