Sněží sněží mráz kolem běží

Ve středu začalo sněžit a sněžilo až do čtvrtka dopoledne. V Libiši vyjel traktor s radlicí ve čtvrtek v 8 ráno, sníh odklidil ze silnice do vjezdů a na chodníky. Neposypáno, neposoleno. V novinách jsem četla, že pro obce je levnější vyplatit sem tam nějakou zlomenou nohu, než udržovat chodníky schůdné.. (dlužno říct, že v Libiši traktůrek chodník jednou protáhl, ale stihla se na něm vytvořit vrstva ledu, posypáno není, pokud to někdo před vlastním barákem neudělá dobrovolně).
Na Pražské si lidi vyjezdili koleje, kolem Hostína bylo protaženo bůhví kdy, silnice jsou pokryté uježděným sněhem, jediný posyp zajišťují pískaři, když jim něco za jízdy upadne z korby..
Silničáři zjevně spoléhají na to, že v neděli má být nad nulou a sluníčko, tak sníh na silnicích roztaje sám..
Ostatně, je nesmírně romantické pozorovat zimní třpytivou záplavu. Obzvlášť ze škarpy.

Lekce z biologie

Maminko maminko, podivej se co mam, to je chčáp!! Chčáp!!!!

Jak pracuje chlap

(situace: Michal vrtá skříňku, já se jdu napít nebo vysmrkat nebo už nevím prostě odcházím z pokoje..)

Kam deš???? Nechoď nikam!!!!!!!

Prooooč?

Protože potřebuju publikum!!!

Ženský a mužský element

Situace: děláme dětem v pokoji skříň..

Přijde Martínek: "Tatínku, co to děláš? Můžu ti pomoct vrtat?"

Přijde Aninka: "Tatínku, co to děláš? Špínu?"

Rrrrrrrrrrrrrrrrrrr

Včera Martínek řekl "kotrmelec" místo "kotlmelec". A dneska ráno u snídaně to několikrát zopakoval. Vypadá to, že "r" opravdu pochopil :o)

Zumbaaaaa

Při pohledu na špek přelézající přes zapnuté kalhoty jsem usoudila, že je potřeba někde vyhrabat a obnovit kondičku, kterou jsem mívala, než jsem začala posilovat akorát Martínkem a Andulkou (teda bicáky mi od porodu narostly, to je zase pravda..). Několik měsíců jsem uvažovala, co bych tak mohla dělat, až jsem narazila na plakátek, že v Neratovicích jsou hodiny Zumby - což je v podstatě hybrid mezi aerobikem, salsou, sambou, jazzem a hupsáním na místě.. Prostě od každého něco, geniálně marketingově zpracované a komerčně využité (Zumbu smí vyučovat pouze certifikovaní trenéři, na e-shopech naleznete nepřeberné množství zumbového oblečení a doplňků, DVD, hudby atd..). Přišlo mi to jako slušná forma pohybu, že bych mohla využít zkušenosti s latinou, není to nuda jako posilování a není to stereotypní jako aerobik.
Očekávala jsem, že na lekci přijde tak 5 lidí včetně lektorky - účast mě skoro vyděsila, sešlo se asi 50 účastnic všeho věku a různých postav. Každá měla s sebou flašku vody a ručník, velmi záhy jsem pochopila proč.. Lekce trvala hodinu, po prvních 3 minutách mě začalo pálit na hrudníku a píchat v boku, za dalších 5 minut se mi přilepil jazyk na patro, začala jsem mít mžitky před očima, potila jsem se jak dveře od chlíva (akorát ty přebytečný špeky jsem měla odporně studený) a natáhla jsem si stehenní sval..
Myslela jsem si, že si třeba tělo na nějakou taneční minulost vzpomene, ale šeredně jsem se spletla :o(((( Snad ještě větší problém než nedostatek kyslíku mi dělalo zkoordinovat ruce a nohy, cítila jsem se (a pravděpodobně i vypadala.. ) jak mentál. V úterý jdu znova, třeba se to poddá... A za měsíc budu štíhlá, krásná a plná energie ;o)

Svatomartinské 2010

Historie Svatomartinského

Svátek svatého Martina bývá s napětím očekáván nejen kvůli pranostice o bílém koni. 11. listopadu se totiž otevírají první láhve vína pocházejícího z podzimní sklizně. A pokud se mladé svatomartinské víno vyvede, znamená to, že bude kvalitní celý ročník.

Tradice svatomartinského vína se po staletí vyvíjela zcela svébytným způsobem, vycházejícím z koloritu českých zemí, především Moravy. Tady mladé víno získalo svůj název podle pravidelného otvírání a prvního ochutnávání v den sv. Martina, tedy symbolicky 11. 11. Jméno svatomartinské, spojené s vítáním nového vína se začalo užívat již na dvoře císaře Josefa II. Tehdy končila vinařům pracujícím u větších sedláků služba. V tu dobu byla již některá vína ve sklepě „vyčištěna“, a proto bylo zvykem ochutnat novou úrodu. Svatomartinské tak bylo vždy spjato s časem bohatého hodování a bujarého veselí. Odtud pochází dnes již tradiční spojení – svatomartinská husa se svatomartinským vínem. Toto období připadalo na dobu, kdy sklizeň již byla v bezpečí pod střechou a za dveřmi čekal klidný Advent spojený s předvánočním půstem. Příjemný zvyk dobrého jídla a pití přetrval do dnešní doby. Lidé v době vrcholícího podzimu rádi využijí příchodu mladého vína jako příležitosti pro pobavení a setkání s přáteli. Tradice svatomartinského vína je v České republice živá dodnes a zvolna se dostává také na Slovensko. Zásluhu má nejen vynikající práce vinařů, ale také propagace značky SVATOMARTINSKÉ, která garantuje vysokou kvalitu mladých moravských a českých vín.
Fakt, že zájem o svatomartinská vína roste dokládá stále větší poptávka. Zatímco v roce 2008 přišlo na trh asi 750 000 lahví s označením SVATOMARTINSKÉ, loni jich bylo již 1 100 000 (cca. 350 tisíc bílého, 300 tisíc růžového a 450 tisíc červeného vína). Dá se očekávat, že vzrůstající trend bude pokračovat i v následujících letech.

Toliko teorie z webu www.svatomartinskevino.cz. V praxi jsme vyzkoušeli Svatomartinské Svatovavřinecké firmy Réva Rakvice. Se vší úctou ke svatému Martinovi... byl to příšerný patok, trpký, nepitný, po jehož požití mě rozbolel žlučník.. Ale vzhledem k mému rozlišování vína na "červené-bílé-rose-dobré-hnusné" to nelze považovat za objektivní hodnocení.

Houby houby houbičky

Zrovna jsem našla v počítači fotky zářijové sklizně hub - letos opravdu rostly. Na fotkách jsme zrovna jen tak vyrazili s dětmi na Pokličky, zaparkovali u lesa a houby nás pomalu samy skákaly do můti bundy, až to chvílema byla otrava se pořád ohýbat, rostly skoro uprostřed cesty :o) Škoda, že takhle úrodné nejsou všechny roky, třeba taková houbová nádivka je lahůdka :o)))

Co se v mládí naučíš...

.. aneb Aninka krájí čmeláčkovi hlavu motorovou pilou...

Seveřanský Halloween 2010

Martínek před pár dny objevil ve skříňce v kuchyni nějaký marcipán, z čehož usoudil, že je potřeba, aby mu maminka upekla dort.. Takže jsem v sobotu večer upekla korpus, následně usnula u televize na gauči a do rána se dort dopekl a nazdobil (pečení je snadné.. :o)) ). Po ranním omatlání dortu na stůl dětičky absolvovaly cestu za pokladem - na papírech v obálkách měly nakreslené nápovědy, kde hledat další mapku a následně krabici s halloweenskými čokoládkami zakopanou do shrabaného listí na zahrádce. Skláním se před Martínkovou představivostí, protože některé obrázky bych nepoznala ani já sama, ač jsem je předtím vytvořila.. K obědu byla zelená bramborová kaše. Chuťově dobrá bez pachuti z potravinářské barvy, děti byly nadšené, já jsem měla tedy trochu problémy ji do sebe nasoukat :o) Pak děti s tetou Péťou matlali na zem a kuchyňskou linku těsto na štrůdl, tatínek vydlabal dýni a když se setmělo, vypustili jsme pár lampionů, z čehož jeden skončil na blízkém topolu..

Tak to byl v kostce náš Halloween..

Fotky

Pomůcka pro změnu času

Zrovna jsem zaslechla v televizi docela dobrou mnemotechnickou pomůcku na to, jak si zapamatovat posuny zimního a letního času...:

V zzzzzimě dozzzzzzadu, na jařřřřře dopřřřředu.

(Moje pomůcka je set-top-box, ten si čas aktualizuje i bez nápovědy..)

Myšlenka dne..

Otázka: Bude se ještě řešit odcházení od maturitních testů? Studenti to špatně nesli, že nemohou ani na WC.

Odpověď: U žádné obdobné zkoušky v Česku ani v zahraničí pravidla nepřipouštějí možnost, že žák opustí během zkoušky učebnu a má možnost se vrátit. je to zlaté pravidlo objektivního průběhu zkoušky. Nicméně je třeba uvést věci na pravou míru. Nikdo nezakazuje žákům odejít na záchod. Pouze se nesmí vrátit a ve zkoušce pokračovat.

(MS Dnes, sešit C7 - státní maturity, úterý 26. října 2010)

Mít právo dojít se vyčůrat nebo se napít vody ve škole považuju za naprosto samozřejmé. Ale je fakt, že to posuzuju podle sebe - za dobu čekání na státnice jsem šla čůrat 16 x, z toho 3 x jen za dobu, co jsem seděla na potítku (fakt jsem musela, nějaké luštění taháků cestou na záchod mě ani nenapadlo..). Kromě toho si dodneška pamatuju tu újmu, když mě ve školce nechtěli pouštět čůrat a já jsem se místo poledního spaní svíjela na matraci.. Ale zpět ke zkouškám..

Budeme vštěpovat žákům a studentům pěkně od začátku, že jsou to podvodníci a je potřeba je hlídat na každém kroku a že si mají tedy vymýšlet stále rafinovanější způsoby, jak podvádět a obcházet pravidla.. Už z principu...

Kultůra - Ať žije rokenrol!

Michal dostal lístky na nový muzikál Ať žije rokenrol! v pražské Broadwayi- dílko z pera Petra Jandy (hudba) a Karla Šípa (texty). Děj muzikálu je jednoduchý - na přelomu 50. a 60. let si do Čech pomalu prokousává cestu rokenrol jako protipól k adoraci kultury východního bloku. Tu zastupuje mladá svazačka Yvetta, jejím protikladem je proamerický zpěvák Ronny Konopásek, který se snaží české mládeži (a své lásce Yvettě) svou hudbu předložit jako jedinou možnou alternativu k tehdejší propagandě. Ronny svůj útěk od reality umocňuje alkoholem a drogami, skončí na psychiatrii a ve vězení, aby nakonec zemřel o několik desetiletí později v osamění a zapomenutý ve svém bytě, aniž by si široká veřejnost vzpomněla, že byl jedním z průkopíků rokenrolu v Čechách..
Tedy, o nějakém ději se v podstatě ani nedá mluvit, příběhy hlavních i vedlejších postav jsou naznačené, ale nemají pořádnou návaznost, dokonce ani příběh hlavní dvojice není dovyprávěný do konce.. Jednotlivé scény v tříhodinovém vystoupení se zdají být vystavěné s prioritou pobavit diváka za každou cenu parodováním absurdnosti tehdejšího systému - májový průvod, kulturní referent slintající nad sličnou sekretářkou, budovatelské písně, nablblí příslušníci... Což ale paradoxně vůbec není na škodu, přeci jen se radši chodím do divadla bavit než hluboce přemýšlet.
Písně a texty
Báječné, vtipné, nápadité, rockové. Romantické balady, tvrdé rekenrolové pecky i naprosto neuvěřitelné a žánrově nezařaditelné, přesto geniální kousky (třeba Já jsem cvok, ty jsi cvok).
Obsazení v pátek 24.10.2010
Ronny - Tomáš Beroun - výborný, a to jak zjevem, tak hlasem, široký rozsah, krásná barva hlasu i výraz, radost poslouchat :o)
Yvetta - Lucie Vondráčková - žádné překvapení, kromě roztomilého špulení pusinky a koulení očí nepředvedla naprosto nic, hlasově naprosto tuctová, některé rockové party zjevně nezvládala ani rozsahem, ani výrazem, kdybych si mohla vybrat, zvolím jakoukoli jinou alternaci
otec Yvetty - Andrej Hryc - coby spíše herec moc pěveckého prostoru neměl, ale jeho duet s Petrou Janů byl roztomilý
matka Ronnyho - Petra Janů - tady by se dalo vytknout snad jen to, že jí autoři nedali větší prostor se ukázat, hlasově se do muzikálu hodila jako nikdo jiný, ještě jsem čekala, že autor někde zařadí "Jedeme dál" :o)
Dr. Chvála - Michal Slaný - ani v podstatě nevím, jak zpíval, protože jsme se mlátili smíchy při jeho hereckých eskapádách, když představoval šíleného lékaře na psychiatrii
Evžen, Ronnyho manažer - Vilém Čok - celkem žádné překvapení, asi tam tak nějak patřil..
Policajti - pfffff, já fakt nevím, kdo je hrál a zpíval, ale pěvecky byli super.. :o((
Bareš - Vladimír Marek - prototyp ukázkového slizouna, opět jeho herectví přehlušilo jeho zpěv, jako u Dr. Chvály
Sekretářka - Michaela Zemánková - nádherný hlas, škoda, že nedostala jako zpěvačka větší prostor

Ač bych si lístky na tenhle muzikál asi nekoupila, rokenrol není moje krevní skupina a nečekala jsem od něj nic, byla jsem ve výsledku velmi příjemně překvapená, fakt jsem se bavila a nenudila jsem se. S klidem bych shlédnutí doporučila a kdyby zas dostal Michal lístky zadarmo, asi bych je nikomu nedala a zkoukla bych ho znovu.

(zdroj: oficiální web muzikálu)

Čaroděj Dobroděj

Tuhle jsem dětem zpívala kus písničky Čaroděj Dobroděj od Vaška Neckáře z alba Vašek vypravuje pohádky Františka Nepila, a protože jsem neuměla kromě refrénu skoro nic, našla jsem si ji na youtube. Na cédéčku jsem ji nikde nesehnala, ale měli ji na i-legalne.cz ke stažení za nějakých 140 korun, tak jsem neodolala.. Sobecky ne kvůli dětem, ale udělala jsem radost sobě.

Prostě mi písnička a celé album připomněly okamžiky strávené doma s Marťou, když jsme jako děti stonali v obýváku na rozloženém gauči, dělali si z polštářů hradby a pouštěli si na gramofonu s jehlou desky.. Vaškovy roztomilé pohádky patřily k těm nejoblíbenějším (ačkoli jsem zjistila, že bych ani jednu z těch úžasných pohádek nebyla schopná převyprávět, jediné, co si z nich pamatuju, jsou názvy a ten pocit, který ve mně vyvolávaly..).

To je všechno, nečekejte u tohohle příspěvku žádnou pointu.. :o)

Mlíko přímo od krávy

V Kralupech u teska instalovali mlékomat, provozovaný farmou HOLE. Na zprovoznění jsem se těšila, opravdu jsem měla zájem si kupovat čerstvé neupravené biomlíko přímo od vemene. (Mimochodem - při čepování mléka jsem zaznamenala pozoruhodný sociologický jev: K mlíkomatu jsem přišla sama, široko daleko nikdo, ale jak jsem strkala mince do automatu, srotilo se kolem mě asi 10 potencionálních zákazníků, kteří ze mě nespouštěli oči a bedlivě sledovali postup, ti bystřejší napodobovali moje úkony, tedy nákup lahve, strčení do dvířek a načepování mléka - návod je zřejmě málo blbuvzdorný a příklady prostě táhnou).
Po načepování jsem mléko nedočkavě ochutnala, ale výsledkem jsem byla poněkud rozčarovaná. Mlíko chutná úplně standardně jako z krabice, chuť je nevýrazná, řídká, vůně nijaká. Doma jsem ho dle pokynů výrobce převařila a hned napoprvé napekla na hrnec. Stejný poznatek jsem učinila i s druhým litrem, který jsem ohřívala na úplně malinkém plameni - výsledek totožný, mléko probublávalo, ale neutíkalo, škraloup veškerý žádný..
Mlíkomat byl pro mě opravdu velké zklamání, doufala jsem, že konečně budu moci dopřát dětem chuť stejného nefalšovaného mléka, jaé jsme pili ve Mšeně od Černých nadojené od krávy - bylo nasládné, husté, tučné, samá smetana, při vaření jsme čekali na stráži u hrnce a do utíkajícího mléka foukali, z vychladlého jsme sbírali centimetrový škraloup.. Tak nevím, možná krávy před 20 lety dojily tučnější mlíko nebo je teď krmí nějakými granulemi, co způsobí latexovou krabicovou chuť?? To už je lepší biomlíko od Olmy nebo našebio z Billy.. Možná vyzkouším automat jiného farmáře.
Nebo si pořídím krávu.

Proč se Pražáci stěhují na venkov..

"My jsme se přestěhovali na vesnici, protože mamina moc utrácela, tak jí tam táta koupil dům, protože tam se nedá moc nakupovat."....

Netřeba komentáře.. :o)

(Magazín Víkend MF Dnes, 21.10.2010, číslo 42, téma Co na to děti, odpověď osmiletého Jakuba na dotaz Proč se lidé z vesnice stěhují do města).

Až vyrostu, chci být...

Včera při hraní s legem Martínek prohlásil, že až vyroste, chce být rytířem.. Bude prý jezdit na Dandovi a bude mít meč. A bude bojovat proti bojovákům..

Předpokládám, že bude následovat potápěč, zvěrolékař a popelář...

Třiďte odpad, má to smysl..

.. aneb jak se na severu vozí plasty do kontejneru..

Policejní příručka

Shlédla jsem reportáž na TV Nova o příručce pro policisty, ve které jsou údajně nesmysly, které přece zná každé malé dítě. Některé reportáže TV Nova jsou opravdu stupidní, tahle ale doposud s přehledem vede, navíc doplněná rádoby vtipnými animovanými scénkami..

Autorům reportáže zjevně uniklo, že existuje zákon, který přikazuje zaměstnavateli zajistit pro zaměstnance takové pracovní podmínky, aby nedošlo k jejich ohrožení nebo zranění (Zákoník práce, část V. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci). Zaměstnavatel taky musí vytvořit kategorizaci rizik, kde všechna možná rizika klasifikuje a stanoví opatření. V naší firmě se rizik vyskytuje jen omezené množství, policajty v terénu ohrožuje několikanásobně víc faktorů.. I když se některá opatření jeví jako stupidní a známá i předškolákům. Ono je to sranda až do okamžiku, kdy se stane zaměstnanci nějaký úraz. A pak se po nedostatečné dokumentaci vozí jak příslušné úřady, tak toho může zneužít i zaměstnanec. Že si zlomil nohu v nártu, když mu na ní spadla paleta? Ale vždyť mu nikdo neřekl, že žabky nejsou vhodná obuv do skladu a že má mít kožené boty s pevnou špičkou... Rozdíl v tom mít nebo nemít zpracovanou BOZP je především v tom, kolik a zda vůbec bude muset zaměstnavatel zaplatit zaměstnanci za jeho úraz.

Po několika absolvovaných kontrolách ze strany různých úřadů sledujících bezpečnost práce a ochranu zaměstnanců a vzhledem k tomu, že se nějakou dobu BOZP zabývám, mi jakákoliv nařízení, příručky a předpisy stupidní nepřipadají, spíš naopak. A instruktážní video nebo názornou ukázku si lidi zapamatují snadněji, než 10 stránkový manuál - ověřeno na našich lidech v provozu..

Zaslechla jsem z televize zejména:

1) Opatřením proti zakopnutí je vhodná obuv a sledování cesty - a co je na tom jako divnýho nebo zábavnýho??? Když si policajt nabije hubu po uklouznutí v pantoflích, tak je to jeho blbost a nemůže očekávat kompenzaci ze strany zaměstnavatele. Naši lidi si berou na plac v létě sandály. Vědí to a jsou srozuměni s tím, že v případě, když jim na nohu spadne balík, tak se mají v tichosti odplazit a ošetřit ve své dovolené, jinak jim za porušení směrnice o BOZP a nepoužití předepsané ochranné obuvi hrozí okamžitý vyhazov..

2) Opatření proti zasažení bleskem - neschovávat se pod strom - že to ví každé malé dítě? A ví taky to, že primárně ho nemusí zabít spadlá větev, ale především proud, který projede kořeny do půdy v okruhu několika metrů od stromu..? Tuhle byl na koňské diskuzi dotaz jak se zachovat, když jezdce na koni zastihne uprostřed holé pláně bouřka. Autoři reportáže by se asi divili, kolik dospělých lidí by sice z koně slezlo a lehlo by si na zem aby nevyčnívali a nepřitahovali blesky, ale drželi by přitom svého stojícího koně za otěže, aby jim náhodou v bouřce neutekl...

3) Opatřením proti zranění zvířetem nebo hmyzem je nestrkat pazoury kam nemám a nedráždit zbytečně dobytek.. Kolik pražských dětí například vidělo živou krávu nebo ví, že beran před útokem pár kroků zacouvá?? Pokud zaměstnanec úmyslně vleze do ohrady krav s telaty a bude telata tahat za ocas, zaměstnavatel pak nemusí hradit pozůstalým kompenzaci za ušlapaného člena rodiny..

4) Ochranou proti zimě je teplé oblečení a nápoje - opět nechápu, co shledává reportér zábavným. Zátěž teplem a chladem je jedním z rizik, dokonce jsou předepsané i druhy nápojů a jejich minimální množství..

Perlička z našich vlastních předpisů: riziko únavy očí a boleti hlavy při práci se zobrazovacími jednotkami - opatřením je po každé hodině práce na počítači 5 minut koukat do zdi nebo z okna a kroutit očima..

Vysmívanou příručku o revitalizačních cvičeních jsem si prolétla a nijak blbá mi nepřipadá. Uvedené cviky jsou užitečné, i když.. přiznávám.. představa příslušníka v uniformě protahujícího si lýtkové svaly před zahájením udělování pokut za rychlou jízdu mi přijde mírně úsměvná.. :o)

TV Nova se zas jednou vyznamenala.. jsem zvědavá, jaké směrnice o BOZP mají například její terénní reportéři nebo kameramani.. vsadila bych se, že o moc odlišné od těch policejních nebudou..

Jde vaše zviřátko s módou?

Dlouhou dobu jsem považovala diamantové přívěšky na obojek, barevné oblečky, botičky na tlapičky a lak na drápky za největší úchylnost páchanou na ubohém zvířeti, nicméně jsem zjistila, že jsem dost nemoderní. Teď totiž frčí zvířecí paruky!! Vyrábí se v mnoha barvách, délkách, velikostech a stylech pro pejsky i kočičky. Jejich nošením zvíře vyjdařuje svou stylovost a dobrý vkus v módě.. Paruku můžete pořídit za pár dolarů třeba na E-bay.. To by mě zajímalo, co by mi na podobný módní výstřelek řekla Anetka (na červený svetřík se sobem loni o vánocích, co jsem na ni narvala, se koukala teda dost nevraživě.. až najdu fotku, přihodím ji)..

Jak si zvednout krevní tlak..

Přišel nám do schránky Středočeský magazín, tak jsem se do něj se zájmem začetla na záchodě a po pár prolétnutých stránkách jsem se docela rozčílila. Ještě, že mi ráno před odběrem krve naměřili tlak 90/70, takže se to docela kompenzovalo.. Středočeský magazín je totiž, jak jsem později zjistila, plátek vydávaný Středočeským krajem, zjevně vytvořený na objednávku MUDr. Ratha na jeho soukromou propagaci. Na každé stránce je alespoň jednou vyfocený s patřičně oslavným komentářem co kde zařídil, zajistil, zachránil a kde přestříhnul pásku. Proloženo napadáním ODS za veškerá příkoří páchaná na Středočeském kraji bývalým vedení... Dlužno podotknout, že MUDr. Rath má skvěle zvládnuté PR, dokáže se včas objevit a vyfotit na správném místě, přivlastní si všechny úspěchy a neúspěchy elegantně hodí na někoho jiného.. Za celý časopis jen pár věcí, které mě zarazily:

1) Přestavba kolínské nemocnice - ano, článek jen tak okrajově přiznává, že přestavba je dlouhodobou záležitostí Středočeského kraje, ale dokončení některých pavilonů připadlo na letošek, takže je to pochopitelně zásluha současného hejtmana..

2) Nemocnice v Brandýse n. L. - článek hovoří o naprosto otřesném stavu nemocnice, budovy na spadnutí, nedostatek personálu. A kdo za to může? Bývalý hejtman z ODS a prodej nemocnice soukromému subjektu.. Před pár lety jsem vezla tchýni k doktorovi právě tam, to byla ještě nemocnice krajská, a - překvapení - budovy na spadnutí, nedostatek personálu. Kromě porodnice si nepamatuju, že by tam něco fungovalo, nepamatují si to ani pamětníci..

3) ODS a fotovoltaická elektrárna u Mělníka - vinou, jak jinak, ODS, byla vybudovaná fv. elektrárna na orné půdě nejvyšší bonity u Nové Vsi, místo aby ji nechali postavit v bývalém vojenském prostoru v Milovicích.. Tedy, nejsem si jistá, kolik institucí musí schvalovat stavbu elektrárny, ale docela bych pochybovala, že to závisí na jednou razítku od krajsého ředitelství ODS.. Předpokládám, že schválení takového projektu závisí mimo jiné na povolení od Ministerstva lesů, vod a strání, KÚ, úřadu pro energetiku, povolení obce atd. atd. a určitě to netrvá pár dní, ale spíše pár měsíců, spíše let. Shodou okolností byla v MF Dnes reportáž o fotovoltaice, kde se rozebíral i vznik zákona na podporu "zelené energie".

Ve zkratce:

• listopad 2003 - vláda V. Špidly (ČSSD) schvaluje návrh zákona o podpoře "zelené energie"
• březen 2004 - stejná vláda schvaluje 8 % hrubé spotřeby elektřiny z obnovitelných zdrojů do roku 2010
• únor 2005 - poslankyně I. Šedivá (ČSSD) navrhuje, aby výkupní ceny "zelené energie" mohly klesat o max. 3 % ročně, návrh prošel
• leden 2006 - výkupní cena "zeleného proudu" stoupla dvojnásobně
• 2008 - podíl obnovitelných zdrojů stoupná na 13 % do roku 2020, s podporou vlády Mirka Topolánka (ODS), ceny technologií klesají, stabilní výkupní ceny ale mají provozovatelé zajištěné na 20 (!!!) let předchozí vládou
• únor 2010 - ČEZ s okamžitou platností zamítá další žádost na připojení do sítě, včetně solárních panelů k ohřevu vody instalované na rodinných domech
• duben - srpen 2010 - nová vláda snižuje výkupní ceny, stanovují se nové limity na zelený proud.

Tedy celý boom se solární energií vznikl za vlády ČSSD, ať se to Dr. Rathovi líbí nebo ne..

Časopis byl ukončený kritikou deníku MF Dnes, která údajně schválně stříhá skupinové fotky, aby se tam Rathův obličej ani jiní levicoví politici neobjevili.. No, co na to říct...

Martínek poprvé ve školce

Včerejší rozhovor mezi maminkou a Martínkem:

Maminka: Martínku, zítra jdeš do školky, těšíš se?

Martínek: Ano!

Maminka: A to se ti nebude stýskat? Budeš tam sám, BEZ MAMINKY (doplněno významným pohledem..)..

Martínek: Neboj se maminko, dyť si pro mě zas přijdeš..

Maminka: Tak víš co, já si tě nechám doma, jo?

Martínek: Nénéné, maminko, já musím do školky, musim se naučit moc věcí!!

Maminka: A co se musíš broučku naučit?

Martínek: No přece stát na hlavě!!

Dnes v 8 nastoupil Martínek poprvé do školky, jen na hodinku na aklimatizaci, vůbec nebrečel a ani se mu nechtělo domů.. Ano, přiznávám, jeho reakce ve stylu věšení se mamince na nohu a řev, že maminku neopustí, by mě zahřála u srdce.. nějak se musím začít smiřovat s tím, že z něj roste velkej samostatnej chlap.. :o(((

Pár fotek

Aninky druhé narozeniny

Se zpožděním přidávám pár obrázků z Aninčiných druhých narozenin.

U příležitosti druhých narozenin Aninka měří 93 cm a váží 12,9 kg. Je strašně ukecaná, pamatuje si spoustu básniček a písniček, šlape si na jazyk při vyslovování "š" (mysssssss), chodí sama na záchod, sama se svlíkne a občas si i něco sama oblíkne, umí udělat komín z lega, tvrdí, že umí plavat (ve skutečnosti plave jako cihla) a pořád ještě odmítá opustit svojí růžovou bundu, na které je závislá už od vánoc..

Další fotky

Cyklovýlet Máchovým krajem

8. července jsme si naplánovali cestu kolem Mácháče. Cyklotras je tam hodně v různých délkách až k Bezdězu, byli jsme ale omezení tím, že jsem musela být v 6 v Praze u doktora, tak jsme nakonec vybrali jen 15 kilometrů kolem samotného Mácháče. Autem jsme dojeli do Doks, zapřáhli a vyjeli. Brali jsme to od hlavního parkoviště doleva po značené cyklotrase, která vedla příjemnou asfaltkou lesem, pak se ale napojila na silnici vedoucí přes Staré splavy okolo jezera, což se nám nechtělo, tak jsme vjeli do lesa a pokračovali po turistické značce. Cesta byla nádnerná, na to, že není dělaná pro cyklisty byla sjízdná, široká, sice sem tam kořen, ale jinak paráda. V lese to krásně vonělo (...kde borový zaváněl háj...), sem tam hrdlička, úchvatný pohled na jezero.. se nedivim, že Mácha byl tak nadšený, my jsme byli taky. Celá cesta nám trvala jestli hodně tak 2 hodiny, a to jenom proto, že jsme každou chvilku stavěli a kochali se :o)

A protože jsme to zvládli tak rychle, zašli jsme asi 2 hodinky na pláž. Byl všední den, takže byla i přes nádherné počasí skoro prázdná, o víkendu bych to neriskovala. Fakt jsme strávili příjemný den, určitě se sem zas vrátíme.

Fotogalerie

Shrnutí:

délka: 14,9 km

pohodový čas: samotná jízda by se dala zvládnout tak za hodinu a půl, jinak i s koupáním 5,5 hodiny

náklady: vstupné na Mácháč 2 x 50,- Kč, oběd a nanuky asi 300,-

index NTC (netrénovaný cyklista s dítětem): 4/10 (počítáno na turistické, nikoli cyklostezce)

Mapa:

Cyklovýlet Prahou křížem krážem

Na začátku byl článek v MF Dnes na téma cyklovýlety. Vystříhla jsem si trasu "Ze Stromovky ke zřícenině Baba" a přilepila na ledničku, že se hodí.. Což nastalo v sobotu 31. července. Podle popisu autora trasa vypadala idylicky (minimálně pro ty, co nemají představu o rozloze Prahy a propojení jednotlivých městských částí..). Mapu jsem nevzala, na co taky, že jo, když to bylo tak hezky popsané..

Autem jsme dojeli k Výstavišti. Okruh začal ve Stromovce - a taky po pár minutách jízdy skončil, když jsme dojeli k restauraci Vozovna, před kterou je vybudované naprosto luxusní dětské hřiště. Dali jsme si aspoň po ránu kafíčko a děti střídaly prolézačky.. Když jsme dětičky asi po hodině servali z houpačky, pokračovali jsme dál Stromovkou. Mimochodem, nedivím se, že tam Pražáci jezdí trávit volno. Stromovka je perfektně upravená, dají se tam najezdit kilometry po cyklotrasách, bruslotrasách nebo koňotrasách nebo chodit pěšky a válet se na trávníku.. Průjezd Stromovkou trval tak 20 minut, míjeli jsme Rudolfovu štolu, zbořeninu Šlechtovy restaurace a Místodržitelský letohrádek. Dále autor článku mluvil o tom, že pojedeme po břehu Vltavy až pod romantickou zříceninu Baba.. No jo, ale na konci Stromovky žádná cedule "břeh Vltavy" nebyla.. Naštěstí jsme potkali milého ochotného tatínka cyklistu, který nám trasu vysvětlil.. Po břehu jsme dojeli k plavebním komorám na Podbabě, "romatická zřícenina" ovšem byla nad námi na kopci a nebylo z ní vidět nic, stejně nestojí za to se k ní drápat, jsou to ve skutečnosti jen 3 pobořené zdi :o( Pokračovali jsme směrem do Šáreckého údolí, kde jsme sice jeli po silnici mezi vilami, ale auta tam nejezdila a prostředí je to pro bydlení nádherné (když pominu, že 80 % vilek mělo při povodních vodu až na půdě..).

Ze Šáreckého údolí jsme po chvilce bloudění lesem kolem Šáreckého potoka vyjeli na Jenerálku a hnusným táhlým kopcem do Nebušic, kde už byl čas někde dát oběd.. Celkem mě překvapilo, že ve vesnici takhle blízko Prahy a plné nových redidenčních bloků se není kde pořádně najíst, nakonec jsme zvolili restauraci U Ády, protože tam měli venkovní posezení, stojany na kola a hlavně dětské hřišťátko..

Po obědě jsme zkoušeli pokračovat podle popisu v článku, ale označení cyklotras bylo pro nás bez mapy naprosto zmatené (vim houby, jestli Džbán je směrem do Vokovic nebo Střešovic..). Zachránila nás džípíeska co mám na Nokii s volbou tras pro pěší.. sláva sláva sláva, byli bychom bez mapy beznadějně zabloudili někde na periferii.. Trasa vedla Divokou Šárkou, což je fakt krásná oblast a potokem a skálami, ani by člověk neřekl, že je pořád v Praze.. Míjeli jsme koupaliště Divoká Šárka, ale protože v článku byl napsaný Džbán, pokračovali jsme až tam. Na Džbán je vstupné neskutečně přemrštěných 50 korun za osobu, výšku Martínka jsme zapřeli (do 100 cm zdarma). Ze strany od Šárky je pláž vyhrazená pro nudisty, normální část je vzdálená ještě nějaký ten kilák. Džbán nás dost zklamal, veškeré budovy a zařízení je zchátralé, skokanské můstky a klouzačky bych řekla že až životu nebezpečné (samozřejmě jsou zavřené, což ale puberťáky evidentně láká), voda samé bláto a bordel, byl tam kiosek, kde by se člověk bál, že chytne týfus... Aspoň měli posekaný trávník.. Džbán teda už nikdy, leda bychom se dali na nudismus, podle toho, jak velká část pláže byla nahatci obsazená je Džbán zřejmě pro vyznavače naturismu dost populární. Aspoň jsme dali zmrzlinu, vymáčeli děti a zkoušeli vymyslet, jak domů. Podle článku v novinách bychom měli jet přes Veleslavín a Střešovice a Letnou do Holešovic, což se nám ale zdálo dost krkolomné, dlouhé a ve vedru úmorné, chtěli jsme co nejdřív domů (resp. zpět do Stromovky na pivo a prolézačky do Vozovny), podle GPS jsme zkusili risknout Evropskou a projet zpět k řece. Po celé Evropské je parádní upravená cyklostezka, naprosto bezpečná, jeli jsme 3,5 kilometrů z kopce bez práce :o)

Ve Vozovně jsme si dali konečně to pivo - zamilovali jsme se do Hoegaardenu (lehký, se zajímavou chutí a v krásné sklenici). No a hurá domů, příště, až bude 35 ve stínu, zůstaneme radši doma na zahrádce :o)

1. poučení na konec: bez cyklomapy příště ani ránu

2. poučení na konec: nevěř reportérovi

Fotogalerie

Shrnutí

délka trasy: podle autora 23 km, v reálu s blouděním a změnou části trasy 29,6 km

pohodový čas: asi tak 7 hodin se spoustou zastávek, obědem a koupáním

náklady: oběd cca 500,-, pivo a kafe cca 200,- vstupné na Džbán 100,-

index NCD (netrénovaný cyklista s dětmi): 3/10 (Praha investovala do cyklostezek miliony a je to vidět, trasy jsou označené, upravené a bezpečné, i když vedou kolem rušných silnic)

Hodnocení restaurace U Ády

jídlo: hospodský výběr i chuť, neoslní, neurazí

možnosti dětského jídla: speciální žádné, ale dá se něco vybrat z lístku pro dospěláky

zařízení pro děti: pískoviště s prolézačkou

cyklozařízení: stojany na kola a dost místa i na parkování vozíku

index DH/CH (dobrá hospoda/cyklohospoda): 4/10 (prostředí průměrné, jídlo průměrné, ceny vysoké vzhledem ke kvalitě jídla, obsluha milá, příště už bych tam nešla)

Hodnocení restaurace Vozovna

jídlo: nevím, nejedli jsme tam, ale co nosili na okolní stoly vypadalo velice lákavě

pivo: několik druhů, zkoušeli jsme Hoegaarden (vynikající)

zařízení pro děti: hned vedle je obrovské dětské hřiště

cyklozařízení: nejspíš mají nějaké vlastní stojany, ale většina cyklistů parkovala prostě pod stromem

index DH/CH (dobrá hospoda/cyklohospoda): 6/10 (přívětivé prostředí, milá obsluha, pivo a kafe dobré, ceny průměrné pražské, určitě se rádi vrátíme a příště jídlo zkusíme - třeba pak budeme hodnotit ještě výš)

Jak ideálně spát? Sám a v neustlané posteli

Četla jsem v novinách u babičky v Kralupech (Právo, 12.8.2010) zajímavý článek, který by bylo škoda nechat zrecyklovat v kontejneru na tříděný odpad, takže z něj přidávám shrnutí. Článek byl zveřejněný v sekci Věda, autor Alexandr Petrželka.

Hlavně sám!

Noci strávené v manželském loži mají neblahý vliv na kvalitu spánku. Lidi totiž nebyli vyvinutí k tomu, aby se po nocích k někomu tulili, ale naopak, aby si sami někam zalezli a v klidu čerpali síly po lovení mamutů.. Ono je poměrně únavné se neustále s někým dohadovat, čí půlka postele je větší, poslouchat cizí zvuky nebo nechat do sebe kopat - ubírá to drahocenné minuty noční regenerace.. Podle průzkumů je spánek kvalitnější a více osvěžující za předpokladu, že spící osoba sdílí celou postel sobecky sama. Oddělené ložnice tedy nejsou důkazem rozvodového řízení, ale logickou snahou manželů se pořádně vyspat. O kočce šlapajících spícímu na hlavu a usilovně mu oblizujících ruce článek nemluvil, tak předpokládám, že ji mám z ložnice vykopnout společně s manželem..

Ustlanou postelí k astmatu

Chcete-li se do budoucna vyvarovat dýchacích potíží, vykašlete se na stlaní postele. Pod peřinou je během noci totiž krásně teploučko a vlhkoučko, což po ráno pečlivým uhlazeným přikrývky nebo nacpáním dek do peřiňáků parádně zakonzervujete a roztoči a jiné brebery mají ideální živnou půdu pro nerušené množení. Když deku je tak rozhodíte a necháte ji i matraci přes den vydýchat, stačí vyschnout a většina roztočů pochcípá.. Babičky věděly, proč nechávat peřiny vystavené v okně na sluníčku..

Jít spát, to už dávno není jen tak si lehnout a zavřít oči - je to hotová věda!

Cyklovýlet Mšeno - Harasov a zpět

Neděle slibovala příjemné počasí - poslední letošní letní teploty - takže byl cyklovýlet jasnou volbou. Z nedostatku inspirace jsme si řekli, že pojedeme do Mšena autem a něco už vymyslíme. Martínek to vyřešil za nás, když vyslovil návrh "jet k tý velký vodě jak se tam koupou motorky" (neboli na Harasov, kde Martínek zahlédl onehdá parkovat asi 20 chopperů). Nakonec, proč ne, trasa to není zvlášť náročná, Kokořínským údolím se jezdí příjemně a koupání v odpoledním parnu taky přijde vhod..

Vyrazili jsme klasicky - Debří, vydrápat se k hájovně, dolů do Ráje, na rozcestí vlevo, kolem Pokliček a pak už žádná zrada není. Cestou jsme měli naplánovaný oběd, tak jsme zastavili v hospodě U Sportovce v Kokořínském Dole (tedy jen proto, že jsme si spletli umístění prověřené restaurace U báby Śubrový, o které jsme si mysleli, že je až za Harasovem, což by děti už vzhůru nepřežily, ve skutečnosti byla jen pár desítek metrů za Sportovcem..). Venku to pěkně vonělo z udírny. Návštěva téhle hospody mě inspirovala k založení nové statistiky - Hodnocení hospod/cyklohospod. Zážitek byl totiž naprosto otřesný - zaprasená dlažba pod lavicemi venku, neskutečně pomalá obsluha (které i při obsazenosti pouhými dvěma dalšími lidmi trvalo všechno věčnost), hnusné jídlo (z mého sýru tekl olej, Michalovo maso bylo oproti jídeláku poloviční), nic pro děti neměli (objednané palačinky jim došly), vše hooodně vlažné, ale aspoň to děti mohly hned jíst.. Servírka při placení omluvně dodala, že jim nepřišel kuchař a dnes vaří pan šéf (zjevně původním zamětsnáním hlídač v tesku, podle úrovně jeho kulinářských dovedností).. Celkově hrozný zážitek umocnila ještě návštěva toalet za barákem venku- cesta lemovaná bordelem, vyřazenými lednicemi, špínou, na záchodě na podlaze vložky..

Po "obědě" jsme hladoví a otrávení dojeli až na Harasov, kde se děti chvíli rochnily v blátě a snažily se neumrznout ve vodě. Na zpáteční trase jsme se chtěli vyhnout nudným silnicím, takže jsme se vrátili k Pokličkám, odkud vede 5,5 km dlouhá cyklotrasa do Mšena lesem. Prvních půl kilometru Michal vozík vláčel za sebou blátem a dohadovali jsme se, jestli se vrátit nebo ne. Pak jsme vyjeli na příjemnou lesní cestu a frčeli dobrých 200 metrů za nejbližší zatáčku, kde jsme zapadli do koryta vymletého od nedávné průtrže mračen. Vrátit se už nemělo smysl. Další zhruba 3 kilometry jsme šli pěšky, dětičky se ve vozíku příjemně bavily, obzvlášť v okamžiku, kdy jsme se snažili podlézt napadané stromy.. Vyplazili jsme se nahoru do Bílek, ukradli z pole pár mladých kukuřiček, spadla jsem do ostružin, projeli kopřivami a za chvíli jsme už byli u babči.

Maximálně jsme ocenili jízdní vlastnosti našeho dvojmístného Croozeru - naprosto stabilní v jakémkoli prostředí, nikde jsme ho nepřeklopili, kola fungovala i zabořená do půli v bahně, externí odpružení se taky pořádně amortizovalo..

Jo a musím podotknout, že Michal zjevně není kompletní chlap - on totiž zvládá víc věcí najednou - táhnout vozík, povídat si s dětmi, odpovídat mě, hledat z kola houby a ještě sledovat, kde leží ve škarpě nějaký důchodce se srdeční slabostí (jednoho jsme zvedali a hledali jsme mu příbuzenstvo, tak to snad s dědou dopadlo nakonec dobře, když si jeho rodina naložila do auta).

Fotogalerie

Shrnutí

délka trasy: 24,5 km

pohodový čas: 6 hodin včetně oběda, koupání a vláčení vozíku lesem

náklady: oběd 330,- Kč

index NCD (netrénovaný cyklista s dětmi): 8/10 (nebýt té zničené lesní cyklostezky, hodnotila bych maximálně 5/10)

Hodnocení hospody U Sportovce, Kokořínský Důl

jídlo: téměř nepoživatelné, mastné, zřetelně menší váha

pivo: na ceduli Bažant, ve skutečnosti plzeň (dobrá, studená)

možnosti dětského jídla: žádné, palačinky jim došly

zařízení pro děti: žádné

cyklozařízení: orezlé rozbité stojany na kola

index DH/CH (dobrá hospoda/cyklohospoda): 2/10 (při snaze o maximální objektivitu bych kladně hodnotila pouze pěkný interiér (stejně jsme seděli venku), přítomnost stojanů na kola (byť rozmlácených) a nalezené hříbky, které jsem s dětma ulovila během čekání na jídlo)

Už máte svojí Google reklamu?

Zrovna jsem v televizi zahlédla kousek reklamy Google - Život je hledání. Říkala jsem si tak v duchu, jestli Google vůbec potřebuje reklamu, nestihla jsem pointu, tak jsem si ji našla na youtube a musím říct, že mě naprosto uchvátila. Tedy všechny tři reklamy vytvořené Googlem - příběh s vtipnou pointou je vytvořený pouze na základě reálných výsledků vyhledávání a možnostech zobrazení Googlu. A co je geniální - člověk si může vytvořit z šablony svůj vlastní googlí příběh. Po dlouhé době opravdu reklama, která mě pobavila a nadchla. Doporučuju ke zkouknutí a třeba i vytvoření vlastního příběhu (já tedy budu usilovně vymýšlet a třeba mě něco vtipného napadne, o co bych se mohla podělit)..

Tři Googlí reklamy - Život je hledání

Láska z Paříže

iNováček

Na cestě

Myšlenka dne..

Zaznamenáno někde na diskuzi v souvislosti s povodněmi na Liberecku..

"Už od pátku prší a naše vláda s tím jako obvykle nic nedělá!!"

(smála jsem se jako blázen, vrátíme se zpět do socialismu a poručíme větru děšti :o))

Martínek dneska poprvé na kole

Když to nejde po dobrém, vemte si větší kladivo.. ve smyslu tohoto rčení Martínek vyndával přídavné kolečko od kola z mříže kanálu. Mříž vydržela, kolečko se zlomilo v půli (mimochodem, to je teda pěknej šmejd, co kdyby se dítěti zlomilo za jízdy????). Tak jsem mu slíbila, že mu koupím a namontuju nový, ale jeho zklamání ze zkažené jízdy na kole bylo tak velké, že Michal nevydržel, odmontoval i druhé kolečko a jal se Martínka učit jezdit bez nich na jednostopém vozidle, aby jako už nový nepotřeboval. Martínek to normálka pochopil asi za 30 metrů!! Naučil se za pár jízd rovnou i zatáčet, otáčet se, rozjíždět a brzdit. Jsem na něj strašně hrdá, je mooooc šikovnej :o))) Respektive je to malej šmejd, protože spoustu věcí umí, ale nepřizná to...

Fotogalerie

Myšlenka dne...

Neplýtvej energií na chvíle radosti a příjemného očekávání. Bude ti pak chybět ve chvílích porážky a naprostého zoufalství..

Hurá, Aninka už umí chodit sama na záchod!!!

Včera konečně Aninka sama iniciativně zkonstatovala, že odchází na záchod a následně vykonala celou potřebu. Teda chodit kompletně na záchod umí už aspoň měsíc, ale teď k tomu přidala ještě i náležité okomentování, aby ji všichni mohli dostatečně chválit :o)
Ještě odbouráme plíny přes noc.. Od narození pročůrala a prokakala plínek za cca 20.625,- Kč..

Aninka a Martínek - k zapamatování

Dne 4.6. došlo k dvěma zásadním událostem:
1) Martínek řekl zřetelně "r" (ve slově "prdel" a "prochází"), což bylo sice prozatím spíš náhodné, ale je to jistý náznak toho, že si do budoucna nebude šlapat na jazyk.
2) Aninka chtěla, aby ji taky někdo pochválil, tak sice neřekla nic, ale sama udělala kotrmelec :o))

Martínka 3. narozeniny

Sice trošku pozdě, ale přece.. Martínkovy narozeniny obrazem..

Fotogalerie

Cyklovýlet 3 - Bášť, 9.5.2010

Protože domácí meteostanice "domeček s panáčkem a panenkou" hlásila na dnešní den pěkné počasí (tss, meteopress kecá, venku byla panenka, takže pršet zaručeně nebude..), vyrazili jsme na cyklovýlet. Výchozí stanicí byla Libiš, což samo o sobě omezuje případné cíle - v příjemně dojezdné vzdálenosti nějakých 25 km doromady tam a zpět totiž není nic, co by stálo za to se tam vláčet, případně co bychom už neměli zkouknuté.. Nakonec jsme vyrazili do Baště, kde je středověká hospoda. Vyrazili jsme ve složení Michal + vozík + obě dětičky + batoh s nákladem a já pouze s kolem (rozdělení zátěže považuji za adekvátní..).
Trasa tam: Libiš - Kojetice - Předboj - Bašť. V Předboji je krásný rybník, kde se zrovna mrskali obří kapři (pozn. - povolenky prodává místní úřad). Do Předboje vede táhlý kopeček, což je ale jediný zátěžový úsek na trase. V hospodě jsme si objednali česnečku (30,- Kč, výborná), středověkou obíračku (350 g, 165,- Kč, kuřecí křidýlka a stehýnka, prasečí žebra) a pečené koleno s křenem (asi tak kilo, 216,- Kč). Jenom té obíračky bylo pro 4 lidi, takže jsme pořádný kus kolena nechali zabalit s sebou. Obíračka byla slušná, maso chuťově spíše mdlé, ale dobré a čerstvé, koleno bylo vynikající. Hostinec mě nikterak neuchvátil, interiér byl pěkný, ale strašně stylově nesourodý a přeplácaný, číšník neměl ani středověkou halenu, ale zato tam měli obrovského papouška Pepu. Venku mívali dětské hřiště, pokud si pamatuju, teď tam nebylo nic, tak děti aspoň nosily kamínky z parkoviště..
Obloha začala vypadat hrozivě, tak jsme radši po obědě hned naložili děti a vyrazili domů.
Trasa zpět: Předboj - Horňátky - Byškovice - Libiš. Dolů z Horňátek je šílená cesta samá díra.
Dětičky to zalomily už v první zatáčce za Baští. Domů to svištělo skoro samo. U Předboje jsem dostala žihadlo do levého stehna hned u sedla a hned na to do ruky. Koukám, Michal staví kolo a intenzivně si tře příslušné oblasti, na "žihadla" si stěžoval taky. Žádný hmyz to nebyl, normálka jsme dostali elektrickou ránu - nad námi totiž právě procházely dráty vysokého napětí. Doma jsem hned koukla na web a zjevně je to normální - viz úryvky z diskuze, které mě zaujaly a vysvětlují zmíněný jev:

http://www.nakole.cz/diskuse/508-staticka-elektrina.html

Vysvětlení 1) pro studenty FEL: "Nabízím model 1. řádu. Řekněme, že jsou ty dráty 10 m nad zemí. Tak si představ deskový kondenzátor s plochou desek 1 m2 (to by mohl být řádově půdorys člověka na kole) a s vzdáleností desek 10 m. Pro vzduchové dielektrikum vychází kapacita 0.89 pF. Pro střídavý proud 50 Hz je jeho kapacitance (zdánlivý odpor) 3.6 Gohm, takže při napětí 440 kV jím teče proud 0.12 mA. To není zrovna málo, to člověk ucítí."

Vysvětlení 2) pro normální smrtelníky: "Můžu tě ujistit, je to naprosto normální jev. Rozhodující je hlavně výška drátů 400kV, od určité výšky se pole vodičů navzájem ruší a jev zcela zmizí. Mě se to stává každý den na cestě do práce. Jelikož na kole sedím izolovaně, nabíjím se na jiný potenciál než kolo samotné a dochází k přeskokům. Osvědčený způsob, jak tomu předejít: Po celou dobu projíždění pod dráty se dotýkat prstem kovové části, např. brzdové páky (za předpokladu, že je vodivě spojená se zbytkem kola). Potom výboj nemá šanci. Ještě zajímavá věc - když jedu potmě, můžu nechat přeskakovat fialové jiskry mezi prstem a brzdovou pákou. V létě je to častější jev, protože dráty se vlivem teploty prohnou možná i o metr.

Vida vida, netušila jsem, že cyklistovi hrozí úraz elektrickým proudem..

Jo a počasí bylo krásné, bouřka začala až večer.

Shrnutí:
délka trasy: 20 km
pohodový čas: 4 hodiny včetně zastávky na oběd
index NCD (netrénovaný cyklista s dítětem): 2/10
náklady: oběd ve Středověkém hostinci Bašť 500,- Kč

Fotogalerie

Aninka - pár milníků k zapamatování

Protože určitě zapomenu za pár let, jak byla Aninka geniální a co kdy začala provádět, píšu si pár věcí kdy se zhruba staly..:

Shrnutí z prohlídky v 18 měsících v prosinci:

váha: 12,13 kg

výška: 87 cm

Ačkoli ručičky a nožičky se jí protahují a tělíčko dostává tvar, dominuje u ní pořád žabí břicho :o)

Zhruba od března 2010 čůrá přes den do nočníku místo do plíny. Pouze čůrá, ostatní potřeby tvrdošíjně vykonává do kalhotek..

Od stejné doby umí zazpívat písničku "Sluníčko sluníčko", a to v následující verzi:

suníčko suníčko papáníčko,

sedíš tu césty tane netéští záááájéééédééééé

kopil v Kladlani, ani neíš akto šimá po dani

kovky poetí (další verš je nahrazen třepáním ručičkama nad hlavou ve smyslu "do nebe či do Stromovky"

hádej hádej potšetí

nevím nemám dáááánííííí

počkej daní

zaviličku itymaý popeto

nevátí se

tak je to

tátátátá ta ta

Co ještě umí k 9.5.2010 a co je hodno zapsání:

• umí krutiprtku
• na jakoukoli hudbu tancuje
• otvírá si sama dveře
• když chce, umí se bleskově celá svléknout včetně plíny
• konečně se umí odrazit oběma nohama současně na motorce
• je strašně ukecaná a výčet všech jejích slov by zabral minimálně 4 Ačtyřky, okomentuje všechno a na všechno se ptá
• je celkem pohybové střevo, ale za jídlem je schopná precizně vyšplhat kamkoli, aniž by se u toho přerazila
• umí se sama najíst lžící i vidličkou
• vydrží koukat na celou pohádku (Zlatovlásku..)
• sama si umí umýt celé tělo včetně hlavy

K tomu to datu má na hlavě zhruba tolik vlasů, jako když se narodila. Můj sen o kudrnaté holčičce s copánky se pomalu, ale jistě, rozplývá...

Češtinské ořišky aneb Hříchy pro šíleného korektora

Když jsem zadávala na Aukro dupačky, nebyla jsem si na moment jistá, jestli se píše správně "nožičkama" nebo náhodou "nožičkami".. Ano, přiznávám, v primě sedmiletého gymnázia jsem opravdu napsala do písemky bez uzardění "s modrými očmi" a dodnes mi skloňování nožiček, ručiček, uší, očí apod. nepřirostlo k srdci.. Přítel Google mi na dotaz "nožičky+skloňování" vyplivnul článek, který si dovolím celý překopírovat. Zjistila jsem, že jsem naprostý češtinský ignorant :o(((((

Zdroj: www.eurotisk.cz (http://www.eurotisk.cz/index.php?id=17,34,1,1,1,0)

OŘÍŠKY VE SLOVNÍKU

Hříchy pro šíleného korektora - oříšky v našem slovníku

Toto putování do říše jazykových "specialit" bude tak trochu uspěchané. Čeká nás totiž celkem třináct krátkých zastavení u pravopisných a gramatických jevů, v nichž se relativně často chybuje. Vzhledem k různorodosti jednotlivých hesel bychom tento článek mohli také pracovně nazvat "Co se do Šíleného korektora zatím nevešlo". Slova a spojení jsou řazena abecedně.

ANTEDATOVAT (nikoli antidatovat)
Slovo antedatovat znamená "opatřit, opatřovat (listinu a podobně) dřívějším datem, než je skutečný den vystavení", doslova něco jako "předdatovat". Je zde tedy namístě použít předložku ante- (před-), nikoli anti- (proti-).

DCEŘINÝ (nikoli dceřinný)
Toto slovo se trochu vymyká z množiny "rodinných" přídavných jmen, které se zpravidla tvoří pomocí přípony -(ov)ský (například otcovský, mateřský, sesterský). Je zajímavé, že Jungmannův slovník (1835-1839) uvádí pouze variantu dcerský, která se však, ač byla formálně správně utvořena, příliš neujala. Naopak se rozšířila podoba dceřiný, která se dnes používá především ve spojeních typu dceřiná společnost. Pro nás je důležité, že se v tomto slově píše pouze jedno "n".

DÍKY (předložka se 3. p.)
Jeden z nejrozšířenějších stylistických prohřešků souvisí právě s používáním předložky díky. Poměrně často se můžeme setkat s větami typu:

• Díky zranění přišel o účast na mistrovství světa.
• Díky nekvalitním službám přicházíme o zákazníky.

Předložka díky však znamená "zásluhou", a měla by se tedy používat pouze tam, kde je skutečně za co děkovat. V negativních souvislostech se nabízí použití předložek vinou, vlivem, následkem či kvůli. Výše uvedené věty by bylo možné přeformulovat například takto:

• Kvůli zranění přišel o účast na mistrovství světa.
• Vinou nekvalitních služeb přicházíme o zákazníky.

EURO (skloňování)
Přestože se jednotná evropská měna už nějaký ten rok používá, stále se ještě úplně nevžilo správné české skloňování slova euro. Často se s ním pracuje jako se slovem nesklonným (tedy za šest euro, s deseti euro v kapse a podobně). Ve skutečnosti se však euro skloňuje podle vzoru "město". Správně by tedy mělo být:

• Dal jsem si jídlo za šest eur.
• Přišel jsem do obchodu s deseti eury v kapse.

HIMÁLAJE (nikoli Himaláje)
Pokud jste (podobně jako já) měli zafixovanou výslovnost Himaláje, možná vás překvapí, že správně se název tohoto monumentálního pohoří píše i vyslovuje jako Himálaje, tedy první "a" dlouhé, druhé krátké.

NA SHLEDANOU (nikoli nashledanou)
Přestože toto slovo asi častěji vyslovujeme, než píšeme, stojí za to vědět, že podle pravopisných norem se tento pozdrav při loučení nepíše dohromady, nýbrž zvlášť. Podobně se píšou i příbuzné pozdravy, jako je například na viděnou či na slyšenou.

NOHY, RUCE, OČI, UŠI (skloňování)
Se skloňováním těchto čtyř slov v jednotném čísle nejsou žádné větší problémy. Horší je to v čísle množném. Pokud totiž tato slova označují části lidského či zvířecího těla (a ne například nohy od stolu), mají speciální skloňování.
Zvláště se to týká 7. pádu množného čísla, který je zakončen na -ma (nohama, rukama, očima, ušima, ale i ručičkama, nožičkama). Tuto koncovku musí mít také všechna slova, jimiž tyto výrazy rozvíjíme. Píšeme tedy například:
• Tohle všechno jsem udělal svýma vlastníma rukama.
• Poslouchal s našpicovanýma ušima.
Kompletní skloňování těchto výrazů v množném čísle je zachyceno v následující tabulce:

1. pád ruce nohy oči uši
2. pád rukou nohou/noh očí uší
3. pád rukám nohám očím uším
4. pád ruce nohy oči uši
6. pád rukou/rukách nohou/nohách očích uších
7. pád rukama nohama očima ušima

Znovu je ale nutné zdůraznit, že toto skloňování se používá pouze v případě, kdy příslušné výrazy označují části lidského těla. Píšeme tedy například:

• hrnec s dvěma velkými uchy (nikoli velkýma ušima)
• s oky na punčoše (nikoli s očima)
• mezi nohami stolu (nikoli nohama)
• hodinky s ručičkami (nikoli s ručičkama)

PERMANENTNÍ (nikoli pernamentní)
Slovo permanence (tedy "stálá, trvalá nepřetržitá činnost, přítomnost, pohotovost; trvalost, stálost, neměnnost") a slova příbuzná se dnes používají relativně často ve spojeních typu být v permanenci, permanentní vstupenka a podobně. Čas od času však v některých textech dochází k záměně "m" a "n". Takže jen pro zdůraznění - správně píšeme permanence, permanentní a podobně.

POLIKLINIKA (nikoli polyklinika)
V tomto slově se chybuje spíše výjimečně, ale přesto stojí za to, říct si něco málo k původu tohoto slova. Vzhledem k tomu, že na poliklinice bývá více specializovaných oddělení, mohlo by to svádět k použití předpony poly- (tedy "mnoho"). Ve skutečnosti je však toto slovo utvořeno pomocí slova polis, neboli "město". Poliklinika je tedy označení pro městskou (obecní) kliniku.

PRÁCE (skloňování)
Ve skloňování tohoto slova je problematický zejména 3. a 6. pád množného čísla. Můžeme se setkat například se spojením o diplomových pracech nebo těmto pracem budeme věnovat pozornost. Tyto tvary však nejsou správné. Slovo práce se totiž skloňuje podle vzoru "růže", nikoli "kost". V souladu s pravidly tedy píšeme:

• Informace o diplomových pracích získáte zde.
• Těmto pracím se ještě budeme muset věnovat.

PROTEŽOVAT (nikoli protěžovat)
Mám pocit, že slovo protežovat (tedy svým vlivem chránit či podporovat někoho na úkor někoho jiného) je jedním z nejdiskutovanějších a nejproblematičtějších slov v naší mateřštině. Varianta protěžovat se rozšířila natolik, že pokud někdo vysloví toto slovo správně, mnozí se na něj dívají přinejmenším jako na podivína.
Na jednu stranu není divu, protože i v oné nekodifikované verzi řada lidí nachází určitou logiku. Skutečnost je ale taková, že slovo protežovat, které je podobně jako slovo protekce odvozeno od latinského protegere, má pouze jednu správnou podobu.

RESPEKTIVE (nikoli respektivě)
Toto populární slovo se používá ve dvojím významu - jednak může uvozovat opravu či upřesnění (ve smyslu "vlastně", "přesněji řečeno"), jednak může uvozovat alternativu platnou za jiných okolností (tedy "popřípadě", "eventuálně"). Z pravopisného hlediska je důležité, že se píše bez háčku nad "e".
• Přijel jsem včera v noci, respektive dnes brzy ráno.
• Za vstupné zaplatíte padesát korun, respektive třicet, pokud ještě studujete.

ŽIVELNÍ POHROMA (versus živelná stávka)
Jaký je vlastně rozdíl mezi živelním a živelným? Přídavné jméno živelní (podle vzoru "jarní") označuje něco, co je živly způsobeno nebo s nimi bezprostředně souvisí. Naproti tomu slovo živelný (podle vzoru "mladý") označuje věci či jevy, které jsou "neovladatelné, prudké, divoké" či "spontánní, neorganizované" a se samotnými živly souvisí spíše v přeneseném slova smyslu.

• Živelní katastrofy si v minulém roce znovu vyžádaly tisíce životů.
• Byla na něm vidět živelná radost.
Podobný princip platí i u slov jako srdeční a srdečný (je rozdíl mezi srdečním infarktem a srdečným objetím) nebo zábavní a zábavný (zábavní průmysl versus zábavný člověk). Věřím, že ve světle těchto příkladů bude také zřejmě, proč je výhodnější uzavřít "živelní pojištění" než "živelné pojištění".

Souhrn
Jsem si jist, že velká část čtenářů by ve většině uvedených slov chybu neudělala. Přesto doufám, že tento stručný "slovník oříšků" bude užitečný - přinejmenším jako pomůcka v případě, že dojde k nějakému lingvistickému sporu. Zároveň doufám, že se prostřednictvím diskuse tento slovníček rozroste i o vaše postřehy.

Autor pod článkem podepsaný nebyl. Na webu je k přečtení ještě spousta dalších zajímavostí z českého jazyka.

Odhalení

Aninka: "tatinek spinká"
maminka: "ne Aninko, tatínek je v práci"
Aninka: "tatinek spinká"
maminka: "Aninko, tatínek je v práci"
Aninka (vítězoslavně): "tatinek spinká.. v páci"

Vánoce a Silvestr 2009

Vánoce v Libiši

Svátky na návštěvě v Kralupech

Silvestr 2009

Novoroční vyjížďka

Ke každoroční "povinnosti" všech koňáků patří samozřejmě novoroční vyjížďka. A protože na Nový rok pršelo a bylo hnusně, že by nevyhnal ani psa, natož koně (resp. koně možná, ale jezdce nee), tak jsme ji absolvovali dneska. Udělalo se na hodinku krásně, romantika na zasněžených pláních, skoro jak z pohádky o Popelce, s tím rozdílem, že jsem neměla šaty s vlečkou stříbrem vyšívané vlající za cválajícím ořem, ale zelenou pracovní kombinézu a pruhovanou šálu..

Další fotky